Fórum MT: elektronické sdílení dat o lécích a co bude dál
„Nikoli elektronizace zdravotnictví dole v provozech, ale elektronizace správy zdravotnictví má zpoždění,“ uvádí prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., senátor a ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. „Myslím, že s tou elektronizací, respektive technologickým řešením správy zdravotnictví, děláme v době počítačů už roky zbytečný cirkus. Kdyby se takto chovaly třeba banky, už by dávno nebyly a úspory bychom si zakopávali někde na zahradě, strkali do slamníků a záznamy vedli v sešitku,“ myslí si.
Ani sdílení lékového záznamu podle něj není u nás řešené optimálně. „Pokud jde o údaje o lécích užívaných konkrétním pacientem, má to už celá léta prosté a leckde ve světě využívané řešení, třeba na Tchaj-wanu. Kartičku, na kterou preskripci lékař či lékaři pacientovi nahrávají, kterou má při sobě, ukáže ji, komu sám chce či nechce,“ píše prof. Žaloudík. „Doba v naší vlasti miluje megaúložistě. Já jim nerozumím, ale nebojuji s nimi. Jen laicky podotýkám, že megaúložiště znamená megakoncepci, megachaos, megarozostření cílů i smyslu, meganáklady, megaobavy o bezpečnost, a nakonec vlastně i meganezájem megadata analyzovat a využít. Projeví se ono staré britské „lot of data, few information“, dodává prof. Žaloudík.
Podle MUDr. Pavla Vepřeka, člena představenstva Nemocnic Plzeňského kraje, a. s., má mít ošetřující lékař dostupné všechny potřebné informace. „Bez sdílení informací se nemůžeme dobře starat o pacienty, kteří jsou v péči více než jednoho lékaře, a dnešní „nesdílení“ informací je i jednou z příčin současné podoby péče o chronicky nemocné pacienty,“ soudí MUDr. Vepřek.
„Jedná se o zcela zásadní zvýšení bezpečnosti farmakoterapie v České republice,“ říká o sdíleném lékovém záznamu pacienta Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, předseda České lékařské společnosti JEP, poradce ministra zdravotnictví. Nemělo by ale zůstat jen u sdílení těchto dat. „Farmakoterapie je věc nedůležitější, ale uvítal bych možnost přístupu ke všem lékařským zprávám pro lékaře, který pacienta ošetřuje, a má tedy jeho důvěru, a také pro emergentní situace. To považuji za mnohem důležitější než diskusi o nějakém centrálním záznamu pacienta, kde bude vždy problém s aktualizací dat, jejich výběrem a relevantností,“ myslí si prof. Svačina.
„Čím více se o nemocném dozvím, tím lepší bude můj diagnostický závěr a následně bude samozřejmě lepší i léčba,“ míní Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, předseda České internistické společnosti ČLS JEP. „V obecné rovině se domnívám, že v budoucnu by měla být data sdílena. Mám na mysli všechny dostupné zdravotní informace,“ dodává. A to i přes možné obavy ze zneužití dat a z narušení soukromí pacienta. „Jako lékaře mne ale zajímá především zdraví pacienta a na druhé straně se domnívám, že když se někdo chce k citlivým údajům dostat, dostane se,“ uvádí prof. Češka. „S některými kolegy, kteří „chrání“ své pacienty, bych také diskutoval. Nevím, proč je třeba maniodepresivní porucha nebo sexuálně přenosná nemoc hodna většího utajení než koronární intervence?“ dodává prof Češka.
Pro lékárníky je sdílení lékového záznamu příležitost, jak víc využít své odborné znalosti. „Znalost lékového záznamu pacienta (LZP) umožní lékárníkům podstatně snížit počty pacientů, kteří léky nevhodně kombinují a nesprávně dávkují. Znalost celého spektra lékaři předepsaných léků bude pro nás také velmi užitečná při doporučování volně prodejných léčiv,“ uvádí PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory. „Předpokládám, že naše úsilí bude podpořeno nejen ministerstvem zdravotnictví, ale i zdravotními pojišťovnami v příštím roce při přípravě výkonu za naši konzultační činnost s využitím poznatků LZP,“ uvádí PharmDr. Chudoba. „LZP je prvním krokem. Pro navazující diskuse ohledně sdílení zdravotnické dokumentace bychom k dalšímu zkvalitnění své práce potřebovali znát alespoň základní anamnézu včetně vybraných laboratorních hodnot pacienta,“ dodává.
MUDr. Martin Dudek, praktický lékař v Dobřichovicích a předseda středočeské organizace Sdružení praktických lékařů ČR připomíná, že stát má data o lécích, které si pacienti vyzvedli v lékárně, už řadu let. „Místo zajištění přístupu k těmto datům stát nejdříve zavedl elektronický recept a až nyní se zabývá tím nejdůležitějším, co mělo být již dávno hotové,“ soudí MUDr. Dudek. A dluhy vidí i jinde. „Je ostudné, že v roce 2018 řada nemocnic (a to zejména těch státem řízených) neumí využívat datový standard ministerstva zdravotnictví a že nemáme přístup například k propouštěcím zprávám. Proto bych uvítal, kdyby se mnohem více zdravotnických zařízení mohlo zapojit do systému tzv. e-Zprávy, abychom se nemuseli v 21. století pídit po propouštěcích zprávách našich pacientů, a na druhou stranu bych i já mohl bezpečně poslat do nemocnice důležité zdravotní informace o mém pacientovi,“ uvádí MUDr. Dudek.
Sdílení dat o předepsaných lécích vnímá jako důležité i Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., předseda podvýboru pro eHealth Poslanecké sněmovny PČR. Zároveň už připravuje další návrhy. „Co dalšího získat z eHealth? Tím se zabýváme v podvýboru pro eHealth ve Sněmovně, kterému mám tu čest předsedat. Je vypracována celá strategie eHealth a budeme postupovat bod po bodu. V dalším bude záviset na schválení zákona o eHealth ve Sněmovně. Souběžně budeme připravovat návrhy na e-zdravotnickou dokumentaci. V dalším roce se zaměříme na současné možnosti eHealth, které jsou již v praxi vypracované nebo se dopracovávají,“ avizuje prof. Vyzula.
Zdroj: MT