Mikroskopická kolitida: základem je symptomatická a protizánětlivá léčba i režimová opatření

Mikroskopická kolitida (MC) je zánětlivé onemocnění střev nejasné etiologie, při kterém pacienti trpí chronickými vodnatými průjmy. Diagnostika je založena na mikroskopickém vyšetření postižené tkáně, při léčbě se uplatňují léky, které působí symptomaticky, protizánětlivě či imunosupresivně. Na zdravotní stav pacientů s MC může mít vliv také složení stravy a režimová opatření, proto jsou tyto aspekty předmětem odborného zájmu.

Souvislosti dosud neobjasněny

Problematice souvislosti mezi stravou a symptomy mikroskopické kolitidy se věnovala například švédská studie, která monitorovala 135 pacientů s MC po dobu 22 let. Odborníci sledovali příjem vybraných živin v potravě (proteiny, sacharidy, různé typy tuků, omega-3 a omega-6 mastné kyseliny, vláknina, aj.), nezjistili ale žádné konkrétní souvislosti mezi jejich příjmem a mikroskopickou kolitidou. V současné době nejsou k dispozici ani žádné směrnice s doporučeným stravovacím režimem pro pacienty s MC.

Problematické potraviny

Pacienti s MC se často potýkají se zhoršením stavu po konzumaci některých potravin, které mohou působit jako spouštěče symptomů. Jedná se například o kofein, laktózu, vlákninu, sacharidy a obecně vzato různá dráždivá jídla. Osobní záznamy o složení stravy či postupné vyřazování některých potravin z jídelníčku může pomoci identifikovat, které suroviny jsou pro pacienty problematické.

Přestože k tématu tzv. low-FODMAP diet (strava s nízkým obsahem FODMAP) není v souvislosti s mikroskopickou kolitidou k dispozici dostatek vědeckých prací, odborníci podotýkají, že tento typ stravování může přinášet úlevu od zažívacích problémů včetně průjmů. Zkratka FODMAP odkazuje na anglické výrazy fermantable oligosacharides, disacharides, monosacharides and polyols, tedy fermentovatelné sacharidy (oligosacharidy, disacharidy, monosacharidy) a polyoly.

Rizikové skupiny pacientů

Výskyt mikroskopické kolitidy je pravděpodobnější u osob s celiakií než u zdravé populace. Pacientům s MC se tedy doporučuje absolvovat vyšetření, které celiakii vyloučí, či potvrdí. Odborné poznatky naznačují, že riziko rozvoje MC je vyšší též u osob, které kouří a konzumují alkohol v nadměrné míře. Souvislosti mezi rozvojem mikroskopické kolitidy a užíváním některých léků nebyly dosud přesně popsány, lékaři se ovšem domnívají, že antidepresiva, některé léky na kardiovaskulární onemocnění a nesteroidní protizánětlivé léky mohou MC spouštět nebo její průběh zhoršovat.

Léčba MC: symptomatický přístup i protizánětlivé léky

Léčbu mikroskopické kolitidy, která je založena na podávání léků tlumících průjem, kortikosteroidů, antibiotik či imunomodulačních a anti-TNF léčiv, je žádoucí doplnit režimovými opatřeními, mimo jiné dostatečným příjmem tekutin. Vodnatý průjem, který je pro MC typický, přispívá k rychlé dehydrataci organismu a představuje pro pacienty riziko dalších zdravotních komplikací. Léčba MC je ovšem dlouhodobou záležitostí, neboť jak potvrzuje systematický přehled švédských odborníků, podávání budesonidu sice uleví od příznaků MC až u 80 % pacientů, po skončení osmitýdenní léčby se ale symptomy MC vracejí.

Zdroj: https://www.medicalnewstoday.com/articles/323026.php

Zdroj: MT