Fórum MT: Měly by se klinické zkušenosti předávat zadarmo?

Lékaři v postgraduální přípravě si až příliš často stěžují, že jsou prostě hozeni do vody a že starší lékaři nejsou dost motivováni k tomu, aby se jim věnovali a snažili se je co nejvíce naučit. Tato motivace v českém systému chybí, a často to platí i pro přímo určené školitele.Co zaznělo o předávání klinických zkušeností v aktuálním Fóru Medical Tribune?

Za klinickou zkušeností je dlouholeté úsilí každého lékaře. Její cena je podle prof. Marka Babjuka, přednosty Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole nevyčíslitelná. A podělit se o ni, by mělo být projevem kolegiality. „Obávám se, že v reálném životě nelze všechny aspekty profesní kariéry převést do finanční roviny,“ poznamenal prof. Babjuk. „Předávání získaných zkušeností mladším kolegům je samozřejmostí, tak jako to platilo u předchozích generací. Je to nejen projevem kolegiality, ale i cestou, jak vytvořit atmosféru vzájemné úcty a profesní sounáležitosti v pravém a dobrém slova smyslu,“ píše prof. Babjuk.

Podle proděkana 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Davida Marxe by mělo být předávání zkušeností mladým lékařům automatické. „Z etického a kolegiálního hlediska tedy pokládám předávání klinické zkušenosti za automatickou povinnost (a také radost) každého lékaře. Jiná situace jistě nastává tam, kde specialista předává své znalosti a zkušenosti v rámci nějaké oficiální školicí akce. Tam mu odměna nepochybně náleží,“ uvádí Marx.

Budoucí úspěch mladých lékařů je nezbytný pro profesní svět jejich dnešních učitelů, připomíná prof. Aleksi Šedo, děkan 1. Lékařské fakulty UK. „Stavovský entuziasmus vedoucí k péči o dorost má ve své autentické podobě solidární i systémově sebezáchovný rozměr. A slovy kolegialita, poslání či solidarita bychom se neměli ohánět jen v PR či marketingových souvislostech či ve svém psychohygienickém sebedojímání,“ uvádí prof. Šedo. „Pro případ striktní kalkulace „co za to“ ovšem vyvstanou další otázky. Má zkušenost všech lékařů stejnou cenu? Jak a kým bude měřena kvalita školitele? Jak oddělit výkon vlastní klinické či vědecké práce od výuky?“ podotkl prof. Šedo.

Jenže na věc se dá dívat i z jiné strany. „To, že donedávna existovala představa z doby totality, že se know‑how předává automaticky, je jednou z příčin personálního rozkladu v našem zdravotnictví,“ myslí si prof. Štěpán Svačina, předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně. „Tato klinická zkušenost má obrovskou hodnotu, a zcela jistě tak má svou cenu, ke které je třeba přihlížet při stanovení nákladů na atestační přípravu – to jak ve smyslu platu těch, kdo školí, tak ve smyslu úhrady nákladů těch, kdo jsou školeni,“ uvádí prof. Svačina.

Zástupci mladých lékařů by uvítali, aby jejich školitelé byli lépe finančně motivováni. „V dnešní době každé komerční školení či víkendový kurs „soft skills“ stojí tisíce až desetitisíce korun. Náš spolek na tenhle fakt dlouhodobě upozorňuje a jednoznačně doporučuje, aby se problém nedostatku lékařů v nemocnicích začal řešit tím, že zkušení lékaři dostanou přidáno v řádu desetitisíců korun za každého školence, kterému se budou věnovat,“ uvedl MUDr. Martin Kočí, předseda spolku Mladí lékaři. „Myslím, že mnoho zkušených lékařů by zavřelo své soukromé ambulance a rádi by se přesunuli do nemocnice,“ dodal MUDr. Kočí.

Podle předsedkyně Sekce mladých lékařů ČLK MUDr. Moniky Hilšerové souvisí finanční odměny pro školitele s kvalitou. „To, jak je to nastavené dnes – školitelé nemají zaručenou odměnu a zaleží na nemocničním zařízení, jaké jim stanoví podmínky –,nezaručuje kvalitu. Kde není kontrola, není ani postih. Jak můžeme školiteli vyčítat, že se svému školenci nevěnuje, když to dělá víceméně především ze své dobré vůle?“ tvrdí MUDr. Hilšerová.

A v neposlední řadě nejsou peníze to jediné, co ochotu školitelů a kvalitu přípravy mladých lékařů ovlivňuje. „Bohužel, jsme kvůli všem nařízením, akreditacím a kontrolám zaměřeni na předávání zkušeností formálních a na klinickou zkušenost se jaksi nedostává,“ soudí prof. Richard Češka, předseda České internistické společnosti ČLS JEP. „Co říkáme mladému lékaři po příchodu na oddělení jako první? Že musí nejdříve s nemocným podepsat informovaný souhlas, což musí opakovat u všech vyšetření, jak musí chránit jeho údaje, co vše musí každý den podepsat, jakou identifikaci musí mít stále na plášti,“ napsal prof. Češka.

Mají lékaři vůbec na předávání zkušeností čas?

Co když nejeví všichni školenci aktivní zájem?

Mají absolventi možnost si najít dobrého školitele?

Čtěte celé aktuální Fórum Medical Tribune ZDE.

Zdroj: MT