Protidrogovou oblast čeká velká inventura

„Dnes nevíme, jestli se vydáváme na protidrogovou politiku dost, nebo ne. Nemáme totiž definováno, jakou minimální síť služeb potřebujeme. Ta stávající není dostatečná. To je jeden z mých hlavních cílů, definovat, jak finančně náročná by adekvátní síť byla,“ uvádí Mgr. Jarmila Vedralová, ředitelka odboru protidrogové politiky vlády a národní protidrogová koordinátorka.

• S jakými cíli jste nastoupila do vládního protidrogového odboru?

Mým největším cílem je posílení primární prevence v této oblasti a pokud možno snížení výskytu adiktologických poruch v populaci v České republice. Dále také vytvoření dostatečné sítě služeb pro ty, kteří se potýkají se závislostí na alkoholu, tabáku a hazardním hraní. Česká republika je v zahraničí vnímána jako perfektní příklad vyváženého přístupu prevence a represe v oblasti nelegálních drog. Chtěla bych, aby to tak zůstalo, navíc abychom byli za hranicemi vnímáni také jako příklad v prevenci a léčbě u legálních návykových látek.

• V čem jsou v současnosti rezervy v primární prevenci závislostí u nás?

Primární prevence není systémově uchopena. Máme poměrně velké rezervy ve školách. Vidím prostor pro primární prevenci i v praxi praktických lékařů. Na ministerstvu zdravotnictví se dopracovává manuál pro praktické lékaře pro děti a dorost, který jim pomůže provádět screening rizika vzniku závislosti na návykových látkách a experimentování s nimi. Pak by měli děti referovat do odborné péče. U praktických lékařů pro dospělé zas vidím rezervu v tom, aby prováděli krátké intervence a včasnou diagnostiku.

• U dětí by to měl být plošný screening?

Ano. Zvažovali jsme, jestli to má být součást preventivní prohlídky ve třinácti, nebo v patnácti letech. Nejlepší by to bylo při obou. To ale s ohledem na úhradu z veřejného zdravotního pojištění a další faktory zatím není reálné. Zaznamenali jsme bariéry u některých lékařů, že se necítí na to, ptát se dítěte na tyto otázky. Nebo se ptali nesprávnou formou. Potřebují k tomu doplnit vzdělání. Nyní je připraveno e‑learningové vzdělávání. Pilotní kurs od ministerstva zdravotnictví absolvovaly zhruba dvě desítky lékařů a výstup byl úžasný. Vyzkoušeli si, jak vést dialog o drogách s dítětem, jak s dětmi mluvit přirozeně, tak, aby se v komunikaci s nimi nevytvářela u tohoto tématu komunikační bariéra. Následně by pak lékaři měli doporučit v případě potřeby další odbornou péči.

• A co ve školách?

Musíme úzce spolupracovat s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Moje představa je, že by se posílila funkce metodika školní prevence. Někdy spadne funkce metodika prevence na někoho, kdo na ni ani nemá čas a potřebné schopnosti.

• Jak byste je chtěla podpořit?

Mohli bychom jednoznačně stanovit, kolik hodin mají na tu práci vyčleněných. Aby to nebyla práce navíc nad rámec plného úvazku. Možná bude potřeba je i finančně podpořit, zajistit kontinuální vzdělávání. To ale musíme probrat s ministerstvem školství a se samosprávou, která zřizuje školy.

• Co je podle vás zásadní problém kromě primární prevence?

Také musíme pokračovat v budování sítě služeb pro osoby se závislostním chováním. Velké rezervy vidím v nedostatku ambulantní péče. Dělali jsme si na ministerstvu zdravotnictví letmý průzkum a ukázalo se, že mnoho praktických lékařů ani nemá přehled, jaké služby jsou kde dostupné.

• Není ale hlavní limit v tom, že je v této odbornosti málo lékařů?

Personální otázka je na stole. Na druhou stranu to souvisí i s tím, že jsou tyto služby podfinancované. Lékařů je v této oblasti málo. Kromě nich tu jsou ale ještě další specializovaní zdravotničtí pracovníci – adiktologové, nelékaři. Ti se dostávají z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy do praxe.

• Myslí se na adiktologii při budování center duševního zdraví?

Vedou se o tom diskuse a budeme o tom dál jednat.

• Jsou dobře nastaveny státní dotace na protidrogovou politiku?

Z mého pohledu jsou dotace příliš nestabilní příjem finančních prostředků. Protidrogová politika bude i do budoucna financována vícezdrojově, od systému veřejného zdravotního pojištění přes sociální systém po dotace od státu, krajů i obcí. Je potřeba na tom ovšem zapracovat. Říct si, jakou minimální síť služeb potřebujeme, přiznat si, že bez té to nepůjde, a spočítat, kolik by stála. To je jeden z mých hlavních cílů, definovat, jak finančně náročná ta síť je. Byla bych ráda, kdybychom měli jasnou informaci, kolik by nás tato minimální potřebná síť služeb ročně stála. Dnes sice víme celkové náklady, ale nemáme je vztaženy k potřebné síti, takže nevíme, jestli vydáváme dost, nebo ne.

• Co by mělo být hlavním pilířem financování těchto služeb?

Asi nejde oddělit zdravotní systém od sociálního. Celé spektrum služeb, od kontaktních center a terénních programů až po chráněná bydlení a doléčování, obsahuje jak zdravotní, tak i sociální část. Nedovedu si představit, že by tyto služby fungovaly odděleně. Pilotně se ministerstvu zdravotnictví podařilo prosadit adiktologické ambulance s úhradou ze zdravotního pojištění, projekt se nyní vyhodnocuje. Pracuje se v něm s nelékařskými adiktologickými výkony.

• Diskuse o budoucím financování služeb je tedy hlavně na ministerstvech zdravotnictví a sociálních věcí?

Také na ministerstvu financí… Ráda bych také více oslovila kraje. Jsou kraje, ve kterých je vyšší výskyt osob se závislostí. Ráda bych u nich viděla reflexi na tu situaci. Ne všechny z nich to ve finančních prostředcích, které na to vyčleňují, reflektují.

• Je celkový objem prostředků na státní dotace dostatečný?

Rozpočet na protidrogovou politiku činí letos 165 milionů korun a v příštím roce má podle úřadu vlády stoupnout na 181 milionů… Byla bych ráda, abychom si nejdříve řekli, co je ta základní potřebná síť. Kolik služeb potřebujeme na počet závislých, který tu je, a kolik by stály. Víme, že někde služby nejsou pokryty vůbec. Například pro patologické hráče by měly existovat krajské ambulance alespoň ve všech krajích republiky, ale jsou zatím jen v devíti ze čtrnácti krajů. Znovu ale připomenu primární prevenci, která je dnes v protidrogové politice popelkou. Tu by měl stát zainvestovat, a ne pouze finančně. Každá koruna vložená do primární prevence ušetří čtyři koruny na straně celospolečenských dopadů závislostí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na to má velmi málo financí. Systémově je nutné posílení a následně opět vydefinování potřebných finančních prostředků. Je zkrátka potřeba udělat inventuru. Toto je současná síť, toto je potřebná síť. Tolik nás to bude stát. V tuto chvíli můžu jen říct, že mi výše dotací nepřijde dostatečná, protože mi různé programy chybějí.

• Kdy můžeme očekávat první výstupy této inventury?

Už při tvorbě nové národní protidrogové strategie se o tom budeme bavit. Do konce roku tedy budeme mít určitý polotovar. Jasnější inventura by mohla být hotová na jaře.

• Jak pokračují práce na nové národní protidrogové strategii?

Kontaktovala jsem odborné společnosti a zástupce jednotlivých resortů, komunikujeme teď základní teze. Bohužel z časových důvodů nepostupujeme tak rychle, jak jsem si představovala. Připravujeme podkladový materiál, který budeme prezentovat. Jedna skupina je odborná veřejnost, vedle toho je resortní skupina, do které patří ministerstva školství, sociálních věcí, zdravotnictví, financí, spravedlnosti, zahraničních věcí, zemědělství, průmyslu a vnitra. Ministerstvo zemědělství odpovídá za potraviny a tabákové výrobky. Ministerstvo spravedlnosti je v resortní skupině proto, že ve věznicích máme vysoký počet závislých osob. Do těchto dvou skupin budeme zasílat podkladový materiál, až se dotvoří odborný názor a resortní názor, ráda bych, aby se zástupci obou skupiny sešli, a budeme hledat kompromisy.

• Je podle vás na pořadu dne zasahovat do protikuřáckého zákona? Třeba kvůli alkoholu?

Nemyslím, že by bylo v tuto chvíli vhodné tento zákon otevírat. Současná úprava platí rok a nedošlo ke zhodnocení dopadů této právní úpravy.

• Jak jinak se vypořádat s problémem dostupnosti tabáku a alkoholu nezletilým?

Dostupnost je problém. Nemluvíme jen o místní, ale i o cenové dostupnosti. Na druhou stranu zvýšená cena s sebou může přinést negativa, souvisí s tím černý trh a podobně. Hlavně je ale potřeba u dětí i dospělých zvýšit informovanost. Naše společnost potřebuje získat jednoznačné informace, co alkohol způsobuje.

• Máte v plánu nějakou státní protialkoholovou kampaň pro dospělé?

I to by mohla být cesta. Můžeme se zaměřit například i na to, jak je alkohol kalorický. Že zvýšená konzumace alkoholu může souviset s karcinomem prsu. Jak souvisí alkohol s domácím násilím, násilím na dětech a jinými kriminálními činy. Nechci jít tou cestou, že bychom hlásali: nepijte alkohol. Jsou lidé, kteří sice alkohol požívají, ale závislost u nich nevznikne. Každý by ale měl být sám u sebe ve vztahu k alkoholu ostražitý.

• Domníváte se, že u alkoholu je prostor pro vyšší zdanění?

Netroufám si říct. V mezinárodním srovnání je u nás alkohol poměrně levný. Je namístě se o tom bavit a zvážit všechny faktory.

• Jak dobře v minulosti fungoval vládní odbor protidrogové politiky?

Určitě máme co zlepšovat. Hlavně v oblasti užší spolupráce a konstruktivnější diskuse se všemi aktéry v protidrogové politice. Vidím velký prostor v komunikaci s jednotlivými resorty. Věnovat jejich názorům pozornost, abychom z té diskuse mohli vytvořit konstruktivní výstup. To myslím zaslouží posílit. A také spolupráce se samosprávnými celky.

• Kdy jste se rozhodla o toto místo ucházet? Bylo vám jasné hned, když váš předchůdce Vobořil oznámil odchod, že by to mohlo být místo pro vás?

Na ministerstvu zdravotnictví jsem pracovala sedmnáct let a zažila čtrnáct ministrů. V poslední době jsem tam dostávala velký prostor a hodně jsme se posunuli. Už dlouho jsem ale přemýšlela o tom, jak spolupráci v protidrogové politice zlepšit. Chyběla mi zdravá konstruktivní komunikace, nevztahovat dialogy do osobní roviny, neosočovat se, více spolupracovat. Proto jsem se přihlásila.

• Proč tak dlouho trvalo prosadit zákaz kouření v restauracích?

Na té délce legislativního procesu je vidět síla lobby v oblasti kouření. Navíc této problematice, a nechci se nikoho dotknout, rozumí úplně každý občan. V této republice nežije člověk bez názoru na protikuřácký zákon. Druhý tak diskutovaný zákon bychom těžko hledali. Když jsme se po x letech dostali s návrhem do sněmovny, padlo kolem dvou stovek pozměňovacích návrhů. I v soukromí mi všichni sdělují svoje názory.

• Ptají se vás lidé na legalizaci rekreačního užívání marihuany?

Na to má také každý názor.

• A vy?

Z mého pohledu je důležité si uvědomit, kolik máme uživatelů konopných drog mezi mladistvými. Také mezi lidmi, kteří se léčí se závislostí, jsou i uživatelé konopných drog. V tuto chvíli není vhodné přistoupit k legalizaci rekreačního užívání konopných drog plošně. Pokud k tomu dojde, bude to politické rozhodnutí. Z mé pozice říkám: buďme velmi opatrní a zvažme, že to je návyková látka, jejíž užívání má i svá rizika a negativní dopady. Užití konopných látek pro léčebné účely, tomu rozumím, pro legalizaci rekreačního užití ale nevidím v tuto chvíli důvod.

• Není ale dnes tolerance společnosti ke konopí podobná jako k alkoholu?

Vypozorovala jsem, že jsou dvě skupiny lidí. Jedna víc toleruje alkohol, druhá konopí, a navzájem na sebe útočí, co je více škodlivé. Škodlivé je oboje, vždy je to otázka našeho zdravého přístupu a míry a důvodu užívání.

Zdroj: MT