Chceme platit za zlepšení zdravotního stavu našich pacientů!

Ministr zdravotnictví, Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch však v rozhovoru pro MT uvedl, že věří v dohodu i s Českou lékárnickou komorou. Jak tvrdí ve svém prohlášení zástupci nemocnic, je to poprvé za 21 let, kdy se nemocnice dohodly s pojišťovnami. Letošní dohodovací řízení manažovala Oborová zdravotní pojišťovna a Ministerstvo zdravotnictví tentokrát sehrálo pozitivní roli.

Pane ministře, jak byste okomentoval tento historický okamžik, kdy se všechny segmenty poskytovatelů s jednou dočasnou výjimkou dohodly se zdravotními pojišťovnami na výši úhrad pro rok 2019?

Je to průlom v historii českého zdravotnictví, kdy se na výši úhrad dohodly všechny segmenty poskytovatelů zdravotní péče. Věřím totiž, že do 19. června, kdy je poslední termín uzavření dohody, se i lékárníci s pojišťovnami dohodnou. Budeme o to usilovat.

K zamyšlení vede, proč zákon, jak byl napsán, nebyl nikdy naplňován. Byly uzavřeny parciální dohody některých segmentů, ale k celkové dohodě nedošlo snad dvacet let. Zákon říká, že úhrady se budou stanovovat dohodou mezi poskytovateli a pojišťovnami bez zásahu politické vůle. Ale všichni vždy spoléhali na to, že ministr rozhodne. Hned na začátku jsem však řekl, že tento přístup neakceptuji, že nechci, aby vznikly lobbystické skupiny. Tato jasná deklarace pravděpodobně napomohla tomu, že skutečně došlo k dohodě.

Jak se podílelo Ministerstvo zdravotnictví a konkrétně Vy osobně na uzavření dohod?

Jednak tomu napomohla jasná deklarace toho, že je po dlouhém čase nutné naplnit literu zákona a nespoléhat na Ministerstvo zdravotnictví, že úhradovou vyhlášku napíše. K tomu by mělo dojít jen v krajním případě nedohody. Ministerstvo zdravotnictví sehrávalo současně roli moderátora a zástupci ministerstva se účastnili jednání. Ne vždy probíhala jednání hladce, někdy byla cesta ke kompromisu a konsenzu jednodušší, jindy složitá. Sám jsem se některých jednání účastnil a podporoval jsem snahy o dohodu.

Jsem velmi rád, že k dohodám došlo. Myslím, že to ukazuje nový směr v českém zdravotnictví. Celý život je o komunikaci a dohodě. Poskytovatelé dříve přistupovali k dohodovacímu řízení velmi formálně. Již předem signalizovali, že se nedohodnou.

Jakou roli v dohodovacím řízení sehrála Česká lékařská komora?

U dohodovacího řízení některých segmentů byli zástupci České lékařské komory, ale dohodu při hlasování vždy podpořili, například při jednání ambulantních specialistů. Přes mediální prohlášení komora nakonec sehrála pozitivní roli.

Úhradová vyhláška se bude tvořit, ale předpokládám, že letos bude hotova dříve než v minulých letech, kdy se vydávala před Vánocemi. Podle současné legislativy je nutné vyhlášku vydat do konce října, ale vzhledem k tomu, že se podařilo dojít k dohodám, tak tyto dohody překlopíme do úhradové vyhlášky a vydáme ji v průběhu léta. Tím pádem budou mít poskytovatelé i pojišťovny dostatečný čas na přípravu, například pojistných plánů, plánů nemocnic atd., což tady nikdy nebylo. Myslím, že uzavření dohod očišťuje české zdravotnictví a jeho vývoj směřuje k lepšímu fungování.

Do zdravotnictví přijde v příštím roce více financí a zástupci jednotlivých segmentů to hodnotili velmi pozitivně. Očekávání byla sice ještě vyšší, ale nakonec všichni, kromě lékárníků, ocenili přístup Ministerstva zdravotnictví a uznali, že kompromis je v současné době jediným možným řešením.

Očekáváme, že do zdravotnictví příští rok přijde o 20 miliard korun více než letos. Nemocnice si polepší téměř o 12 miliard, což je osmiprocentní nárůst. Jsou do toho započítány příplatky za směnnost. Všichni účastníci vnímali jako základní problém situaci středního a nižšího zdravotnického personálu. Mnoho segmentů dostávalo po mnoho let stejnou výši úhrad, například domácí péče. Mzdy sester v domácí péči po dlouhou dobu stagnovaly, nyní je v dohodě pětiprocentní nárůst úhrad tohoto segmentu, takže se platy sester mohou zvýšit. Domácí péče byla dlouhodobě podhodnocena a sestry odcházely do nemocnic, kde byla situace o něco lepší. Předmětem dohody nebyl jen nárůst finančních zdrojů, ale jednotlivé segmenty také hledaly cesty ke zvýšení kvality a efektivity péče. Například praktičtí lékaři a pojišťovny se dohodli na tzv. trojcestné elektronické žádance na laboratorní vyšetření, od níž očekáváme významné úspory.

Na praktické lékaře však dohoda klade další požadavky, že?

Ze strany jiných segmentů slýchávám, že praktičtí lékaři mají kapitační platbu a pak jim nejde o to, aby poskytovali péči. Nemyslím si, že tomu tak opravdu je. K navýšení úhrady za vykázaný bod dochází odstupňovaně podle splnění určitých podmínek, čímž je například třicetihodinová ordinační doba, z toho alespoň jednou týdně do 18 hodin. Principem by mělo být, že ti, kdo pracují nejvíc, by měli být nejlépe ohodnoceni. Potřebujeme praktické lékaře více zapojit do systému a k tomu dohoda také směřuje.

Jedna hodně přetřásaná otázka: uvažujete o revizi preskripčního omezení pro praktické lékaře?

Jedním z projektových pilířů současného Ministerstva zdravotnictví je reforma primární péče. Dobře fungující primární péče může systém velmi zlepšit a zefektivnit. V tomto ohledu není u nás situace optimální ve srovnání se státy západní Evropy. Práci na reformě jsme zahájili, funguje expertní tým, jednání se účastní odborná společnost sdružující jak praktické lékaře pro dospělé, tak společnost sdružující praktické lékaře pro děti a dorost. Reforma se týká také záchranných služeb, lékařské pohotovostní služby a urgentních příjmů. Otázka reformy je velmi komplexní a řešení preskripčních omezení do ní patří. Snahou je, aby byla praktickým lékařem poskytovaná péče co nejširší a jen nezbytně nutné případy by postupovaly k ambulantním specialistům nebo do lůžkového zařízení. Tím však nemyslím otázku závažných akutních případů, ale praktický lékař může léčit ve své ordinaci většinu běžných onemocnění. Cílem je maximální zapojení praktických lékařů. Pracovní skupina řešící reformu primární péče se pravidelně schází a do konce roku bychom chtěli mít vytvořené konkrétní návrhy, které popisují reformu asi v deseti oblastech. K tomu bude patřit třeba i standardizace vybavení ordinace praktického lékaře.

Jaké bylo jednání s Českou stomatologickou komorou, která má pověst určitého „rebela“?

Jednání se stomatology bylo konstruktivní. Na počátku existovaly mantinely, především v podobě platby za výplně. Nedosovaný amalgam doposud hrazený jako nejlevnější varianta se z nařízení EU nesmí u určitých skupin pacientů používat. Proto je nutné, aby se navýšila stomatologům úhrada za výplně. Dosavadní úhrada byla velmi nízká, a to byl i jeden z důvodů, proč někteří stomatologové nebyli ochotni přijímat pacienty „na pokladnu“. Před časem jsem se zúčastnil směnu České stomatologické komory v Mikulově, kde si odsouhlasili dohodu s pojišťovnami v podobě, jak byla posléze uzavřena. Myslím, že nemají důvod k nespokojenosti.

Se kterým segmentem bylo jednání nejsvízelnější?

Myslím, že žádný není úplně spokojen, vždy se jednalo o kompromis. Všichni měli vyšší nároky, pojišťovny měly také svou představu. Nejcennějším na letošním jednání je právě skutečnost, že došlo k dohodě a všichni byli ochotni přijmout určité kompromisy. Dřívější princip – vše, nebo nic – byl odsouzen k mnohaletému neúspěchu. V současnosti je situace odlišná od minulých let, a to i proto, že se ekonomice daří, čímž jsou i vyšší odvody do zdravotního pojištění. V příštím roce se do systému dostane podle odhadů o 20 miliard korun více než letos, ale i v roce 2018 bude pravděpodobně převýšen odhad výše výběru pojistného.

Měl jste „plán B“, kdyby k dohodě nedošlo?

Podle zákona by pak muselo úhradovou vyhlášku stanovit Ministerstvo zdravotnictví podle nejlepšího vědomí a svědomí s tím, že bude hodně nespokojených. Tak tomu bylo v minulých letech, kdy bylo poukazováno, že určitý segment je zvýhodněn na úkor druhých. V tom je právě letošní dohoda unikátní, protože všichni s výší úhrad souhlasili. Tato skutečnost by mohla změnit i atmosféru ve zdravotnictví. I kdybychom se sebevíce snažili napsat úhradovou vyhlášku sebelépe, pak podle koncepce dané zákonem nemůže být napsána úplně dobře. Z minulosti přetrvávají již překonaná doporučení a opatření, jejichž řešení se z roku na rok odkládá. Například pro akutní lůžkovou péči je nutné systém úhrad zcela změnit s projektem DRG restart. V úhradové vyhlášce jsou zakonzervována letitá pokřivení, která by měla vymizet.

Jak by se v budoucnosti mělo vyvíjet financování zdravotní péče?

V nejbližší budoucnost nás čeká zejména změna úhradových mechanismů, především v akutní lůžkové péči, kde je nutné nahradit současné paušální platby. Pamětníci říkají, že nastavení paušálů bylo míněno jako dočasné řešení v roce 1997, které se v systému českého zdravotnictví zabydlelo na dvacet let. Paušální platby jsou skutečně špatně nastaveny a mají demotivační účinek. Jde o pokřivení celého systému. V důsledku paušálů nevíme, jaká je skutečná potřeba péče v nemocnicích. Ze systému paradoxně profitují nemocnice, které poskytují menší objem péče než kvalitní nemocnice, které pacienti vyhledávají a jejichž péči paušální platby nemohou pokrýt. Při překročení paušálu hrozí nemocnici sankce, i když v posledních letech pojišťovny akceptují určité navýšení objemu péče a hradí jej. Je nezbytně nutné, aby došlo k platbě za výkony, za reálně poskytovanou péči. Nemůžeme tvrdit, že určité limity nebudou. Máme naplánováno jednání s docentem Duškem, ředitelem Ústavu zdravotnických informací, a chceme, aby byla do systému zadávána data podle nové DRG, i když se nebudou příští rok v úhradách zohledňovat. Do tří let bychom chtěli zavést systém úhrad podle DRG. Určitě půjdeme systémem postupných kroků.

U praktických lékařů budeme upřednostňovat výkonovou složku na úkor kapitační platby. Tento trend se objevuje už v dohodě na rok 2019. Chceme ocenit dobrou práci a zapojení do systému.

Otázkou je i spoluúčast pacienta na úhradě péče. Tato otázka je složitější, protože jde spíše o politické než odborné rozhodnutí. Řešení této problematiky nás čeká spíše ve střednědobém horizontu, není to záležitost pro nejbližší budoucnost.

Zrušení paušálů a úhrady podle skutečně poskytované péče ve všech segmentech budou velikým průlomem v systému českého zdravotnictví.

Zatím nevíme, jaká je reálná potřeba zdravotní péče. V současném systému úhrad to nedovedeme rozklíčovat. Naprosto zásadní otázkou je kvalita poskytované péče, a to chceme do úhrad promítnout. Tímto směrem postupují i země západní Evropy a tak bychom měli postupovat i my. Cílem je vytvořit motivační mechanismy. Nechceme platit jen za objem péče, ale chceme zohlednit i její kvalitu, ať jde o nemocnice nebo o další segmenty poskytování zdravotní péče. Jde však o dlouhodobé cíle – vizi, jak by se měly úhrady v budoucnosti vyvíjet. Chceme platit především za to, že se pacientovi zlepší jeho zdravotní stav.

Zdroj: MT