Proč je dobré být lékařem právě v USA?
Už během studia byl MUDr. Křemen na stážích v Kanadě, Francii i USA a důležité informace pro ty, kdo by se do ciziny chtěli vydat, shrnul na www.lekarvzahranici.cz. Na USA ocenil výbornou úroveň medicíny, špičkový výzkum a vysokou prestiž lékařského povolání.
Do USA se nedá jít jinak než ve fázi absolventa lékařské fakulty
V USA se neuznávají atestace z jiných zemí. Pokud mladý lékař po absolvování lékařské fakulty už v ČR absolvoval část nebo i celé specializační vzdělávání a má atestaci, v USA bude zařazen jako absolvent bez atestace. „Nic se vám nebude uznávat, ani délka praxe, ani atestace. Takže pokud tam chcete, nemá smysl tady ztrácet čas, a až dostanete diplom, dejte si ho do kufru a vyjeďte,“ doporučil dr. Křemen. Předatestační příprava (specializace) je v USA organizována do tzv. rezidenčního programu, nebo krátce rezidentury.
Co předchází vstupu do rezidenčního programu
Než se lékař do rezidenčního programu přihlásí, musí obstát u zkoušek USMLE; podmínky pro cizince jsou na www.ecfmg.org. Zkoušky jsou tři, první dvě jsou teoretické na počítači, první trvá osm hodin, druhá devět. „Je to zápřah, i fyzicky, na otázku je cca 52 sekund, takže když se kouknete na dvě sekundy z okna, budou vám na konci chybět. Já jsem zvládl druhou zkoušku (Step 2 CK) až napotřetí, dělat ji můžete třeba desetkrát.,“ řekl dr. Křemen. Třetí (praktická) zkouška, která mu naháněla nejvíc strach, byla nakonec nejjednodušší. „Popovídáte si se simulanty, co dělají, že je bolí břicho. Odeberete anamnézu, vyšetříte si je a napíšete krátkou zprávu. Na přípravu stačí jedna knížka a deset až 14 dní času.“ Tato třetí zkouška se dá dělat jen v USA, dvě předchozí na různých místech v Evropě, nejblíže v Berlíně.
MUDr. Křemen upozornil i na úskalí zkoušek, zadání otázek bývá delší, je potřeba umět číst v angličtině rychle. Do textu občas je vloženo „not“ nebo „except for“, což převrátí smysl věty. Chce to opravdu perfektní pozornost a být dobře připraven. Nejlépe je studovat z učebnic v angličtině, a ještě lépe z učebnic, které jsou specificky na tuto zkoušku. Je potřeba znát americké lékařské zkratky, výrazy, jednotky. Je třeba si zvyknout i na způsob zkoušení; vyplatí se těch devět hodin zkoušky v co nejautentičtějším prostředí vyzkoušet předem.
Pro přijetí do rezidenčního programu je důležité skóre zkoušek a stáže
Na rezidenturu je vhodné mít doporučující dopisy ze zahraničních stáží. „Anebo, což jsem udělal já, když jsem v ČR skončil školu, našel jsem si místo ve výzkumu v Seattlu. Jednak se naučíte lépe anglicky, pochopíte, jak to tam funguje a poznáte vlivné lidi, kteří vám třeba pomohou se někam dostat, nebo vám dají rady,“ popsal svůj postup dr. Křemen. Ještě v průběhu studia na lékařské fakultě v ČR se podle něho vyplatí vyjet do ciziny na stáž. Nejvíce ceněné jsou stáže absolvované na pracovištích v USA, pak v sestupném pořadí v Kanadě, Evropě a nejméně z ostatních kontinentů. „Nejlépe je do USA vyjet během studií, protože když v ČR dostanete diplom a nemáte už statut studenta, tak se velmi špatně shánějí stáže, i kvůli pojištění,“ dodal.
Do rezidenčního programu se nedá hlásit „nadivoko“
Zájemce nemůže na vybrané pracoviště zavolat nebo poslat fax. Systém je formalizovaný; pro komunikaci mezi rezidenčními programy a zájemci a pro zasílání dokumentů existuje speciální portál. Ze zaslaných přihlášek si rezidenční programy vyberou vhodné kandidáty. Jako první sledují skóre u zkoušek USMLE, při shodě přihlížejí k doporučujícím dopisům. Každý rezidenční program si vytvoří seznam kandidátů, od nejžádanějšího po nejméně žádaného. Stejně tak každý kandidát si vytvoří seznam od nejchtěnějšího programu až po nejméně chtěný. „Nemá smysl na seznam dávat rezidenční programy, kam si vás nepozvali na pohovor; tam vás nechtějí,“ řekl dr. Křemen. Navíc pokud se daný program nelíbí, neměl by si ho dávat na seznam. „Protože v momentě, kdy vám přidělí místo v rezidenčním programu, je to závazné a musíte nastoupit. Nemůžete říct, že jste si to rozmysleli,“ vysvětlil.
Celý program se dělá v jedné instituci, většinou velké univerzitní nemocnici, která má obrovské zázemí a všechna oddělení. Kvalita záleží hodně na tom, co si lékař vybere. Programů je jen ve vnitřním lékařství v USA zhruba 240, kvalita je různá.
Výuka probíhá v týmech. „To je velmi příjemné, protože neexistuje, abyste při noční službě neměli za zády někoho zkušenějšího, zodpovědného za vaše rozhodnutí. Nápor, i fyzický, je ohromný. Když jsem dělal rezidenturu, tak se běžně dělalo za týden sto hodin i víc. Měl jsem z toho strach, ale podpora týmu byla tak obrovská, že to celé byl neuvěřitelně pozitivní zážitek. Lidé jsou tam velmi pozitivní, když vyjde článek např. o nějaké nové metodě, hned se mluví o tom, že to budeme zítra dělat také. Nasáváte do sebe tu pozitivnost a je to fantazie,“ zavzpomínal dr. Křemen. Tři roky rezidentury podle něj tedy „nebolí“ a on byl skoro smutný, když mu rezidenční program končil.
Zásadní je, že rezidentura se nedá dělat jinak, než je předepsána. Nelze ji dělat na půl úvazku, ženy nemohou otěhotnět. Jedinou omluvou je smrt. „Je to prostě závazné, oni to mají tak propracované, že kdyby jeden člověk chyběl, tak to na oddělení nebude fungovat, jako by v hodinkách chybělo jedno kolečko,“ řekl.
Výhody rezidentury v USA
Pokud se lékař do rezidenčního programu dostane, má garantovanou celou délku a komplexnost rezidenčního programu. „Není to, že si sháníte kolečka, procedury, dostatek předepsaných operací. Jediná svízel je dostat se do rezidenčního programu, když se do něj dostanete, všechno je pro vás už dál nalajnováno do atestace a dál,“ řekl dr. Křemen.
Jak rezidentury fungují
Rezidentury jsou v USA pouze ze základních oborů. „Pokud chcete být internistou, tak jste skončil za tři roky a můžete po atestaci pracovat. Pokud chcete být kardiologem, tak po interně musíte udělat felowship z kardiologie,“ uvedl dr. Křemen. Rezidenční program v USA nemá podle něj v kvalitě a preciznosti nikde na světě obdoby. Velmi pozitivní je pak jako atestovaný lékař v USA pracovat. „A to z moha důvodů. Je tam spousta pomocného personálu, jste lékař, nejste sám sobě sekretářkou, lapiduchem. Nic nevyřizujete, děláte rozhodnutí, na která máte vzdělání. Co může dělat někdo jiný, tím se nezabýváte. Když potřebujete CT hlavy, třikrát kliknete do počítače, tím to pro vás končí, nikoho nepřemlouváte, aby CT udělali. Trávíte méně času administrativou než v jiných zemích. V USA je na psaní zpráv počítačový program na rozpoznávání řeči, stává se už standardem. Odliší například i přízvuk lékaře. Nebo zprávu přepíše člověk, kterému ji lékař nadiktuje,“ popsal dr. Křemen.
Jak dál po atestaci
„V momentě, kdy absolvujete rezidenturu, jste atestovaný lékař, jste na stejné úrovni jako někdo, kdo má 40 let praxe. Rezidenční program je tak kvalitní, že máte kvalitu lékaře s dlouholetou praxí. Nikdo po vás nic nekontroluje. Američané hodně počítají (peníze), takže nejsou ranní hlášení, kde je 30 lidí a trvá hodinu, když si to násobíte, každý lékař bere 150 dolarů na hodinu a víc, tak je to drahá záležitost – a nic se tam stejně nevymyslí,“ řekl dr. Křemen.
Jako velkou přednost zmínil profesionalitu, lékaři tam opravdu umějí, jen výjimečně měl pocit, že někdo umí jen tak akorát. Všichni jsou opravdu dobří. Každý je zodpovědný za svoji práci. Je obvyklé, že si tým zvolí šéfa, není to primář, nedohlíží profesně na ostatní lékaře. Je mluvčím týmu a za to je placen. Pokud se týmu přestane líbit, nebo nedělá svoji práci šéfa dobře, nebo ji dělat nechce, tým si odhlasuje, že od zítřka šéfa nedělá. „To je velmi příjemné, protože v Evropě, když jste profesor, jste nedotknutelný a velmi často se ti lidé přestanou snažit. V USA je každý zodpovědný a každý je nahraditelný. Ředitel nemocnice, pokud bude od uklízeček hodně stížností, tak je vyměněn. Nevede to k tomu, že by obměna lidí byla veliká, ale spíš že všichni mají důvod něco ještě dělat a neusnout na vavřínech,“ řekl.
Příjemné na práci v USA podle dr. Křemena také je, že může člověk pracovat v pásmu, které mu vyhovuje, na Havaji, na Aljašce, nebo třeba v jižní Dakotě, když má rád kukuřici....
Struktura lékařství v USA je trochu jiná
Velké univerzitní nemocnice fungují podobně jako v ČR, jsou tam specializovaná oddělení a specializované kliniky. Střední a menší nemocnice fungují jinak, nemají oddělení a nemocnice je rozdělena podle akutnosti: je tam jednotka intenzivní péče, monitorované intermediární oddělení a běžné lůžkové. Zhruba 90 procent pacientů je ošetřováno jen hospitalisty, což jsou internisté.
„Dělal jsem hospitalistu, je to ohromně zajímavé, protože pokrýváte obrovskou škálu případů, děláte neurologii, srdeční selhání, sepsi, všechno. Když na něco nestačíte, ať už z hlediska certifikace, že nemůžete dělat třeba koronární angiografii, potřebujete na to specialistu, v USA se říká subspecialistu, v tomto případě kardiologa. Anebo když na to nestačíte znalostně, nevíte si rady například s pacientem, kterému selhávají ledviny, pozvete si nefrologa. Pro komplikovaného pacienta si pozvu i několik specialistů. Každý mi dá informaci, nebo udělá proceduru, a když už nejsou potřeba, z týmu odejdou. Já zůstávám členem týmu, tím je zaručena kontinuita péče. Nejsou tam překlady z jednoho oddělení na druhé, kdy se obvykle nějaké informace ztratí, což z hlediska péče je nevýhoda,“ popsal dr. Křemen. Při překladech např. z jednotky intenzivní péče na běžné oddělení zůstává hospitalista stále pacientovým lékařem.
Má práce v USA také nějaká negativa?
„Musel bych hodně přemýšlet a moc bych toho nevymyslel,“ reagoval dr. Křemen na otázku z pléna po skončení přednášky. Zmínil pak to, co Evropané většinou uvádějí, že v USA nechávají umřít nepojištěné před branami nemocnic. „To je nesmysl, za deset let jsem to tam neviděl. Přijali jsme kohokoli, nevěděli jsme, jestli je pojištěný nebo ne. Otázka pojištění, nepojištění vznikala většinou na konci hospitalizace, kdy jsem chtěl pacienta poslat na rehabilitaci. Tu poskytují soukromá centra, nepojištěné neberou, takže naši nemocnici to stálo další peníze, protože jsem pacienta musel dostat do stavu, kdy byl schopen odejít po svých z nemocnice. Nebo nemocnice rehabilitační program zaplatila, takže nepojištění na tom vlastně profitovali,“ řekl dr. Křemen.
Zmínil i další negativum, které ale nemusí být negativem pro každého. „Amerika je úplně jiná, uvědomuji si přesně, proč jsem odtamtud odešel. Je to struktura tamní společnosti, všechno je daleko, jezdíte všude autem. Je to sexy, když jste single a chcete světu ukázat, co umíte. Když se dále v životě vaše hodnoty mění a chcete pohodově žít, může to být problém,“ řekl dr. Křemen. Z profesního hlediska žádná negativa nevidí, je přesvědčen, že není jiné místo na světě, kde by bylo příjemnější dělat lékaře.
Zdroj:
