Hospic, dobrá tečka za životem
Dokumentární projekt Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče „Hospic, dobrá tečka za životem“ sbírá poselství lidí na sklonku života. Do smrti jim zbývá několik dnů či týdnů, vědí to a mají čas ohlédnout se zpět. Soubor videorozhovorů s lidmi dožívajícími v hospicích je na webové stránce dobratecka.cz. Příčinou úmrtí klientů domácích hospiců jsou v téměř 90 procentech případů zhoubné novotvary, nejčastěji tak řeší umístění v hospicích právě onkologové. O osvětovém projektu i o hospicové péči v Česku jsme mluvili s prezidentem asociace a ředitelem Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích PhDr. Mgr. Robertem Hunešem.
- Co je cílem projektu, komu je určen a jaký ohlas zatím vzbudil?
Projekt má za cíl zvýšit v naší společnosti úctu k lidskému životu na konci jeho dní. Za první měsíce máme 450 000 zhlédnutí, to považujeme za velký úspěch. Kampaň není prioritně cílena na lékaře, ale věříme v synergický efekt, že část – řekněme – zapouzdřených lékařů díky této kampani otevře oči. Prioritně je cílem oslovit širokou veřejnost, aby se trošku probudila k otevřenosti k těmto myšlenkám a zároveň k tomu, že v Poslanecké sněmovně na květnové schůzi je předložena novela zákona, která etabluje hospice do zákona o zdravotních službách.
- Proč jste volili tuto formu kampaně?
Jsme inspirováni novými technikami, jako jsou sociální sítě, je to za dostupné peníze oslovení široké veřejnosti. Kdybychom se chtěli dostat do televize, stojí to velké prostředky, na které neziskové organizace, jako jsou hospice, nedosáhnou.
- Jak jste vybrali lidi, kteří krátce před smrtí byli ochotni o svých pocitech a přáních mluvit?
Domluvili jsme se s kolegy z několika hospiců, řediteli, aby vytipovali vhodné pacienty. Není to vždy jednoduché, ne každý je ochotný o tom mluvit, ne každý je schopný fyzicky to zvládnout, ale snad se dílo podařilo. Ve veřejnosti panují velké předsudky o tom, jak se umírá, že to musí být v bolesti, osamění a ve smutku. Myslím, že ze záběrů a vyjádření pacientů hospiců je vidět, že to tak být nemusí, i několik dnů před smrtí může být člověk spokojený, vyrovnaný, usměvavý a nestrádat bolestmi. To je pozitivní zpráva pro společnost, to je to boření mýtů a v podstatě předávání naděje, kterou my v hospici žijeme.
- Dá se celý život shrnout do jedné věty a udělat za ní tečku?
Okamžiky před smrtí jsou neopakovatelné a zásadní pro umírajícího i pro jeho rodinu. Lidé v hospicích jen nečekají na smrt. Naopak – hospice se snaží naplnit zbývající dny člověku co nejkvalitnějším životem, plní pacientovi i zdánlivě malicherná přání. V hospici zůstává člověk svébytnou osobností a zaslouží si úctu. Právě hospic je jedním ze způsobů důstojné péče o umírající. Je poděkováním společnosti člověku za jeho život. S tím se ztotožňuje studio DRUŽINA, které projekt a osvětovou kampaň vytvořilo. Projekt je přístupný na webové stránce www.dobratecka. cz, má i svoji facebookovou stránku www.facebook.com/asociacehospicu/videos/ 651967021665884/.
- Jak je to se zakotvením hospicové péče do českých zákonů?
Tuto oblast by měly upravit novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Lůžkové hospice už v zákoně částečně jsou, novela má velký význam zejména pro hospice domácí, které v zákoně doposud nebyly. Zdravotní pojišťovny proto odmítaly domácí hospicovou péči nasmlouvávat, a tedy ji hradit. Domácí hospice tak byly odkázány na sponzorské dary. To omezuje jejich působení, je jich nedostatek. Tam, kde domácí hospic nepůsobí, se stává, že jsou umírající zbytečně převezeni do nemocnice, kde většinou nechtějí být, a pojišťovna tam za ně ve výsledku platí více, než by platila domácímu hospici. Co se lůžkových hospiců týká – není spravedlivé, že pojišťovny hradí těmto hospicům stejně jako LDN, přestože poskytují umírajícím prokazatelně kvalitnější péči. To by snad novela také mohla změnit.
- Kolik by mělo být v ČR domácích hospiců, aby péče pokryla celé území?
Podle našich představ by jich mělo být osmdesát až devadesát, aby péče o terminálně umírající byla dostupná v každém okrese. Nyní jich je kolem dvaceti. Úhrada ze zdravotního pojištění kryje 40 procent nákladů lůžkových hospiců, mobilní hospice nemají ze zdravotního pojištění úhradu zpravidla žádnou. V novele zákona o zdravotních službách má být hospicová péče definována. Snad díky tomu bude zavedena úhrada v mobilních hospicích.
- Asociace předala ministerstvu zdravotnictví materiál s návrhem standardů hospicové péče pro lůžkovou i domácí péči. Co konkrétně zahrnují?
Standardy určí například pro lůžkové zařízení na třicet pacientů jedenáct zdravotních sester, téměř dva lékařské úvazky a další ošetřovatele, v týmu by měl být také psycholog, duchovní atd. Materiály řeší i kvalifikaci pečujících, psychologa, sociálního pracovníka, kaplana. To všechno jsou nezdravotnické profese, proto je hospic z povahy věci zdravotně sociální zařízení, ne pouze zdravotní, a zase ne pouze sociální, ale je na pomezí. To zatím česká legislativa nezná.
- Ročně v ČR zemře na sto tisíc lidí, potřebují všichni hospicovou a paliativní péči?
Ne, jsou například úmrtí náhlá, cévní mozkové příhody s rychlým úmrtím, úmrtí nešťastná, nehody, a jsou úmrtí poklidná, takže není pravdou, že tuto péči potřebují všichni. Reálná situace je taková, že v lůžkových hospicích ročně zemřou čtyři tisíce až pět tisíc lidí a mobilní hospice doprovodí přibližně tisíc našich terminálně nemocných spoluobčanů. Odhadem specializovanou péči potřebuje v ČR ročně do dvaceti tisíc lidí, kteří trpí bolestmi či jinými nesnesitelnými symptomy, jež nelze běžně zvládnout.
Zdroj: MT