Quo vadis, rehabilitace?

Významní hosté připomněli posluchačům milníky světové i české rehabilitace, junioři pak hovořili o současných projektech, které představují výzvy pro budoucí rozvoj rehabilitace.

Při zahájení konference docentka MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitace 1. LF UK a VFN, ocenila podporu autorit, které převzaly záštitu nad 10. Pfeifferovými dny, jmenovitě první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Mgr. Miluše Horské, rektora UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA, ředitelky VFN Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA, a děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc.

Host z Austrálie

Čestným a jediným zahraničním hostem byla profesorka Gaynor Sadlo, Ph.D., jejíž příjmení má „přenesený“ český původ. Univerzitu absolvovala v australském Queenslandu, dlouhodobě pracovala v Brightonu ve Velké Británii. Se svým manželem, významným světovým výtvarníkem českého původu Alexandrem Sádlem, se seznámila v Austrálii. Do Česka přijíždí Gaynor Sadlo jako hostující profesorka pravidelně a účastní se pregraduálního i postgraduálního vzdělávání na Klinice rehabilitace 1. LF UK a VFN. Profesorka Sadlo patří ke světovým vůdčím osobnostem na poli ergoterapie, jejíž stoletou historii a současný význam přednesla posluchačům v přeplněné posluchárně kliniky.

Hlavní motto její prezentace, stejně jako i dalších řečníků, znělo – naším cílem je vracet nemocné do skutečného života v co nejlepší kondici, které lze u konkrétního pacienta dosáhnout. V zámoří čerpala ergoterapie ze zkušeností (zraněných) veteránů všech válek dvacátého i jednadvacátého století, kteří by bez rehabilitace a ergoterapie nebyli schopni vykonávat svou práci a byla by jim znemožněna integrace do společnosti.

Rehabilitace po česku

Zamyšlení nad historií a současným posláním české rehabilitace bylo tématem přednášky docentky Švestkové. Zatímco ve Velké Británii kořeny rehabilitace sahají do epidemiologie, která zjistila početnou skupinu lidí, kteří mají speciální potřeby, jež je nutné řešit, v českých zemích je původem rehabilitace a fyzioterapie lázeňství, což svádí k jednostrannému vnímání oboru. Historie sahá k roku 1630, kdy byly objeveny léčivé účinky karlovarského vřídla. I u nás však byla věnována pozornost válečným veteránům (Invalidovna, vybudovaná v letech 1731–1737). Dekret Marie Terezie z roku 1750 je prvním dokumentem, který stanovuje pravidla pro „invalidní a částečně invalidní důchody“ pro veterány. Paradoxem je, že tato pravidla platila až do roku 2010. V roce 1901 založil profesor Hamza sanatorium pro tuberkulózní a skrofulózní děti, kde se již využívaly metody léčebné rehabilitace. V roce 1909 byl založen jeden z nejstarších ústavů tohoto typu na světě, Královský zemský ústav pro choromyslné (dnes Psychiatrická nemocnice Bohnice), kde se jako léčebný postup využívala i ergoterapie. Po roce 1948 byly léčebně odebrány pozemky, kde se ergoterapie prováděla, protože měla lepší hospodářské výsledky než státní zemědělská družstva.

Do historie české rehabilitace se zapsal Jedličkův ústav (založen 1913). Po druhé světové válce nabývá na významu rehabilitační ústav v Kladrubech, a to převážně pro pacienty s Neurologickým postižením. Základy léčby těchto pacientů pocházejí z neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, která vznikla pod vedením profesora Kamila Hennera, který se v roce 1947 setkal v USA poprvé s rehabilitací a na neurologické klinice následně založil oddělení rehabilitace.

Cíle rehabilitace

Jak už bylo řečeno, cílem rehabilitace je dosáhnout co nejlepší kvality života člověka, minimalizovat následky onemocnění. „Lze shrnout, že do normálního života se vrátí jedna třetina našich původně těžce disabilních (postižených) pacientů, jedna třetina může žít doma s pomůckami a s dlouhodobými sociálními službami, podporami a jedna třetina nemocných zůstává těžce postižena, z nichž část žije doma a jen část je odkázána na ústavní péči,“ řekla docentka Švestková.

Do oboru rehabilitace přicházejí nové informace a aktivizace pacienta je prospěšná i v delším časovém období než původně udávaný jeden rok. Do terapie je zapotřebí zapojit motivaci a pozitivní emoce. V Česku je většina pomůcek v oblasti aktivit denního života lidem s disabilitou hrazena zdravotními pojišťovnami. Podle docentky Švestkové se zlepšila i dostupnost sociálních služeb (příspěvek na péči), problém může nastat s oddálením proplácení sociálních služeb a nemocní bez podpory rodiny mohou mít potíže s úhradou. Podporu pacientů s disabilitou lze najít i v dokumentech WHO, OSN, EU a v právních dokumentech v současnosti připravovaných v České republice.

V dalších prezentacích vystoupil prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., se svými zkušenostmi z indického semináře o trénování paměti, docentka MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., o optimismu ve stárnutí, primář MUDr. Ondřej Horáček, Ph.D., o zrcadlové terapii v subakutním stadiu cévní mozkové příhody. Velmi perspektivní model nastínili odborníci z Psychiatrické nemocnice Bohnice o psychomotorické terapii aplikované ve fyzioterapii lidí s duševními chorobami i významu ergoterapie.

Dalším významným tématům z oboru rehabilitace se budeme nadále věnovat.

Cílem moderní rehabilitace je snížit polypragmazii, zvýšit kvalitu života lidí s disabilitou, vrátit nemocné do kvalitního života. Kvalita života a péče o pacienty s disabilitou by měla být velkým tématem i pro politiky, uzavřela docentka Švestková.

Zdroj: MT