Léčba RA v registru ATTRA
O tom, jak se vyvíjela léčba revmatoidní artritidy (RA) v České republice v období let 2001 až 2015, informoval účastníky sympozia prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., z Revmatologického ústavu v Praze. Využil k tomu data z registru ATTRA‑RA, přičemž srovnával bazální charakteristiky, efektivitu a bezpečnost léčby ve třech časových obdobích – v letech 2001 až 2008, 2009 až 2011 a 2012 až 2015.
Během uvedených období se různě měnily vstupní parametry i vnější okolnosti a na trh postupně vstupovaly nové léky. Jednotlivá časová období byla mj. srovnávána z hlediska toho, jaký typ pacientů byl léčen biologickými léky, zda se měnil přístup revmatologů k jejich zařazování a popř. switchování a jaká byla efektivita léčby jednotlivými přípravky.
V současnosti je anti‑TNF přípravkem léčeno více než 2 600 pacientů s RA, kteří byli pro účely této analýzy rozděleni do tří skupin podle data zahájení první biologické léčby: pacienti zahajující svou první anti‑TNF léčbu v letech 2001–2008 (n = 1 110), pacienti zahajující svou první anti‑TNF léčbu v letech 2009–2011 (n = 763) a pacienti zahajující svou první anti‑TNF léčbu v letech 2012–2015 (n = 803).
„V průběhu doby statisticky významně klesá délka trvání onemocnění před nasazením biologické léčby, i když stále je to více než osm let (8,2 roku). Mění se také podíl podávaných biologických přípravků. Klesá počet pacientů léčených infliximabem, etanerceptem a adalimumabem ve prospěch novějších přípravků. Rovněž je pozorován signifikantní pokles komedikace glukokortikoidy, především v posledním období. Procento takto léčených pacientů však stále zůstává vysoké, jsou to více než tři čtvrtiny,“ vypočítává prof. Vencovský s tím, že v průběhu let u pacientů při zahájení anti‑TNF léčby klesá sedimentace, CRP i počet bolestivých a také oteklých kloubů. Od roku 2001 klesá i aktivita onemocnění (DAS28, CDAI, SDAI), ale ne příliš výrazně. Největší pokles ve vstupním DAS28 je v průběhu celého sledovaného období u infliximabu a adalimumabu (z 6,1, resp. 6,0 na 5,6). Prof. Vencovský se dále pokusil srovnat vstupní charakteristiky pacientů, kteří zůstali dlouhodobě léčeni prvním anti‑TNF přípravkem, a nemocných, již byli switchováni na jiný anti‑TNF lék. „Ukazuje se, že pacienti, u kterých došlo ke změně anti‑TNF přípravku, zahajovali léčbu s horšími vstupními charakteristikami. Týkalo se to především zvýšeného CRP u později switchujících. Také se ukazuje, že nemocní, kteří musejí měnit anti‑TNF přípravek podruhé, vstupují do léčby s velkou aktivitou nemoci,“ říká prof. Vencovský. Analýza rovněž dokládá, že se revmatologové snaží léčit podle principů „treat‑to‑ ‑target“. V období do roku 2008 byla pravděpodobnost switche do jednoho roku po zahájení léčby cca 13 procent, v dalším tříletém období stoupla tato pravděpodobnost na 16 procent a mezi lety 2012 až 2015 byla skoro 22 procent. Analogicky pravděpodobnost switche do dvou let byla v jednotlivých obdobích 23,5, resp. 24,7 a 29,6 procenta.
A jaké je hodnocení efektivity léčby? Po jednom roce terapie na kterémkoli anti‑TNF přípravku dosahuje remise z pohledu DAS28 43,2 procenta pacientů, stavu nízké klinické aktivity dosahuje po roce léčby 64,1 procenta nemocných. Situace není o moc lepší ani po dvou letech léčby (44,8 procenta v remisi a 70,4 procenta ve stavu nízké klinické aktivity). „Pokud bychom však používali definici remise podle SDAI, po roce léčby jí dosahuje jen necelých 20 procent pacientů a po dvou letech 22,7 procenta nemocných, jinými slovy se nám při nejlepší snaze nedaří do remise podle SDAI dostat více než 75 procent pacientů,“ komentuje výsledky léčby prof. Vencovský. Zdá se, že údaje z registru ATTRA tak nepotvrzují větší výhodnost používání CDAI a SDAI ve srovnání s DAS28.
Zdroj:
