Má praktický lékař čas na vzdělávání?

Jaké jsou dnešní vztahy mezi praktickými lékaři a specialisty? Mají praktičtí lékaři čas na sebevzdělávání? Ke komentáři vyzýváme olomouckého praktického lékaře Igora Mazocha.

Myslím si, že vztahy mezi lékaři jsou takové, jaké jsou. Nejsou špatné ani dobré, až na výjimky. Praktik logicky specialisty potřebuje. Je otázka, jestli je to naopak.

Je otázka, jestli jsou vůbec praktičtí lékaři potřební. Oni jistě potřební jsou, ale většinová společnost se nad tímto faktem nezamýšlí, z dlouhodobého hlediska je nepodporuje, takže můžeme být svědky jejich nedostatku a vymírání.

Ptáte se, jestli mají praktici čas na vzdělávání. Zkuste po padesáti pacientech a desítkách telefonátů vyrazit na seminář, studovat, shánět literaturu, skládat zkoušky. Jistě, v sobotu neordinujeme, ale nabízí se otázka, proč se vlastně vzdělávat?

Nejsme ohodnoceni podle kvality práce, ale podle kvantity. Podle počtu zaregistrovaných pacientů, případně podle množství preventivních prohlídek, k čemuž stačí znalost interní propedeutiky.

Pacient v České republice si většinou nevybírá praktika na základě odborné úrovně, ale podle délky ordinační doby, cenové dostupnosti, ochoty pacientovi splnit jeho laická přání. Stát i pojišťovny v současnosti podporují finančně praktiky právě za rozšiřování pracovní doby. Neplatí jim třeba péči o diabetiky.

Praktici bez kompetencí

Podle mne je zásadní problém funkčnost primární péče. Pokud praktik nesmí léčit tak v populaci časté choroby jako jsou osteoporóza nebo nezhoubné onemocnění prostaty, pokud je vyšetření prsou považováno za sexuální obtěžování, je otázka, jestli český praktik vůbec plní svou funkci. Teoretická úroveň předatestační přípravy je jistě dostačující, závěrečné zkoušení je někdy až příliš přísné. K čemu to ale vše je, když praxe značně pokulhává a znalosti nemohou nést své ovoce. Kolikrát se specialista obrací na kolegu praktika s odborným požadavkem?

Nemůžeme se proto divit, že praktiků ubývá, že o obor není zájem. V posledním roce došlo ke skokovému navýšení příjmů. Je to určitě pozitivní skutečnost. Co bude dál, jaká je perspektiva? Vydrží žádoucí trend dalších deset let? Má smysl vůbec do oboru vstupovat?

Ptal jsem se několika studentů lékařské fakulty, co si myslí o tom, proč je praktiků málo. Minulý týden jsem s jedním z nich, co byl u mne na praxi, vedl delší rozhovor. Prý se během studia zmínil na jedné spíše teoreticky zaměřené klinice, že by praktika šel dělat. Bylo mu namítnuto, že je ho na tuto práci škoda.

Většina kolegů i studentů a pochopitelně i laiků vůbec neví, co je náplní práce praktika, že tato práce může být zajímavá. Dalším důvodem je velká nejistota pro lékaře, který by se praktikem chtěl stát. Kdo mu bude platit předepsané stáže, když samostatně nemůže pracovat, z čeho bude žít? Mluvil jsem s atestovanou kolegyní, dnes pracující mimo obor, jestli by se nevrátila. Vyjádřila obavu z řetězců, obavu z toho, že začne praxi budovat a někdo silnější ji převálcuje.

Když se vrátím k onomu medikovi, divil se, že praktik nemůže předepsat základní léky k léčbě banalit. Divil se množství zbytečné administrativy, množství lidí, kteří ordinací denně projdou.

Diskutovali jsme i možnost odchodu do zahraničí, získání atestace tam a pak zvážit návrat podle okolností. Jak jsou podmínky výhodné uvidíme za několik let podle toho, jestli řady praktiků omládnou nebo ne.

Má veřejnost vůbec povědomí o tom, jaká je náplň práce praktika? Co to je primární péče? Slyšeli jsme někdy, co chtějí praktici jako stav za peníze systému nabídnout? Jakou mají jejich organizace vizi? S čím jsou spokojeni a co chtějí změnit? Možná jsem nepozorný čtenář, ale v médiích jsem žádnou vizi nezaznamenal. Ani lékařských organizací, ani ministerstva.

Možná by bylo zajímavé, kdyby se vaše noviny obrátily s těmito otázkami na jmenované instituce. Odmítněte ale rovnou odpovědi typu „zajištění léčebně preventivní péče“. Ať odpoví konkrétně, třeba na preskripční omezení pro praktiky. V kolika zemích Evropy je kapitační platba? Těch otázek by byla celá řada.

MUDr. Igor Mazoch, www.tribune.cz

autor je prakticý lékař, Olomouc

Zdroj: www.tribune.cz