Zvítězí ideologie nad zdravým rozumem?
Dnes ovšem raději plodíme legislativní zmetky, snad abychom si dokázali, že jsme natolik výluční, že cizí zkušenosti jsou nám k nepotřebě, a natolik vzdělaní a zkušení, že si umíme poradit sami.
Dokonce někdy zacházíme tak daleko, že odmítáme přijmout zřejmá fakta, popírajíce navíc poučku, že úspěšná existence něčeho je nejlepším důkazem, že něco funguje.
Vždyť vezměte si kupříkladu současný ideologický střet o vlastnickou formu zdravotních pojišťoven: dokonce už i akciové společnosti ve veřejnoprávních rukou, neřkuli privátní zdravotní pojišťovny, jsou vydávány za dílo ďáblovo, za návrat do raného dickensovského kapitalismu, plného chudáků, umírajících v příkopech, za počátek konce sociálních jistot a “bezplatného” zdravotnictví. Ba i “neslušné” slovo zisk nabylo v tomto sporu ještě více na neslušnosti a nemravnosti a je zapotřebí za každou cenu zabránit, aby poskvrnilo eticky dokonalé “bezplatné” české zdravotnictví!
Což takhle vzpomenout si na předky a opět se porozhlédnout? A padne-li nám zrak kupříkladu do Švýcarska, náhle zjistíme, že zde existuje vedle sebe téměř devadesátka pojišťoven, soukromých i veřejnoprávních, nabízející základní zdravotní pojištění (a stovky a stovky dalších pojistných plánů se širokou škálou různého připojištění k němu). Takže v privátnosti či veřejnoprávnosti zdravotních pojišťoven pes asi zakopán není. Ony totiž ty švýcarské pojišťovny nesmějí mít ze základního zdravotního pojištění žádný zisk, ten mohou vytvářet v těžce konkurenčním prostředí právě jen z doprovodných připojištění a dalších služeb.
Ono by se toho pochopitelně ze švýcarského zdravotního pojišťovacího systému dalo okopírovat více: zdravotní pojištění ryze individuální, bez plateb zaměstnavatelů, výpočet pojistného podle zdravotních rizik a ne podle příjmů (zdravotní pojištění jako solidarita zdravých s nemocnými, solidarita bohatých s chudými se přece uplatňuje v sociálních podporách), minimální zásahy státu do cenových jednání mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče, vyjmutí běžné zubní péče ze základního zdravotního pojištění, a našlo by se toho ke “zčeštění” jistě ještě více.
Samozřejmě stále platí naučení, že žádný zdravotní systém není dokonalý, ale učit se a přejímat zkušenosti jiných se vyplácí vždy. Nakonec, platí to i o zkušenostech veskrze negativních: v Maďarsku zpolitizovaným referendem občané rozhodli o zrušení poplatků ve zdravotnictví a teď se tam chystá další referendum o zákazu vstupu soukromého kapitálu do zdravotních pojišťoven.
Typické vítězství ideologie nad zdravým rozumem…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2008, strana B2
Zdroj: