Znovu (nejen) o zdravotní knížce
Není tato situace podobná té naší? V USA stoupl předpis léků za 11 let o 70 % a tento trend se stárnutím populace a vstupem dalších nových léků na trh pokračuje. Tím pochopitelně narůstá výskyt nežádoucích účinků, které mají charakter jak nepříjemných trávicích potíží, tak dokonce až poruch vědomí s následkem smrti! V USA je přitom situace charakterizována jako „rozsáhlá epidemie“ těchto jevů a já nevylučuji, že o ni půjde i u nás.
Vždyť například porevoluční překotná registrace spousty léčivých přípravků si vyžádala razantní redukci popisu každého povoleného léku v tzv. Brevíři, takže lékař nemůže vždy získat a pak i podat vyčerpávající informaci o doporučeném léku. O jeho výhodách i rizicích. O možnosti jeho kombinace s léky dosud užívanými apod. Ledaže by nosil obrovskou knihu o hmotnosti několika kilogramů v příruční tašce. Anebo notebook. V hlavě to totiž udržet nemůže a ordinovat s neznalostí věci je hotový zločin.
V těchto souvislostech se také zmiňuje IZIP - tj. internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta, ale tolik proklamovaná elektronická zdravotní knížka zatím v požadované míře neslouží žádnému občanovi České republiky ani ve zdravotnickém zařízení, ani v domácím prostředí, i kdyby měl počítač v každé místnosti svého bytu.
A kde je dnes mnou navrhovaná „papírová“ zdravotní knížka, která byla preferována nejen ministerstvem zdravotnictví, ale i vedením VZP a zakládajícími autory IZIP? Ti ji považovali za předvoj své knížky elektronické s působností do doby, než bude počítačová síť daleko hustší než dosud a povede nejen od lékaře k lékaři, ale i ke každému zaregistrovanému nemocnému, aby zde mohl získat souvislé potřebné informace sám o sobě.
Zápis do papírové zdravotní knížky by provedl každý lékař s uvedením nejnutnějších nových skutečností a ordinací, ale především by zkontroloval užívanou medikaci s ohledem na množství léků a jejich možné nežádoucí spolupůsobení, které generuje nové a nové obtíže…
Skutečnost, že by v knížce byla jednou provždy uvedena základní anamnestická data, by jistě ocenil každý ošetřující lékař. Natož pak integrovaný „očkovací průkaz“, zapsanou krevní skupinu či údaj, že nemocný nesmí být podroben magnetické resonanci, protože má implantovaný kardiostimulátor.
Takováto taktika ve vedení ambulantní dokumentace by měla být jedním z pilířů reformy zdravotnictví. A to nemluvím o tvorbě doporučených standardů diagnostických a léčebných, o nutnosti budování sítě lůžkových zdravotnických a sociálních zařízení na základě zjištěné potřebné péče v každém kraji atd. Všechna tato opatření představují nepochybně nejen především informovanost a prospěch pro nemocného, ale i finanční úspory pro nás pro všechny.
Měli bychom se řídit jiným slovenským příkladem: asi před šesti lety zavedla jistá zdravotní pojišťovna na Slovensku přehled užívaných léků, který měl u sebe každý nemocný zapsaný v tzv. lékové knížce. Tato pojišťovna pak vyčíslila úsporu třetiny nákladů na léky za jeden kalendářní rok. V našich podmínkách by šlo cca o 20 miliard korun za rok.
V tom vidím perspektivu pro naše zmítané zdravotnictví, která je racionální a slouží logicky k jistější úzdravě nemocného za méně peněz
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2008, strana B2
Zdroj: