Změny zdravotnictví chtějí všude na světě
Převažující postoj veřejnosti nejen v evropských zemích vystihl snad nejlépe profesor Uwe Reinhardt z Princetonské univerzity: „Kdykoli a kdekoli na světě si lidé budou vždy stěžovat na svůj zdravotní systém. Úroveň hlasitosti stížností přitom jen mírně souvisí s tím, kolik daný stát vydává na zdravotní péči. Vždy se budou ozývat hlasy volající po ‚zásadní‘ zdravotní reformě a o poslední uskutečněné se bude tvrdit, že zklamala.“Profesor Uwe Reinhardt na konferenci World Health Care Congress identifikoval několik důvodů, proč se tento „světový“ názor na zdravotnictví pravděpodobně hned tak nezmění. První příčinou je skutečnost, že ve zdravotnictví zcela neplatí logika principu „má dáti – dal“, která dominuje v jiných oblastech lidské činnosti. Na jedné straně pacienti vědí nesrovnatelně méně než lékaři o potřebnosti a kvalitě zdravotní péče, která je jim poskytována, na straně druhé existuje ve většině zemí třetí strana, která za zdravotní péči fakticky platí a tak izoluje pacienty i lékaře od finančních následků plynoucích z jejich rozhodnutí. V trojúhelníku vztahů „pacient – poskytovatel – třetí strana (plátce)“ bude navíc třetí strana vždy podezřívat poskytovatele zdravotních služeb i jejich pacienty, že se snaží ke svému prospěchu využít společný fond pojištění, poskytovatelé s pacienty budou zase vždy podezřívat třetí stranu, že na nich chce ušetřit, a lékaři se budou vždy cítit nedostatečně zaplaceni vzhledem k hodnotě své práce.S tím podle profesora Reinhardta souvisí druhá příčina, proč veřejnost, a to nejen ta odborná, nebývá se zdravotním systémem ve své zemi spokojena. Dosud totiž nebyla nalezena univerzální metoda, jak platit poskytovatele zdravotních služeb za jejich práci. Platby za výkon (fee-for-service, fee-for-task) mohou vést k tzv. indukované poptávce, tedy k motivaci lékařů vyhodnocovat v konkrétním případě co nejvíce zdravotních úkonů jako přínosné a pro pacienta potřebné. Kapitační platby za pacienta mohou zase naopak vést k poskytování nižšího než optimálního objemu služeb. Konečně fixní rozpočty nebo mzdy jsou známé ve výsledku nižší produktivitou zdravotnického zařízení a také menšími než optimálními objemy poskytovaných služeb.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2006, strana 1
Zdroj: