Změní se postavení PCI?
Perkutánní koronární intervence (PCI) je efektivní v redukci anginy pectoris u pacientů se symptomatickým onemocněním koronárních arterií a v redukci mortality u pacientů s akutním infarktem myokardu s elevací STsegmentu a u pacientů s vysokým rizikem vzniku akutního koronárního syndromu bez elevace STsegmentu. Symptomatickým pacientům je často provedení PCI doporučováno. Avšak preventivní intervence s sebou nese předpoklad rizika, které u pacientů se stabilizovaným koronárním syndromem může vést k infarktu myokardu a ke smrti. Autoři studie COURAGE reportovali, že riziko myokardiálního infarktu a smrti činilo 19,0 % ve skupině nemocných, kteří prodělali PCI včetně optimální medikace, a 18,5 % u pacientů s pouze medikamentózní terapií.
Proč PCI selhala v úsilí o redukci koronárních příhod ve srovnání s intenzivní medikamentózní terapií? „Tento výsledek nebyl ovlivněn tím, že do studie COURAGE byli zahrnuti nízkorizikoví pacienti,“ uvedla Hochmanová. Ani při zohlednění některých statistických změn se neprojevil signifikantní prospěch z provedení PCI. Byla by vhodnější chirurgická revaskularizace než PCI? Guidelines tuto otázku uzavírají s tím, že obě metody mají srovnatelné výsledky, ovšem u některých vysoce rizikových pacientů může být prospěšnější chirurgický zákrok.
„Studie COURAGE by měla vést ke změnám v terapii pacientů se stabilizovaným onemocněním koronárních tepen s očekávanými úsporami ve zdravotní péči,“ míní Gabriel Steg. Podle něj má PCI své místo v terapii anginy pectoris, ale nepřekonává intenzivní medikamentózní terapii v prevenci infarktu myokardu a smrti u asymptomatických i symptomatických pacientů. Nadále se ukazuje cenná sekundární prevence s terapeutickou modulací lipidů, změnami v životním stylu a aplikací aspirinu, betablokátorů a ACE inhibitorů.
„Pacienti s klinicky nestabilním stavem, kde je vedoucí diagnózou onemocnění koronárních tepen nebo u nichž medikamentózní terapie selhává, zůstávají nadále kandidáty pro provedení revaskularizace, přičemž PCI by neměla hrát hlavní roli jako součást strategie sekundární prevence,“ uzavírají autoři.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2007, strana A3
Zdroj: