Změní regulační poplatky chování pacientů?

Rezignace „chudých“ pacientů by byla selháním reformy

Už je to skoro týden, kdy vybíráme v našich ordinacích třicet korun. Přestože jsme očekávali dramatičtější situace, lze říci, že zatím nedochází k větším problémům. Vzpomínáme na jednoho z našich kolegů, který kdysi prohlásil, že „pacienta by mělo léčení trochu bolet“. Naštěstí je tato relativně malá suma skoro bezbolestná. Chování pacientů se může změnit mimo jiné v tom směru, že pokud už investuje, učiní tak u lékaře, kterému věří, od něhož očekává profesionální přístup a racionální léčbu. Jistě si rozmyslí návštěvu u takových lékařů, kteří ho již dříve příliš neuspokojili. Otázkou je, lze-li takových lékařů najít dostatek pro celé spektrum medicínských situací. U některých pacientů lze samozřejmě očekávat i vyšší nároky na poskytovanou péči. Mohou naléhat na podrobnější prohlídku, celou škálu pomocných vyšetření, více laboratoře, sonografií, tumorových markerů, lázeňské péče, rehabilitačních pomůcek, kompresivních punčoch atd. Aby se jim investovaná „třicetikoruna“ opravdu rentovala. Předpokládáme, že celý systém bude dále korigován, až vyplynou některé jeho nepředpokládané slabiny. Navíc představa pacienta, kterého postihla katastrofální choroba - jako například traumatická amputace dolní končetiny s následnou infekcí v ráně, s nezbytnou léčbou, převazy, kontrolami a rehabilitací, a navíc s ukončením pracovních možností, a tudíž i těžkou reaktivní depresí. Tady by mi platba za každou návštěvu přišla téměř cynická.

Jisté je, že poplatky běží ve většině zemí s moderní medicínou, někde se platí kvartálně, někde za diagnózu až do jejího dořešení, vše se jistě bude i v České republice dál vyvíjet.

Obavu, že by takto pojaté poplatky vedly k tomu, že k nám přestanou chodit ti chudší (a obvykle více nemocní) pacienti, zatím nemáme. Přesto bych tuto možnost považoval za největší nebezpečí. Pokud dojde k oddělení chudších a bezmocných pacientů a jejich rezignaci na péči, znamenalo by to de facto selhání reformy. Pro řadu lékařů je relativně snadné léčit bohatší vrstvy za přímou platbu a ostatní ponechat v systému laciné, „státní“ péče. Podle mého názoru to s sebou nese riziko úpadku medicínských (nikoli ekonomických) schopností takových lékařů, kteří se pak vzdálí od denní klinické praxe. Nejzajímavějšími chorobami trpí normální lidé!

Do tohoto roku si přejme, aby mezi zdravotníky a pacienty nebyl vražen nesmyslný klín nedůvěry, zášti a závisti.
MUDr. Rudolf Hoffmann,

interní hematologická ordinace, Sdružení interních oborů Václavka, s.r.o., Praha

Prolomení tabuizované představy

Od 1. ledna 2008 došlo v našem zdravotnickém systému ke zcela zásadní změně. Tou změnou je samozřejmě prolomení leckdy až tabuizované představy bezplatného zdravotnictví. Najednou je tu situace, kdy jdu k lékaři a musím počítat s tím, že nesmím zapomenout taky na peněženku. Jestli toto nezmění chování pacientů, pak již co.

Na druhou stranu nepočítejme, že ta změna bude nějak zásadní, tedy zásadní paušálně a pro všechny. Nejde totiž o nějak horentní sumy a již první dny ukazují, že v nastavení výše poplatků problém nebude, někdy dokonce spíše naopak. Kampaň před koncem roku byla natolik děsící, že jsou leckdy pacienti udiveni, pokud při kontaktu se zdravotnickým zařízením platit nemusí. Co je ale důležité a podstatné, že již 30 Kč vede u části pacientů alespoň na chvilku k zamyšlení, zda opravdu k tomu lékaři musí, či zda to ještě nějak vydrží. No a to je jen krůček k určitému sebevzdělávání, aby si nakonec zjistili běžný postup při léčbě například banálního nachlazení. Mohou ušetřit na poplatcích, ušetřit může i systém za platbu za vyšetření, může zbýt více prostředků pro potřebné, a výsledkem může být nakonec posílení principu solidarity. Nebo také, ubude pacientů v čekárně, sníží se stres lékařů, bude více klidu pro vyšetření, a výsledkem může být zvýšení kvality poskytované zdravotní péče. Nebo dokonce… Asi by se našly další možné argumenty a mnohé taky již zazněly. Je třeba si ale uvědomit, že zavedení regulačních poplatků a doplatků je opravdu spíše jen nakročení, a aby tento trend vydržel a byl dále podpořen, je třeba kráčet dále. Jestli cesta, kterou nám současné ministerstvo postupně vytyčuje, je tou správnou cestou, nás doufám přesvědčí následující měsíce.“

MUDr. Pavel Neugebauer,

předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Dlouhodobé a krátkodobé efekty

Koalice soukromých lékařů chystá na téma regulačních poplatků konferenci 30. ledna. Informací z ambulancí se nám zatím dostalo jen nemnoho, ale zdá se, že pacienti poplatky přijímají převážnou většinou bez námitek, někdy ne s radostí, někdy s realistickým porozuměním. Změna chování v další budoucnosti se dá jistě očekávat, ale její míra bude záležet jednak na samotných poplatcích (jejich celková podoba a uplatňování asi není ještě docela definitivní), jednak na celkové situaci v českém zdravotnictví. Myslíme tím hlavně průhlednost situace pro pacienta ve smyslu jeho práv a stabilitu cen léků.

Samotná existence poplatků povede jistě k tomu, že lidé budou více než dosud zvažovat, zda k lékaři opravdu potřebují jít, nastavený poměr jejich výšek ale také velmi pravděpodobně povede k tomu, že začnou také zvažovat, pro kterou péči se rozhodnou. Při některých onemocněních půjdou místo k lékaři rovnou do lékárny, jindy spíš obejdou své praktické lékaře a půjdou přímo ke specialistovi nebo se nechají zlákat velmi malými poplatky za hospitalizaci a dají jí přednost před několika návštěvami u lékaře a v lékárně. Více než 50 procent populace přeci nepracuje, takže jim takovým chováním nijak neklesne příjem. Naopak ušetří.

Tyto efekty budou asi dlouhodobé. V roce 2008 a možná 2009 lze počítat ještě s krátkodobými. Např. s tendencí omezovat čerpání zdravotní péče, pokud lidé nebudou alespoň řádově znát  ceny „svých“ léků, nebudou vědět přesně, kdy a kde jsou povinni kolik zaplatit, za jakých okolností dosáhnou ročního limitu 5 000 korun a zda existence tohoto limitu pro ně bude či nebude znamenat větší či menší výdaje na jejich zdraví než v roce 2007. 

Myslíme si tedy, že v roce 2008 a 2009 díky hlavně těm krátkodobým efektům k nějakému ušetření peněz v českém zdravotnictví dojde. Otázkou je, nebudou-li následovat další, a jaké změny, jak bude vypadat situace třeba už v roce 2010, kdy si všichni již nejspíše zvyknou a „naučí se v tom chodit“. A ovšem velmi významné bude rozhodnutí Ústavního soudu, které lze čekat snad nejpozději v březnu. V každém případě nás velmi potěšilo, že se nenaplnily předpovědi některých našich kolegů, kteří v souvislosti s poplatky předvídali zhoršení vztahů mezi lékaři a pacienty.

MUDr. Pavel Tautermann,

Předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

MUDr. Zorjan Jojko,

místopředseda SAS ČR

Poplatky by měly být diferencovány

Po týdnu zkušeností mohu říci, že se pacienti dělí na platiče ochotné a méně ochotné. S odmítnutím jsem se nesetkal. Dokonce pacienti komentují s úsměvem, že za tuto částku v Praze ani nezaparkují nebo že to je jako jedno pivo!

Mezi těmi „ochotnými“ vzniká skupina lidí, kteří si návštěvu u lékaře za svoje peníze „užijí“. To znamená, že chtějí vyřešit několik symptomů naráz. Z mé znalosti jejich přístupu k životnímu stylu vím, že před zavedením poplatků by jim mnohé obtíže vůbec nevadily. Takže toto je pozitivní dopad regulačních poplatků. V této souvislosti je škoda, že neexistuje větší systémová podpora cílená zdravotní pojišťovnou na pacienta zejména v rámci prevence. Určitě by se lidé o sebe začali více starat.

Nabízí se otázka, zda díky poplatkům ubylo pacientů. Vzhledem k tomu, že platba za úkon je pouze u lékaře, nikoli u sestry, pacienti respektují profesní ošetření zdravotní sestrou. Jednoznačně se mi tak dostává více času na ty, kteří potřebují ošetření lékařské. Takže zatím se zdá, že ubylo. Aktuálně nejsou v čekárnách chroničtí pacienti. Zřejmě proto, že se předzásobili v prosinci. Do budoucna i u stabilizovaných pacientů lze očekávat, že ubude opakovaného nevyváženého docházení pro jednotlivé léky. K tomu jistě napomůže i poplatek v lékárně.

Poněkud horší situace může nastat při návštěvní službě. Zejména proto, že jde o akutní stavy. Určitě je velmi nespolečenské, aby lékař např. po zavedení kanyly do periferního oběhu natáhl dlaň pro třicet korun. Při návštěvní službě platí nemocný stejnou částku jako za ošetření v ambulanci - přesto pevně věřím, že nás pacienti nebudou „paušálně“ zvát místo toho, aby počkali v čekárnách.

Mrzí mě, že v souvislosti s regulačními poplatky je pacientům prezentováno, že mohou chodit ke specialistům přímo. Poněkud to mění roli praktického lékaře, který by měl vědět o pohybu pacienta systémem. Myslím si, že by měla existovat diferenciace poplatků a praktik by měl hrát roli průvodce systémem ve zdraví i v nemoci.

MUDr. Otto Herber,

místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

Katastrofický scénář se (zatím) nenaplnil

Lze-li vůbec reagovat na regulační třicetikorunové poplatky u praktického lékaře pro dospělé po uplynutí cca čtrnácti pracovních dnů (kdy text vzniká), pak nemohu jinak, než konstatovat, že různé katastrofické vize se dosud nenaplnily, spíše naopak.

Ubylo „zdravotnické turistiky“, kdy patrně mnozí poznali, že se už nevyplatí jít si popovídat do ordinace či nechat si předepsat do zásoby lék, který je nyní levnější, když si jej lze koupit přímo v lékárně. Dokonce mám pocit, jako by se pacienti konečně stávali klienty, dialog je klidnější, serióznější, zdvořilejší. Vykazování dvou kódů navíc (poplatek uhrazen, od poplatku osvobozen) by nemělo být problémem. Jistou potíž pro mě představuje spíše to, co s tiskopisy „regulační poplatek za návštěvu lékaře“, kterých jsem si objednal větší množství (se slevou) a dosud je na mně nepožadoval ani jeden pacient! Stejně tak se zatím pouze jediný klient prokázal potvrzením, na jehož základě byl od poplatku osvobozen.

Pohybuji se zásadně v praxi a nebudu proto diskutovat teoreticky o systémových vadách či kladech nastavených regulací. Na jejich analýzu, např. po uplynutí poloviny roku, bude jistě čekat většina zainteresovaných. Osobně bych rád věřil, že už čas získaný díky vytvoření většího prostoru budu moci věnovat především prevenci a edukaci svých pacientů ke zdravému životnímu stylu, což by mělo přinést profit jak jim, tak zdravotním pojišťovnám. Ostatně takto jsem to viděl u praktiků v Erlangenu, Luganu, Tel-Avivu i Torontu. A asi tušíte, že to funguje.

MUDr. Oto Košta,

praktický lékař, Olomouc

Recesisticky zareagoval na zavedení poplatků ve zdravotnictví majitel stánku s občerstvením v Hodoníně Jaroslav Šaněk. Pro lékaře a lékárníky zavedl zvláštní ceník s třicetikorunovými a devadesátikorunovými poplatky za výdej. Poplatek zatím J. Šaňkovi žádný lékař ani lékárník nezaplatili, on sám přiznává, že to ani není účelem. Zavedení poplatku samozřejmě nemyslel vážně - na rozdíl od jiné své aktivity: tělesně postižené děti mají u jeho stánku s občerstvením párek v rohlíku zdarma.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2008, strana A3

Zdroj: