Zkušenější lékaři vždy rádi poradí
Jaké mají podmínky lékaři před atestací v Německu? Jejich průměrný příjem se příliš nevzdaluje od celostátního průměrného výdělku v zemi. "Všechny náklady na atestace, včetně poplatků za složení zkoušky, si hradí sami," říká německá lékařka Anke Zensová, která pracovala na klinice dětské chirurgie v Lübecku. Nyní působí jako redaktorka německé Medical Tribune.
Anke Zensová studovala v letech 1998 až 2005 medicínu na Martin Luther University. V rámci specializačního vzdělávání pracovala v letech 2004 až 2005 na oddělení chirurgie ve Fakultní nemocnici v Aachenu v Německu a poté strávila téměř rok na neurologickém oddělení Royal Hallamshire Hospital v Británii, v roce 2005 prošla tříměsíční praxí na interním oddělení Fakultní nemocnici v Aachenu. V letech 2006 až 2009 pracovala jako rezident na oddělení dětské chirurgie v Lübecku.
Náplň specializačního vzdělávání se v Německu liší podle oboru, který mladý lékař studuje. "Mohu popsat systém přípravy u dětské chirurgie, již jsem absolvovala. Lékaři ze všech chirurgických oborů musejí absolvovat dva roky na všeobecné chirurgii. Nezáleží však na tom, v jaké fázi specializačního vzdělávání lékař tento společný kmen absolvuje," říká Anke Zensová. Mladý lékař může například zvolit nejprve tři roky pobytu na neurochirurgii, následný dvouletý pobyt na všeobecné chirurgii a poté dvouletou praxi v neurochirurgii. Stejně tak může strávit dva roky na všeobecné chirurgii a poté pět let na neurochirgii. Doba nutná k završení specializačního vzdělávání se liší dle zvolené specializace a také dle nemocnice, v níž lékař pracuje. Každá nemocnice například vyžaduje jiný počet operací apod.
Postgraduální systém vzdělávání v Německu je tedy mnohem volnější a flexibilnější než ten, který nyní od loňského léta platí pro lékaře před atestací v České republice. Také v Německu si všechny náklady na specializační vzdělávání musí lékař hradit sám. Poplatky za atestace, knížky, kursy. Podle Anke Zensové to nejsou rozhodně malé částky. Část nákladů si může lékař odečíst z daní, ale je to jen velmi malé procento. Na druhou stranu - německý lékař po složení atestací má výrazně nadprůměrný plat, který mu vynahradí léta "strádání" při atestační přípravě.
Příjem neatestovaného lékaře je vyšší než u nás. "Lékař před atestací bere v průměru od 3 200 do 4 500 eur za měsíc hrubého (bez příplatků za noční služby, služby o víkendech apod.). Příjem závisí na typu nemocnice, místě pracoviště a počtu odsloužených let," říká Anke Zensová. Průměrný hrubý příjem v Německu přitom loni činil 3 100 eur měsíčně. Také v Německu musí neatestovaný lékař v nemocnici zvládat veškerou "normální práci" na oddělení - urgentní příjmy i ambulanci. "Od prvního týdne mého pobytu v nemocnici jsem mohla samostatně operovat pod dohledem zkušenějšího lékaře nebo asistovat komplikovanějším případům," říká Anke Zensová.
Mnozí čeští lékaři si stěžují, že jim není zcela jasné, jaké jsou jejich pravomoci, za co vlastně zodpovídají a jaké případy musejí hlásit svému nadřízenému. Také Anke Zensová měla z počátku problém se zorientovat, co zvládne sama a na co volat zkušenějšího lékaře. "V prvních týdnech jsem se stále svých nadřízených na něco ptala, stále jsem s nimi něco konzultovala. Neměla jsem v prvních týdnech žádné noční služby, takže v tom nebyl problém. Zakrátko jsem začala sloužit noční služby a vše bylo jinak. Přes den bylo všechno v pohodě, vždycky byl poblíž někdo zkušenější. Během nočních služeb to bylo horší - byla jsem na oddělení sama a občas jsem se dostala do hodně ošemetné situace, kdy jsem nevěděla - volat či nevolat zkušenějšího lékaře? Vzbudit či nevzbudit? Vážné zhoršení stavu pacienta, život ohrožující stav a podobně byly samozřejmě jasné situace, kdy jsem neváhala zavolat svého nadřízeného."
Mladí lékaři v České republice se často shodují, že kapacity v jejich oboru nejsou ochotny s nimi sdílet své zkušenosti. Nevědí tak, kde se dozvědět potřebné informace z praxe. Tento problém podle Anke Zensové v německých nemocnicích neznají. "Každý sdílel své zkušenosti s ostatními, to nikdy nebyl problém. Každé ráno měl jeden ze členů týmu - mladý či starší lékař - přednést krátký příspěvek o zajímavém klinickém případu, studii nebo odborném článku, který četl. V některých případech byly příspěvky zajímavé. Mnohdy šlo ale o informace, které kolegové našli někde na internetu a o čem bylo snadné hovořit. Klinických případů, kasuistik a podobně mnoho nebylo.
Chtěli jsme otevřít pravidelné teoretické cvičení pro mladé lékaře, kde by konzultanti seznamovali své mladší kolegy s konkrétními případy z praxe a standardy v klinické dětské chirurgii. Znala jsem tento typ seminářů z nemocnice v Británii a moc se mi líbily. Proto jsem zkoušela podobné semináře iniciovat i na naší klinice. Za dobu, kdy jsem byla na klinice, se však podařilo uspořádat tento seminář jen párkrát, spíše nepravidelně. Když jsem naposledy zavítala za svými bývalými kolegy, říkali mi, že už tento program úplně usnul," poznamenává německá lékařka.
Zdroj: Medical Tribune