Zkoumat H5N1 ano či ne?
Koncem ledna proběhly odborným i veřejným tiskem zprávy, že vědecký poradní výbor vlády USA pro biologickou bezpečnost (NSABB) doporučil šedesátidenní moratorium na publikování výsledků práce dvou laboratoří s virem tzv. ptačí chřipky. Důvody jsou ryze bezpečnostní.
Virus označovaný jako H5N1 (resp. A/H5N1) představuje obzvlášť nebezpečný podtyp viru ptačí chřipky, který se objevil v Asii v roce 1997. Vyznačuje se nejen vysokou nakažlivostí, úmrtností a rychlým šířením ptačí populací, ale také schopností infikovat a usmrtit člověka. Ve zmíněných dvou laboratořích (Erasmovo lékařské centrum v nizozemském Rotterdamu a Wisconsinská univerzita v Madisonu v USA) se podařilo v rámci grantů Národních institutů zdraví (NIH) objevit mechanismy, které vir alterují tak, že se stává snáze přenosný; poprvé došlo k jeho přenosu vzduchem mezi savci (konkrétně fretkami). Americká vláda proto dospěla k závěru, že nebezpečí náhodného úniku a nekontrolovaného šíření viru, eventuálně jeho zneužití teroristy, je příliš velké. Doporučila též, aby nebyla publikována taková data, která by umožnila experimenty opakovat na jiném místě. Články s výsledky těchto výzkumů, připravené k publikaci, proto byly pozastaveny.
Vědečtí pracovníci obou laboratoří s oddálením publikace souhlasili s tím, že je třeba ve vědecké obci tyto experimenty prodiskutovat a stanovit, jak v nich dále pokračovat bez ohrožení světové populace potenciálně katastrofickou pandemií. Letošní moratorium bylo zdůvodněno v dopisu publikovaném v časopisech Science a Nature; podepsáni pod ním byli jak vědci, jimž se podařilo vyprodukovat nový, nakažlivější typ viru, tak třicet dalších odborníků zabývajících se výzkumem chřipkových virů. Uvádí se v něm, že je nezbytné posoudit a vysvětlit potenciální přínosy těchto důležitých vědeckých experimentů a současně stanovit opatření k minimalizaci eventuálních rizik s tím spojených.
Obecně však není vědecká obec v hodnocení takovýchto zásahů do svobody vědeckého bádání jednotná (podobné omezení výzkumu a publikace jeho výsledků není v historii vědy časté – v USA postihlo naposledy v letech 1974 až 1976, rovněž z bezpečnostních důvodů, některé experimenty s rekombinantní DNA).
Tak např. molekulární biolog Richard H. Ebright hovoří za ty, kdo považují moratorium za správné; označuje dokonce jeho šedesátidenní lhůtu za nedostatečnou a tvrdí, že podobné experimenty by měly být prováděny výhradně v laboratořích s nejvyšším ratingem bezpečnosti BSL4.
Většina vědců se však domnívá, že nikoli politici a úředníci, nýbrž vědci samotní dokáží nejlépe identifikovat možné přínosy i rizika výzkumu a stanovit bezpečné hranice. Virolog Ron Fouchier se zase domnívá, že celá záležitost byla důsledkem nesprávné či nedostatečné komunikace v USA. „V Nizozemsku jsme velmi aktivně komunikovali s tiskem, politiky i veřejností, a žádná podobná diskuse zde proto nevznikla.“
Zajímavý aspekt vnesl do diskuse prof. Yoshihiro Kawaoka, virolog univerzit v Tokiu a ve Wisconsinu a vedoucí jedné ze studií, která celou tuto aféru vyvolala. Vysvětlil zaprvé, že i když oba týmy pracovaly s fretkami (jde o oblíbený model pro studium přenosu chřipkových virů, neboť je zde řada podobností s přenosem u člověka), jeho práce se od experimentů prováděných v Rotterdamu lišila.
Fouchier vytvořil přenosný virus H5N1 jak manipulací s genovou výbavou viru, tak jeho opakovaným přenosem mezi zvířaty, čímž navodil jeho adaptaci na hostitelský organismus; výsledný virus byl vysoce letální.
Kawaoka pouze přenesl gen pro hemaglutinin (H5) z ptačího viru do viru H1N1, který se snadno přenáší z člověka na člověka. Také tento mutovaný virus se podobně jako Fouchierův vir začal přenášet mezi fretkami umístěnými v oddělených klecích, nebyl však letální. A co bylo hlavní – ukázalo se, že jsou proti němu účinné všechny dnes dostupné vakcíny i antivirotika.
I když tedy také Kawaoka připojil svůj podpis k výše zmíněnému dopisu vědců souhlasících s moratoriem, o smyslu pozastavení výzkumu a zpoždění publikace jeho výsledků pochybuje. „Vzhledem k tomu, že ke zmutování viru zvyšujícímu jeho nakažlivost u savců může dojít i zcela spontánně v přírodě, považuji omezení studia možných mechanismů těchto mutací za nezodpovědné,“ uvádí a dodává: „Zpoždění publikace jeho výsledků ztíží práci ostatním vědcům, a podobné restrikce tedy neučiní náš svět bezpečnějším – spíše naopak. Naším úkolem je najít vědecké řešení problému a svá rozhodnutí musíme zakládat na faktech a datech, nikoli na strachu.“
Zdroj: Medical Tribune