„Život, stejně jako neurochirurgie, není experiment.“

Letošním laureátem Ceny J. E. Purkyně se v polovině června stal prof. MUDr. Vladimír Beneš st., DrSc. Na zámku v Libochovicích přijal toto tradiční vyznamenání České lékařské společnosti J. E. Purkyně z rukou jejího předsedy prof. Jaroslava Blahoše.

Prof. Vladimír Beneš st. se narodil v roce 1921 v Plzni. Po maturitě na gymnáziu roku 1940 se rozhodl pro studium lékařství, které mohl absolvovat až po skončení druhé světové války, kdy došlo k otevření vysokých škol. Studium začal nejprve v Praze, ale později přešel na novou lékařskou fakultu do Plzně. Zde se později seznámil se Zdeňkem Kuncem, kterému asistoval v plzeňské vojenské nemocnici u prvních neurochirurgických operací. V lednu 1956 se Vladimír Beneš stává v Ústřední vojenské nemocnici zástupcem akademika Zdeňka Kunce a jejich vzájemná spolupráce trvá až do roku 1978, kdy je prof. Beneš z armády propuštěn.

Zpočátku se věnoval organizaci a péči o poranění míšní, kde dosahoval vynikajících výsledků. Během několika málo let se mu podařilo snížit úmrtnost z 80 na 20 procent. Napsal o svých zkušenostech monografii Poranění míchy, která se pro velký zájem dočkala v krátké době dvou vydání a vyšla také na britských ostrovech a v USA. V tehdejším Československu se kniha stala základem péče o paraplegiky. Po propuštění z armády a vojenské nemocnice odchází do nové dětské nemocnice v Motole, kde založil první speciální dětskou neurochirurgii u nás. Oddělení brzy patřilo k evropské špičce a prof. Vladimír Beneš byl zván na nejrůznější mezinárodní akce dětské i dospělé neurochirurgie. Stal se reprezentantem české neurochirurgie v mezinárodních společnostech, evropských i světových. Projevem uznání Světové společnosti dětské neurochirurgie bylo pořádání světového kongresu v Praze v roce 1992, jehož se prof. Vladimír Beneš stal prezidentem. Také publikační a odborná činnost prof. Beneše st. byla rozsáhlá. Vedle dvou monografií napsal mnoho kapitol v monografiích jiných autorů a přes 150 časopiseckých prací. K tomu se účastnil více než sedmdesáti zahraničních kongresů, na nichž sám přednášel.

Se jménem prof. Beneše st. je spojovaná hlavně jeho práce v oblasti neurochirurgie, ale už méně se ví, že kromě medicíny měl také talent pro žurnalistiku. Psal povídky, pracoval jako výkonný redaktor v plzeňském deníku Nová doba a později vydal i populární knihu o chirurgii s názvem Věčná chirurgie (byla připravena k vydání v roce 1967, ale čtenáři se z ní mohli těšit nakonec až v roce 1996). V době svého zaslouženého pracovního odpočinku, v roce 2000, pak napsal román Naklonovaný náhradník. Profesor Beneš st. nadále přispívá svými články do novin a časopisů, stále čte odbornou literaturu, sleduje politiku a sport, hlavně fotbal.

Během slavnostního dopoledne na zámku v Libochovicích na svou práci mj. zavzpomínal citací z knihy Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, ve které je hlavním hrdinou neurochirurg: „… život není experiment. Nedá se opakovat a běží po své ose nezadržitelně kupředu…“ K tomu prof. Beneš dodává: „Je zajímavé, jak se toto obecné tvrzení blíží situaci v neurochirurgii. Mozek je nejdokonalejší hmota ve vesmíru, ale za tuto svou dokonalost platí krutou daň v podobě nemožnosti regenerace, a tudíž se v této oblasti nedají provádět klinické experimenty. Řez, který neurochirurg provede, je vždy konečný, a proto mu musí předcházet důkladná úvaha a rozvaha.“ Tyto limitace svého oboru měl prof. Beneš vždy na paměti, a to nejen v pracovním životě. Jeho mottem je: „Vše co jsem dělal, jsem dělal podle zvyku, ze sportu, s vervou, naplno a rád…“

Medical Tribune     ton

Zdroj: Medical Tribune