Život s Raškou byl detektivkou
Přímý styk s profesorem Raškou mne stimuloval, podněcoval k myšlení a tvůrčímu řešení některých důležitých problémů v epidemiologii a mikrobiologii infekčních nemocí. Profesoru Raškovi vděčím za to, že mne naučil epidemiologicky myslet. Jako klinický imunolog jsem se zprvu domníval, že epidemiologie je obor, který se prostě zabývá výskytem epidemií. Teprve později jsem zjistil, že epidemiologie je velmi dobrodružný obor, kde potřebujete detektivní myšlení, kde musíte jít na kořen věci a skončit na správné prevenci. Rašku jsem začal obdivovat na příkladu nosokomiálních nákaz, včetně názoru, že pacienti mají trávit v nemocnicích absolutně minimální možnou dobu. Dnes je už řada věcí všeobecně známa, ale Raška ve svých názorech o mnoho let předběhl dobu. Postuláty, které jsem tehdy od něj slyšel prvně, znamenaly v té době velký průlom do celkového nahlížení na výskyt nemocničních infekcí. Pamatuji si, jak pomohlo, že nemocnice, aspoň ty větší, měly specialistu epidemiologa, který signalizoval a také radil, jak postupovat při různých preventivních opatřeních. Bohužel Raškova doba je nenávratně pryč. Pravda, nemocnice mají široká záda a zakryjí nemocniční infekce, kterých je určitě víc, než si dnes představujeme.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2005, strana 32
Zdroj: