Zdůvodnění odměny řediteli VZP – floskule a pohledávky

„Panuje‑li zjevná neochota orgánů otevřeně, srozumitelně a jasně obhájit, jaké konkrétní výsledky a nadstandardní zásluhy ředitele k přiznání dané výše odměny vedly, vzbuzuje to opět zcela zbytečnou pozornost, rozpaky a podezření, že se znovu děje cosi nekalého,“ píše v komentáři pro MT bývalý ředitel ZPMV Ing. Karel Šatera…

Zveřejnění zprávy o přiznání odměny řediteli VZP ČR opět vzbudilo dle očekávání poměrně negativní ohlas veřejnosti, což dokládají i různé diskuse na několika zpravodajských serverech. Bohužel, hovoří se obvykle o „odměnách řediteli Kabátkovi“ a namísto argumentů „ad rem“ tak převažují svým způsobem argumenty „ad hominem“ či „ad personam“.

Odměny ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR budí veřejné vášně teprve posledních zhruba osm let, kdy tehdejší správní rada přiznávala poměrně vysoké částky minulému řediteli i v dobách největších ztrát. Myslím, že řadě členů správní rady bylo jasné, že roční odměna ředitele VZP ČR opět neprojde bez povšimnutí, a snažili se proto hledat nějaké objektivní kritérium, kterým by ji před veřejností ospravedlnili.

Nejprve ale musím konstatovat, že roční odměna se odvíjí od platového ohodnocení ředitele této instituce. A je nutné striktně odlišovat povinnosti dané řediteli v rámci jeho platového ohodnocení a roční odměnu, která by měla být ohodnocením přínosu nadstandardu pro řízenou instituci.

Jenže právě použitý argument, že VZP ČR dosáhla „kladného hospodářského výsledku 235 milionů korun“, nebyl podle mnoha ohlasů, které se ke mně dostaly, příliš šťastný. Pro průměrného občana není nijak složité spočítat, že při obratu VZP ČR zhruba 150 miliard činí průměrné cash‑flow 3 miliardy týdně, tedy 600 milionů na pracovní den. Oněch nešťastných 235 milionů tak „proteče“ pojišťovnou za pouhé tři hodiny pracovní doby. Veřejnost není zase tolik hloupá, aby si takto jednoduchou věc neuvědomovala. A je také velice podivné, pokud dokáže pan ředitel VZP ČR tento výsledek „předvídat několik měsíců předem“, jak jsme se dozvídali z médií.

Sedm miliard pro pojišťovny navíc

Navíc je veřejně známo, že v roce 2014 byla meziročně dvakrát zvýšena platba za státní pojištěnce a zdravotní pojišťovny dostaly od státu zhruba o pět miliard a od pololetí o dalších 2,1 miliardy více než v roce 2013. Z tohoto pohledu se argumentace „kladným výsledkem“ 235 milionů veřejnosti nejeví příliš věrohodnou. A vůbec nemluvě o tom, že VZP ČR za sebou táhne kumulovanou ztrátu z hospodaření ve výši několika miliard korun a navíc nesplacenou finanční výpomoc ze strany ministerstva financí ČR, včetně nenaplněného rezervního fondu pojišťovny (lépe řečeno vybraného rezervního fondu).

Před necelým rokem přitom správní rada schválila podrobnou náplň různých více či méně kvantifikovatelných kritérií, která měla pomoci stanovení této odměny více objektivizovat. Bohužel, kritéria postrádají kvantitativní stanovení cílů (např. počet nově získaných pojištěnců) a obsahují příliš mnoho bezobsažných floskulí (např. „zohlednění klientských priorit pojištěnců“) i zcela základních požadavků na výkon funkce každého řídícího pracovníka (např. „vytváření podmínek výkonové motivace zaměstnanců“ nebo „interní komunikace“).

Ty by měly být naprostou samozřejmostí v rámci standardního platu, nikoli základem mimořádné odměny. Hlavní výhradou ale je, že kritéria, která usilují o lepší kvalitu práce ředitele, tato náplň neobsahuje.

Řada úkolů – alespoň podle veřejně dostupných informací – na své splnění stále čeká. Mám na mysli např. nedořešený problém IZIP, nelepšící se obraz VZP ČR v očích veřejnosti, přetrvávající příliš vrchnostenské jednání s poskytovateli, stále málo přehlednou smluvní politiku. Tvrzení některých členů správní rady, že naprostá většina hodnocených kritérií byla splněna, se na základě veřejně známých okolností jeví jako hodně odvážná.

Panuje‑li navíc zjevná neochota orgánů otevřeně, srozumitelně a jasně obhájit, jaké konkrétní výsledky a nadstandardní zásluhy ředitele k přiznání dané výše odměny vedly, vzbuzuje to opět zcela zbytečnou pozornost, rozpaky a podezření, že se znovu děje cosi nekalého. Pokud se vedoucí pracovník rozhodne věnovat část svého platu nějakému charitativnímu účelu (odměna je jeho součástí), asi není nezbytné o tom informovat prostřednictvím ČTK, když navíc se výše daru blíží procentu ročních příjmů, které se podle zákona o daních z příjmů uznává jako odpočitatelná položka.

Chybějí objektivní kritéria

Celkově jsem přesvědčen, že v tomto směru jsou stále značné rezervy. Ukazuje se potřeba nalézt více objektivních, jednoznačně kvantifikovatelných a kvalitativních cílů. Jako kritéria s relativně velkou váhou nevyužívat parametry, na které osoba ředitele pojišťovny nemá významný vliv (dosažení výše příjmů a výdajů základního fondu zdravotní péče plánované v pojistném plánu, když příjmy a výdaje jsou majoritně dány úhradovou vyhláškou, nezaměstnaností, nastavením přerozdělení pojistného apod.).

Za dané situace se k oprávněnosti ani k výši roční odměny nelze seriózně vůbec vyjádřit. Jako problém vidím vágní a formalistické nastavení kritérií, kde převládají veskrze subjektivní okolnosti. I proto je každoročně se zveřejněním odměn ředitele VZP ČR spojena jakási nervozita a napětí, které generují zcela zbytečné negativní diskuse a nedůvěru veřejnosti. To by bylo vhodné a potřebné změnit.

Zdroj: Medical Tribune