Zdravotnictví děravé jako cedník
Z hlediska celkového objemu finančních prostředků není české zdravotnictví v mezinárodním srovnání žádným otesánkem. Drží se pod evropským průměrem podílu na hrubém domácím produktu na cca 7 %. Otesánkem nemůže být i proto, že jeho zdroje, tj. daně a pojistné, jsou závislé na národní úrovni výdělků, zatímco vstupy, až na cenu práce, jsou srovnatelné s cenami evropskými. Navíc peníze ze zdravotnictví do jiných odvětví spíše odcházejí, než že by do něj intenzivně přicházely. České zdravotnictví je závislé převážně na veřejných financích a zdroje z privátního sektoru v něm zatím nehrají podstatnou roli. Část veřejných prostředků se formou daně z přidané hodnoty zase vrací do státní kasy. O to více škodí, když finanční prostředky pro české zdravotnictví nejsou využívány efektivně. O tom, kolik peněz by se dalo v českém zdravotnictví ušetřit bez negativního dopadu na kvalitu a dostupnost zdravotní péče, se doposud více spekulovalo, než aby se předkládalo objektivní svědectví. Z platformy Českého zdravotnického fóra vzešel podnět zabývat se neefektivitou systému a podílem korupce na ní. Kdo jiný by se tohoto tématu měl ujmout než česká pobočka Transparency International, která využila k prvotní studii právě řady osob a osobností vystupujících v aktivitách Českého zdravotnického fóra.
Více tušení než reality
Studie, kterou Transparency International CZ publikovala (viz MT 15/2007), je zajímavá z několika hledisek. Prvním je zjištění, že o mnoha jevech máme tušení, ale pramálo reálných údajů. České zdravotnictví je totiž stále nejtajuplnějším odvětvím, i armáda je mnohem průzračnější. Dostatečné informace chybějí i pro jeho řízení, resp. regulaci, a je s podivem, jak dlouho to nikomu, a to ani ministrům zdravotnictví, vládám či pojišťovnám a dalším účastníkům systému, nevadí. Jako příklad může posloužit třeba fakt, že nejsme schopni ani odhadnout, kolik prostředků se ztrácí duplicitami vyšetření.
Druhým hlediskem je netransparentnost vlastních řídících procesů. Opakovaně se polemizuje, kdo za co v českém zdravotnictví může, ale hledání skutečné odpovědnosti často není ani smyslem či cílem těchto polemik. Je spíše jen prostředkem k odvracení pozornosti od skutečných problémů a jejich viníků. Následek je často prezentován víc než samotná příčina.
Těžko můžeme vyjádřit, jaké důsledky – věcné a finanční – má špatná legislativa, ať již je produktem standardního zákonodárného procesu (vládních návrhů), nebo uplatněním soukromých a skupinových zájmů a kreativity poslanců. Neprůhledná jsou stále jmenování do funkcí bez výběrových řízení nebo účelové manipulace v této oblasti, dále třeba kategorizační či akreditační činnosti, alokace investic nebo dotací. Netransparentnost se zde kloubí s korupcí. Ta je pak zjevná v případě zvýhodňování pacientů a dodavatelů. Ve sféře veřejných zakázek se odhaduje, že české zdravotnictví ztrácí téměř 4 miliardy korun. Tento odhad nepřekvapuje – k obdobným výsledkům došla Transparency International i v rozborech důsledků nekorektních soutěží na veřejné zakázky v působnosti obcí.
Další identifikované ztráty zapříčiňují neefektivita sítě dostupnosti lůžkové zdravotní péče (oceněná konzervativně na sedm miliard korun) a vysoká frekvence návštěv českých pacientů u poskytovatelů péče, která je spojena s preskripcí léků nebo další indukcí péče v odhadnutých zbytných nákladech na šest miliard korun. V obou těchto údajích autoři studie vyšli ze srovnání s průměrnými daty o péči v zemích EU.
Vztahy, které politici nevnímají
Třetím hlediskem hodným pozornosti je souvztažnost zdravotního pojištění s jinými systémy veřejných financí, zejména sociálního zabezpečení. Tyto vztahy nemíní po léta vnímat celá politická garnitura „odleva doprava“. A tak se mrhá prostředky zdravotního, nemocenského a sociálního pojištění a na druhé straně těmto systémům následně chybějí příjmy. Autoři studie se tentokrát věnovali pouze vztahu zdravotního a nemocenského pojištění a dospěli k závěru, že nepropojení obou systémů (filoso‑ ficky původně jednotného nemocenského pojištění, které se skládalo z věcné dávky zdravotní péče a z finanční dávky náhrady výdělku v nemoci) a odbřemenění poskytovatelů zdravotní péče od odpovědnosti za oba fondy zhoršuje bilanci nemocenského pojištění o více než 7,5 miliardy korun a zdravotního pojištění o cca 2,4 miliardy korun.
Nic není dokonalé, a proto nemůže být dokonalá ani zmíněná studie. Mimo jiné i proto, že se zastavila u vztahu zdravotního a nemocenského pojištění. Mohla by se totiž dále zabývat invalidními důchody, jejich neobvyklou četností, která je přímým důsledkem nepropojení nemocenského a zdravotního pojištění. Politici nás klamou, pokud o hrozícím deficitu důchodového pojištění hovoří bez toho, aby jasně oddělili důchody starobní a jim obdobné od důchodů invalidních, kterých, řečeno s nadsázkou, máme větší podíl než Německo po prohrané světové válce. I v této oblasti je České zdravotnické fórum aktivní – s podporou nadačního fondu Elpida a zdravotních pojišťoven iniciovalo projekt na propojení zdravotního a nemocenského pojištění. Na této platformě se diskutovalo i o negativních fiskálních dopadech na sociální pojištění.
Vláda nám v těchto dnech ordinuje balíčky daňových, sociálních a zdravotních reforem. Sama se ale blamuje a nás všechny obelhává, pokud se nehodlá utkat s netransparentností procesů a příčinami korupčního prostředí, nebo dokonce úmyslně zakrývá zřejmé souvislosti mezi sociálními systémy. Místo aby jejich propojením zjednala nápravu a veřejným rozpočtům ušetřila desítky miliard korun.
Zdroj: