Zdravotní sestra Lenka Kubková si splnila sen
V rozhovoru v čísle 5/2018 jste prozradila, že se chystáte na Londýnský maratón, abyste si splnila sen a stala se první Češkou v elitním klubu World Marathon Majors. Podařilo se to?
Ano, s časem 3:23:14 jsem doběhla na výborném 306. místě z celkového počtu 16 465 žen, kterým se v tom horku podařilo závod dokončit.
Jak se Vám v Londýně běželo, jaké turistické zajímavosti jste na trase viděla?
Díky tomu, že jsem do závodu nastupovala zdravá a měla jsem natrénováno, tak se mi běželo velmi dobře. Přesto při samotném závodě není na prohlížení památek čas. Běžíte v davu a člověk se musí dívat na cestu, aby neupadl. Pokud je vaší ambicí zaběhnout dobrý čas, pak si musíte hlídat své tempo a mezičasy na jednotlivých kilometrech. Ta nejatraktivnější místa, jako plachetnici Cutty Sark v Greenwichi po deseti kilometrech, monumentální Tower Bridge, po jehož překonání na vás čeká meta půlmaratónu, a samozřejmě Buckinghamský palác v cílové rovince, ta si pamatuji. Ale například slavného Big Benu, který je skryt v lešení, jsem si skoro ani nevšimla.
Tu dubnovou neděli bylo horko, ovlivnilo to nějak Váš výkon?
V novinách jsem se dočetla, že letos bylo ze všech 38 ročníků největší horko. Závod startoval na můj vkus pozdě, až v deset hodin a po poledni, kdy jsme dobíhali, bylo již 24 stupňů Celsia, a navíc úplně jasno. Nikde žádný stín.
Jakou jste zvolila taktiku? Už dříve jste uvedla, že ideální je konstantní tempo od prvního do posledního kilometru, podařilo se to v Londýně?
Vždy se snažím udržovat konstantní tempo. Je to matematika. Za těchto podmínek jsme však postupně zpomalovali všichni, šlo jen o to, komu vydrží síly až do konce a komu ne. Já jsem naštěstí zpomalovala jen mírně, a tak jsem se na závěrečných kilometrech postupně propracovávala polem běžců dopředu. Problém s horkem měli i elitní závodníci. Například favoritka Mary Keitany sice závod rozběhla na světový rekord, ale své tempo nevydržela a skončila až pátá.
Vedla trasa po rovince, nebo tam byly kopce? Byly krizové okamžiky, pokud ano, co Vám pomohlo je překonat?
Trať v Londýně je plochá, a tedy velmi rychlá, tak jako třeba v Berlíně. Vůbec se to nedá srovnat s maratónem v New Yorku, který dokonce končí do kopečka. V Londýně je naopak začátek dokonce mírně z kopce.
Mně se tentokrát jakákoliv krize naštěstí vyhnula. Snad jsem si to zasloužila za to loňské trápení se zraněním v Bostonu.
Vím, že se s manželem, takto prezidentem České lékařské komory MUDr. Milanem Kubkem, na trase na domluvených místech vídáte. Kamerou zachycuje Váš běh. Kolikrát jste se viděli na londýnském závodu?
Manžel si trasu nastudoval dopředu a odpoledne před závodem, kdy já odpočívám, se na vyhlídnutá místa jel dokonce podívat. Díky tomu jsme se viděli celkem čtyřikrát. Když jsem ho viděla, šest set metrů před cílem, jak mi mává kšiltovkou a volá na mě, tak to jsem byla naprosto šťastná, protože jsem věděla, že už mi ty, tentokrát dvě medaile, nikdo nevezme.
Měla jste na oblečení českou vlajku?
Já nosím vždycky kšilt s českou vlajkou a tentokrát jsem si je pro jistotu nalepila i na tváře.
Jaké pocity jste měla při dobíhání do cíle?
Cílová rovinka působí v Londýně skutečně impozantním dojmem. Za zády máte Buckinghamský palác. Široká třída The Mall je vyzdobená britskými vlajkami, a tak jako po celé trase, i zde běžíte za mohutného povzbuzování diváků. Běžela jsem celkem 19 maratónů v patnácti městech, ale cíl závodu v Londýně pro mne byl opravdu krásný zážitek. Možná i proto, že za cílovou páskou mne kromě klasické medaile čekalo také dekorování za člena World Marathon Majors. Na krk mi pověsili velkou kovovou „květinu“ složenou z medailí symbolizujících maratóny v Berlíně, New Yorku, Chicagu, Bostonu, Tokiu a Londýně. A ta je opravdu vzácná.
Co jste si v Londýně jako turisté prohlédli?
Den před závodem jsme se projeli vyhlídkovou lodí od Westminsteru do Greenwiche a zpět. Po závodě jsme to oslavili na večeři ve stylové anglické hospodě a druhý den jsme se byli podívat k Toweru a projít na Trafalgar Square a po Piccadilly. Po nákupu suvenýrů pro naše tři dcery jsem již toho měla dost. Z těch více než čtyřiceti dvou kilometrů totiž druhý den proklatě bolí stehenní svaly.
A poslední otázku pro pana doktora Kubka: Manželka Vás zlákala pro běh, absolvoval jste plánovaný pražský půlmaratón?
Ano, letos jsem běžel již počtvrté za sebou.
Zdroj: MT