Zdraví a bezpečnost jsou lidským právem

Katastrofy (naneštěstí) a pomoc (naštěstí) jsou staré jako lidstvo samo. Pokud má člověk srdce, trochu adrenalinu a fyziologický ochranný reflex, má též soucit a potřebu přinášet pomoc lidem v nouzi. Obávám se, že v současnosti není katastrof nedostatek. Frekvence i rozsah katastrof a velkých mimořádných událostí ve světě stále narůstá, což klade veliké nároky na základní služby a jednotlivým zemím i mezinárodnímu společenství přináší mnoho utrpení. V současném světě „pás katastrof “ – zemětřesení, cyklonů a pustošení – probíhá více než stem rozvojových zemí. Jen málo z nich má alespoň základní technické zázemí, plánovací kapacitu a nezbytné zdroje, aby takovým pohromám mohly čelit. Přidejme k tomu konstantní riziko velkých technologických katastrof a současně probíhající sociální a politické převraty po studené válce a máme „kosmickou loď“ Zemi v chronickém stavu mimořádných událostí. Historicky se pomoc při mimořádných událostech vyvinula od časného obvazování ran a tišení bolesti až po specializované technologie, jako je urgentní medicína a medicína katastrof, instituce, které představuje například Červený kříž, a nové způsoby sociální a politické pomoci – humanitární intervence. Pokud má být odezva na katastrofu výkonná a účinná, musí mít solidní vědecký základ a solidní technickou podporu – a to (při zjevné dobré vůli) i bez ohledu na motivaci, na rozsah mimořádné události a na rozsah pomoci. Dnes se soustředím nikoliv na organizační a fyzikální stránku problému, ale na humanitární postulát odezvy na katastrofu.Usnadňuje mi to skutečnost, že zde jsme pod praporem IAHM shromážděni všichni, kteří máme zájem na míru a humanitární službě nejen jako na pojmu, ale jako na realitě, jako na způsobu života. V průběhu poslední dekády se naše myšlení o katastrofách a naše vybavení pro případ katastrofy dramaticky změnilo:
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2006, strana 18

Zdroj: