Zásady diagnostiky a léčby Hyperlipoproteinémií
Problematika hyperlipoproteinémií se v posledních dvou desetiletích stala jednou z nejdůležitějších oblastí v prevenci kardiovaskulárních chorob. Hyperlipoproteinémie (HLP, zkráceně též jen hyperlipidémie) představují jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy a výsledky velkých klinických studií prokázaly, že účinná léčba HLP vede ke snížení kardiovaskulární morbidity a mortality. Hypolipidemická léčba se tak stala jedním z nejúčinnějších prostředků v léčbě pacientů s ischemickou chorobou srdeční i s dalšími projevy aterosklerózy, a proto bylo otázkám diagnostiky a léčby HLP v posledních letech věnováno množství odborných přednášek i publikací. Problematika hyperlipoproteinémií by se tudíž mohla zdát jednoduše vyřešená a její další rozvíjení zbytečné. V posledních letech se však v této oblasti nahromadilo množství nových poznatků, které náš pohled na léčbu HLP dále rozvíjejí: snižují se cílové hodnoty plazmatických lipidů, diskutují se nové indikace léčby a jsou vyvíjena nová hypolipidemika. Ne všechny tyto novinky mají bezprostřední vliv na širší klinickou praxi. Rozpoznání vysokého kardiovaskulárního rizika spojeného s metabolickým syndromem, další snížení cílových koncentrací cholesterolu nebo očekávané brzké uvedení rosuvastatinu a ezetimibu na trh však praktický význam nesporně mají. Na druhé straně však rozsáhlé průzkumy ukazují, že i mezi nejvíce ohroženými pacienty v sekundární prevenci je v praxi hypolipidemiky léčena jen o málo více než polovina indikovaných osob a že cílových koncentrací cholesterolu dosahuje pouze 31 % z nich! Je proto stále jistě zapotřebí připomínat zásady racionální péče o pacienty s hyperlipoproteinémií a upozorňovat na nejdůležitější možnosti, které se v této oblasti v poslední době objevily.
Vlastním cílem léčby HLP není normalizace hodnot plazmatických lipidů, ale prevence kardiovaskulárních příhod, které jsou důsledkem aterosklerózy – především ICHS, cerebrovaskulárních příhod a ischemické choroby dolních končetin. Toto tvrzení se může zdát na první pohled zcela zbytečné a samozřejmé; má však zásadní význam jak pro diagnostiku, tak pro léčbu pacientů s hyperlipidémiemi. Rozhodování o léčbě HLP totiž nezávisí pouze na jejím charakteru a závažnosti, ale především na celkové úrovni rizika kardiovaskulárních příhod u daného pacienta. Je zcela logické, že důsledněji budeme léčit osoby s vyšší úrovní rizika než osoby ohrožené méně. Ateroskleróza je však onemocnění multifaktoriální a na jejím rozvoji se podílí větší množství tzv. rizikových faktorů (RF); hyperlipoproteinémie jsou pouze jedním z těchto rizikových faktorů – i když jedním z nejvýznamnějších. U různých pacientů s obdobnou HLP se celkové kardiovaskulární riziko může mnohonásobně lišit v závislosti na případné přítomnosti dalších rizikových faktorů! Rozhodnutí o léčbě HLP vychází z posouzení celkového kardiovaskulárního rizika, a při posuzování tohoto rizika proto musíme vzít v úvahu všechny rizikové faktory.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2004, strana 68
Zdroj: