Zásadní je přesnost a kvalita práce patologa
ANKETA
Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.,
přednosta Fingerlandova ústavu patologie LF UK a FN Hradec Králové
Jak biologická léčba změnila váš obor?
Nástup biologické léčby do oblasti onkologie znamenal pro patologii poměrně zásadní přelom přinejmenším ze dvou aspektů. Prvním z nich je potřeba zavádět u jednotlivých nádorů metody detekce nových prediktivních markerů účinnosti této léčby. Markery jsou v nádorové tkáni identifikovány pomocí různých metod – imunohistochemie, in situ hybridizace, sekvenace DNA apod. To s sebou přináší nutnost metodického rozvoje pracovišť na této diagnostice se podílejících a zároveň s tím související nárůst nákladů na diagnostiku. Její cena je však stále jen nepatrným zlomkem ceny následné onkologické léčby, která se o výsledky našich vyšetření opírá. Druhým aspektem je pak dramatický nárůst nároků na celkovou přesnost a standardizaci jednotlivých vyšetření, zavádění kontroly kvality práce laboratoří a s tím související akreditace metod.
Jaký má biologická léčba hlavní přínos pro vaše pacienty a jaké má limity?
Tím že patolog se nepodílí na léčbě nemocných, ale „pouze“ na výběru pacientů, kteří jsou pro tuto léčbu vhodní, vidíme spíše limity naší práce. Ty jsou dány mnoha faktory a jen zčásti je může ovlivnit patolog sám. Např. nedodržení tzv. preanalytické fáze vyšetření (tedy zacházení s nádorovou tkání před jejím přijetím do laboratoře) může zásadně ovlivnit kvalitu vyšetření a vést k falešně pozitivním či falešně negativním výsledkům, což může mít až dramatický dopad na volbu správné terapie. Obdobný dopad může mít chyba ve vlastním vyšetření, a proto je zásadní již výše zmiňovaná kontrola kvality práce laboratoře. Bohužel, i při špičkově provedeném testování nedokáží naše metody identifikovat pacienty, kteří budou z léčby profitovat, se 100% přesností. Důvodem pro to je skutečnost, že celá problematika biologické léčby je nesmírně složitá a naše porozumění je teprve na počátku.
Co od biologické léčby očekáváte v budoucnosti?
Kromě nárůstu spektra vyšetřovaných markerů a s tím souvisejícího nárůstu počtu vyšetření lze očekávat zejména zpřesňování našich metod, zvyšování senzitivity testů a zmenšování množství tkáně, ze které budeme vyšetření provádět. Nelze si však představovat, že např. trvalé zmenšování vzorků pro vyšetření s sebou přináší jen samé výhody. Na jedné straně je jistě pozitivní často menší zátěž pro pacienta při odběru, na straně druhé však nastupuje riziko nesprávného výsledku v důsledku nereprezentativního odběru daného heterogenitou nádorové populace. Proto je třeba každý nový metodický postup validovat nejen z pohledu laboratorního, ale rovněž z pohledu klinického – tedy zda senzitivita metody není natolik vysoká, že identifikuje mutace v tak malém procentu buněk, které je již pod hranicí klinické relevance.
Zdroj: Medical Tribune