Záření přinucené ke konání dobra

A ještě něco. Postup objevování radioaktivity je průzračně jednoznačný. Ti, kdož musejí při práci počítat se statistickou, kvantovou a relativistickou fyzikou, či dokonce brát v úvahu biologickou (a psychologickou) variabilitu, nechť v následujícím textu najdou i kus relaxace.Plody rodinné tradice
Plody rodinné tradice Paříž, pondělí 20. ledna 1896. Zasedá francouzská Akademie věd. Po nezbytném úřadování jsou na programu obvyklé „notes“, krátké vědecké referáty. Ty kromě základní informace o vědeckých výsledcích slouží i jako neoficiální oponentura před konečným vytištěním a také jako důkaz v případném sporu o prioritu. Rozumějí jim zpravidla jen kolegové z oboru, ostatní se zdvořile nudí. Dnes však v závěru celé plénum ožije. To když matematik Henri Poincaré nechává kolovat snímky pořízené momentálně nepřítomným kolegou chirurgem pomocí nových paprsků z výbojové trubice, které před několika týdny objevil německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen. Zatímco obrázky tmavé ruky kostlivce, obkroužené měkkým polostínem masa, kolují mezi žasnoucími biology a lékaři, exaktní přírodovědci se ptají. Poincaré většinou jen krčí rameny. Na podrobnosti je ještě příliš brzy… Na dotaz fyzika Henriho becquerela po konkrétním místě vzniku těch pronikavých paprsků však odpověď zná: Vycházejí z toho místa Crookesovy výbojové trubice, kde její sklo žlutozeleně světélkuje dopadem katodových paprsků. „To je přece fluorescence,“ konstatuje spíš pro sebe tazatel. (Fluorescence je světélkování trvající jen během budicího ozařování.)
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 15

Zdroj: