Záněty paranasálních dutin
Zánět slizniční výstelky paranasálních dutin je označován jako sinusitis. Zánět sliznice paranasálních dutin je v různém stupni přítomný téměř u každého zánětu sliznice nosní dutiny, a proto se někdy používá pojem rhinosinusitis. Nejčastěji bývá zánětem postižena čelistní dutina (antigravitační umístění vývodu) – sinusitis maxillaris, ale může být samostatně postižen i čichový labyrint – sinusitis ethmoidalis, čelní dutina – sinusitis frontalis a klínová dutina – sinusitis sphenoidalis. Zánětem bývá poměrně často postiženo více paranasálních dutin současně. Podle délky trvání dělíme sinusitidy na akutní (délka trvání příznaků do 3 týdnů), subakutní (3 týdny až 3 měsíce) a nebo chronické (déle než 3 měsíce). Sinusitida neohrožuje život, přesto výrazně snižuje kvalitu života a zatěžuje systém zdravotní péče – vedle typické klinické symptomatologie (uvedeno níže) bývá zhoršena schopnost soustředění (tzv. aprosexia nasalis), sinusitida má vliv na emoční pohodu (časté používání kapesníku, zhoršený spánek a zhoršená sociální interakce) a má výrazný ekonomický dopad. Např. v roce 1989 vynaložili Američané 150 milionů dolarů na léky předepisované lékaři k léčbě sinusitidy. Sinusitida patří k poměrně častým onemocněním, podle amerických statistik 14–16 % veškeré populace prodělá sinusitidu aspoň jedenkrát ročně. U dětí se vyskytuje asi 6–8 „nachlazení“ za rok a přibližně 5–10 % těchto infektů je komplikováno sinusitidou. Poznámky k anatomii a patofyziologii paranasálních dutin
Paranasální dutiny jsou tvořeny čtyřmi páry dutin v lebce – nad orbitou, mediálně od orbity a pod ní (obr. 1). Čelistní, čelní, klínová a čichové paranasální dutiny obsahují vzduch a jsou vystlány tzv. mukoperiostem (sliznice pevně adherující přímo ke kosti), na jehož povrchu je víceřadý cylindrický epitel s řasinkami. Řasinky v dutinách kmitají k jejich přirozeným vývodům. Paranasální dutiny jsou spojeny s nosní dutinou prostřednictvím tenkých ústí o průměru asi 1–3 mm a tyto vývody hrají klíčovou roli v patogenezi jejich zánětů. Jako ostiomeatální jednotka se označuje vyústění čelistní, čelní a předních čichových dutin do středního nosního průduchu. K rozvoji sinusitidy přispívá selhání normálního transportu hlenu a snížená ventilace dutiny. Uzávěr vývodů paranasálních dutin vzniká buď edémem sliznice, nebo důsledkem anatomických abnormalit. Otok sliznice vývodu je většinou podmíněn zánětlivými změnami při infekci, někdy se podílí alergie nebo hyperreaktivita nosní sliznice. Uzávěr ústí paranasálních dutin vede ke stagnaci sekretu, oblenění pohybu řasinek sliznice, poklesu pH a snížení oxygenace uvnitř dutiny, což vytváří živnou půdu pro růst bakterií (obr. 2).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 8/2005, strana 56
Zdroj: