Zamyšlení nad největším liberálem

Na internetu naleznete doslova vše – od objektivních informací, pedagogických pomůcek, filmů, hudby, krásných fotografií až po bizarní osobní názory, bulvární tisk a pornografii. Také zdravotnický internet dobře ilustruje možnosti tohoto média a současně i situaci ve zdravotnictví. Liberální internet mimo jiné ukazuje, co je v tomto resortu výdělečné, a kdy tedy stojí za to pacienta ovlivnit. Zkuste třeba kliknout na heslo žlučníkové kameny. Jako by českému internetu na osudu pacienta se žlučníkovými kameny nezáleželo.

Zcela opačná situace vznikne, zadáme-li heslo „gallstones“ na mezinárodním vyhledávači Google. V okamžiku jsme zahrnuti nejen odbornými informacemi, ale také desítkami stránek s popisy příznaků, schématy operací, možného vývoje onemocnění a odpověďmi na  konkrétní otázky pro pacienty. Pacient se tak z internetu poučí, kdy má jít k lékaři, dozví se, že operace je u symptomatické cholelitiázy jediným správným řešením, a zjistí důvod, proč nemá odkládat návštěvu lékaře. Jasné informace o operaci ho zbaví strachu. S prvním nekorektním odkazem se setkáme až na 72. pozici, kde irský specialista varuje před operacemi žlučníku, neboť podle něj zvyšují výskyt kolorektálního karcinomu. Doporučuje svůj lék za třicet dolarů, který kameny rozpustí, a slibuje, že v případě neúspěchu vrátí peníze. Předchozích 71 stránek a mnoho následujících jsou stránky univerzit, státních institucí či pacientských organizací s korektními kvalifikovanými informacemi.

A jak jsou na tom stránky na webu v češtině? Po zadání hesla „žlučníkové kameny“ na vyhledávači Seznam.cz objevíme mezi prvními pěti odkazy dva, které na první pohled snesou srovnání se světem, tedy dobré poučení a schémata operací. Ale hned vedle na týchž stránkách jsou také odkazy na nesmyslné potravinové doplňky. V prvních odkazech figuruje i farmaceutická firma s nabídkou cholagog a cholerektik, která sice mohou mít symptomatický efekt, ale zcela chybí informace o zásadním významu operativního řešení. Obskurní žlučníkový elixír, který podle prodávajícího rychle působí na záchvat (samozřejmě s podmínkou trvalého užívání), je na třetím místě a „skvělá černá ředkev, která rozpouští kameny“ je pro hledajícího připravena na pěkném pátém místě. Po pravdě řečeno, první korektní informací s dobrým obsahem a bez odkazů na obskurní léčebné metody je až odkaz Městské nemocnice Ostrava, který se krčí na 32. místě. Ještěže i na českém serveru existují solidní stránky pacientských organizací, např. o roztroušené skleróze nebo o celiakii, které ukazují, že i u nás mohou být stránky se zdravotní tematikou korektní.

Internet je v edukaci pacientů a v prevenci chorob velmi mocným nástrojem. Pacient měl vždy tendenci hledat rady v knihách typu Domácího lékaře nebo sbírat zaručené informace z nejrůznějších zdrojů, nejčastěji od příbuzných, známých či kamarádů v restauraci. Nemocný si svou nemoc a také svá rozhodnutí, jak postupovat, musí prožít osobně a není divu, že věří tomu, kdo tento prožitek má. Hledá tedy i informace nezávisle na lékaři. A internet tomu napomáhá.

Každému zdravotnímu systému a každé pojišťovně je jasné, že i z ekonomického hlediska se vyplatí, když je pacient dobře poučený a spolupracující. Takto vybavený nemocný je však u nás dosud výrazně v menšině. Jedním z důvodů je skutečnost, že u nás reálně neexistuje svobodná volba lékaře ani zdravotnického zařízení. Pacienti jsou mateni různými nadstandardními nabídkami, které s medicínou nesouvisejí, a o kvalitní zdravotní péči nejsou informováni vůbec. Webové stránky pojišťoven nabízejí převážně preventivní programy a chybějí informace o účinné léčbě. K tomu přistupuje mnoho dalších faktorů. Péče o mnoho pacientů je prodělečná, zejména o ty, kde převažuje sociální problematika, a proto je o ně malý zájem a obsazují dlouhodobě nemocniční lůžka. Nemá také například smysl lákat pacienty na kvalitně provedenou operaci žlučníku, protože paušální částka za operace se nemění.

Obraz zdravotnictví na českém internetu je tak pravdivým obrazem zdravotnictví, ve kterém se příliš nevyplácí dobře pracovat. Odhad, kolik času si vyžádá, než se český internet vyrovná světu, je obtížný. Domnívám se, že tato doba odpovídá času potřebnému k přiblížení našeho zdravotnictví k základním principům uznávaným ve vyspělém světě. V současném pojetí péče o zdraví v ČR odpovídá plně tržním či konkurenčním principům jen alternativní medicína. Proto je český internet touto pseudomedicínou přeplněn ještě výrazněji než v cizině. To, jak se situace lepší, lze nepřímo zjistit například i tak, že si jednou za rok zadáte stejné heslo nemoci do vyhledávače na Seznamu a do Googlu. Naštěstí už dnes lze přece jenom zaznamenat pozvolné zlepšování.

Dokládá to například i skutečnost, jež mě příjemně překvapila při zadání termínu obezita na Seznamu. Naběhla dlouhá řada stránek, které neobsahují nic nevědeckého. Jak je to možné, když právě potravinové doplňky na hubnutí jsou takový byznys? Vysvětlení je snadné – léčba obezity se u nás víceméně platí. Specializovaných center s komplexní péčí, včetně psychologické, a dostatečným časovým prostorem pro pacienta je u nás málo. V běžné praxi nelze věnovat dostatečnou dobu edukaci pacientů ani potřebným častým kontrolním návštěvám. Ani antiobezitika nejsou hrazena ze zdravotního pojištění a bariatrická chirurgie je zatím indikována jen u zlomku nemocných. Internetové stránky o principech léčby obezity jsou obvykle navázány na stránky s kursy, léčebnými a rekreačními pobyty, cvičením, a v tom jistě není nic nevědeckého. Mezi prvními dvaceti odkazy na obezitu je jen jeden odkaz na obskurní hubnutí reflexními masážemi a jeden na podivné detoxikační kúry. To je na český internet velmi dobrý výsledek.

Plošné omezení internetu je jistě nereálné. Je však možné překonat obskurní a nevědecké přístupy kvantitativně převažujícími kvalitními edukačními materiály a doporučováním seriózní zdravotní péče. Této změny je možné dosáhnout pouze vývojem zdravotnictví směrem k tržním principům nebo – bojíte-li se tohoto termínu – k soutěži o pacienty a ke konkurenci řízené kvalitou péče. Ostatně myslím, že zákon o zoologických zahradách je opravdu exemplárním příkladem krásného nesmyslu. A daleko k tomu nemá ani zákon o univerzitních nemocnicích. Vždyť to, čím jsou odlišné, je přece možné rozumně vyjádřit v několika paragrafech jiného obecného zákona.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana A4

Zdroj: