Začíná snad hned za Prahou Orient?

O špičkovou medicínu se lze pokoušet kdekoli

Obávám se, že kvůli přetrvávajícím předsudkům a povýšenosti Pražanů (i když zdaleka ne všech) skutečně začíná Orient hned za Prahou. Nahrává tomu zabetonovaná, neprůstřelná centralizace v našem státě. Ta ve světě nemá obdoby. Špičková věda a výzkum se tam provádějí mimo hlavní města, tam, kde se vědci mohou lépe soustředit na výzkumnou práci. Pokud máme dokonalé know-how, lze se o špičkovou medicínu pokoušet kdekoli a je jedno, zda v Praze, Brně, Svitavách nebo New Yorku či Tokiu. Nesmí chybět ochota a vůle věnovat sebevzdělávání spoustu času. V rámci svého oboru se snažím čelit rezignačnímu postoji ohledně špičkové medicíny ve fakultních nemocnicích usilovnou prací (26 let) pomocí odborného a vzdělávacího časopisu Current Contents, edice Clinical Medicine (I.S.I., Philadelphia, PA), nepřetržitě vylepšovat know-how, držet krok s odborným světem a být v kontaktu s našimi i zahraničními odborníky se vzájemnými výměnami informací a názorů. Podle možností pak přesouvám vybrané nové poznatky ze světového písemnictví do každodenní praxe s ohledem na benefit pacientů. Krátkými, ale pravidelnými publikacemi novinek ze zahraniční literatury pamatuji i na čtenáře odborných časopisů. Práci mi usnadňuje jediný služebník – PC s internetem.

MUDr. Jaroslav Veselý,

Oddělení psychiatrie a psychoterapie s psychosomatikou Svitavská nemocnice

Menším nemocnicím chybí publicita

Mám zkušenost z působení jak ve velké fakultní nemocnici, tak v nemocnici okresní (téměř patnáct let). Jsem přesvědčen, že špičková medicína je prováděna i na řadě oddělení menších nemocnic. Jen o ní není tolik slyšet, chybí především větší publicita. Naopak ne všechna pracoviště fakultních nemocnic jsou skutečně špičková, což se jaksi „ztratí“. V menších zdravotnických zařízeních lze samozřejmě jen těžko dosáhnout špičkové úrovně tam, kde je třeba úzké mezioborové spolupráce, především z důvodu absence některých oborů, které jsou pouze ve velkých nemocnicích (například neurochirurgie). V některých oblastech lze ale dosáhnout i v těchto zařízeních velmi dobrých výsledků. Příkladem může být projekt „Diagnostika a chirurgie nemocí slzných cest“, který se nám v minulosti podařilo rozvinout v Nemocnici ve Frýdku-Místku; pracoviště se stalo největším centrem v ČR a pacienti k nám byli odesíláni (dnes do FN Ostrava) i z ostatních fakultních nemocnic včetně Prahy. Jsem tedy přesvědčen, že na každé úrovni je třeba se snažit o co nejlepší medicínu.

Doc. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D.,

ORL klinika Fakultní nemocnice Ostrava

V Praze je přetlak nabídky

S názorem, že jediná správná medicína se dělá ve fakultních nemocnicích, a to ještě v Praze, jsem se takto „natvrdo“ a obecně nesetkal. Vyjádření jednotlivců neberu v potaz, jsou nepodstatná. Je potřeba vnímat, že zdravotnictví je několikaúrovňové, a následně přiřazovat každému stupni to, co je jeho náplní. To, že například v Praze je přetlak nabídky (zejména v některých oborech), je zřejmé, což následně vede i ke snaze „lákat“ nemocné, kteří mohou být ošetřeni ve své spádové nemocnici nejméně stejně dobře. Je na každém jednotlivci, aby sám posoudil a rozhodl, co je pro něj nejlepší. Musíme se naučit žít v tlaku někdy i zavádějící a nepřesné reklamy a nezbavovat se vlastní odpovědnosti za své zdraví. 

MUDr. Aleš Mokráček, CSc.,

Kardiochirurgické oddělení Nemocnice České Budějovice

Hrozba diskriminace pacientů

S podobnými stanovisky se setkávám a nesouhlasím s nimi. Tyto názory neodpovídají skutečnosti a jsou svým způsobem nebezpečné. Skrývají v sobě hrozbu diskriminace pacientů léčících se mimo Prahu. Obecné výsledky zdravotní péče dosud nic takového nepotvrzují.

V mém oboru, v traumatologii, je takový princip zejména zavrženíhodný. Naopak – je zde velmi důležitý princip dostupnosti specializované péče a podobné představy jej narušují. Není reálné starat se v naší zemi účinně o úrazy (ať běžné nebo polytraumata) v jednom či dvou centrech. V současnosti je síť poskytovatelů vysoce specializované traumatologické péče (traumacenter) stanovena vyváženě a pokrývá území celé republiky. Nemocnice, kde jsou traumacentra, si zajistily přístrojové a personální zajištění, úspěšně absolvovaly audit odborné lékařské společnosti a výsledky jejich práce jsou velmi dobré. Jsou pro mě jasným příkladem toho, že Orient za Prahou nezačíná. Stejný princip platí nepochybně v řadě dalších specializovaných oborů. Mimo Prahu (a mimo univerzity) existuje v naší zemi celá řada nemocnic, které snesou nejpřísnější odborná měřítka. Byla by škoda je oklešťovat a jejich dosavadní rozvoj ke škodě nemocných mařit.

MUDr. Richard Lukáš,

Traumacentrum Krajské nemocnice Liberec,

předseda České spondylochirurgické společnosti ČLS JEP

Takový názor nepřipouštím

S tímto postojem se nesetkávám, protože takový názor nepřipouštím a osobně se snažím pracovat tak, aby nevznikl.

MUDr. Josef Scharfen, CSc.,

Oddělení lékařské mikrobiologie a imunologie Oblastní nemocnice Trutnov,

předseda Společnosti pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP

Nemocní nevidí jen superspecializované výkony

S názory na nižší úroveň zdravotnické i celkové péče ve zdravotnických zařízeních mimo fakultní či krajské nemocnice jsem se opakovaně setkal. Snažím se proti těmto názorům působit se svými spolupracovníky i v podmínkách odborné léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí v Janově. Nejvíce nás všechny potěší, když nám naši nemocní, kteří prošli nemocnicemi všech úrovní a velikostí, přijdou poděkovat za zlepšení svého zdravotního stavu a hodnotí nás často lépe než některé nemocnice. Musíme si totiž stále uvědomovat, že nemocní posuzují poskytovanou péči nejen počtem provedených superspecializovaných vyšetření a léčebných metod, ale oceňují partnerský přístup, umění vysvětlit jim potřebné věci, poskytnout dobrou stravu a příjemné prostředí.

MUDr. Stanislav Kos, CSc.,

Léčebna TRN Janov,

předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP

Laici se nechávají strhnout mediální řevnivostí

Mezi lékaři pražských fakultních nemocnic mám několik známých a myšlenku, že Orient začíná hned za Prahou, si v běžném pracovním shonu vůbec nepřipouštím. Přesto se ale nemohu ubránit pocitu, že s pronikáním reklamy do zdravotnictví dochází k tomu, že se laici (ve většině případů lidé, kteří v této chvíli zdravotnické služby vůbec nepotřebují) nechávají strhnout touto jednosměrnou mediální řevnivostí. Lví podíl na tom mají managementy jednotlivých nemocnic, které se snaží před veřejností zviditelnit právě své zařízení. V pražské aglomeraci je tato informační masáž o to intenzivnější. Problematice nehojících se ran a kožních defektů se věnuji přes osm let. V současnosti již existuje po celé České republice řada center, ve kterých komplexní péče o pacienty s chronickými ránami dobře funguje. Česká společnost pro léčbu rány za poslední dva roky udělila tzv. Garanci kvality komplexní péče o klienty s chronickými a komplikovanými ránami celkem 19 pracovištím – z toho čtyřem pražským. Jestliže by vás zajímalo, jaké je zastoupení fakultních nemocnic, pak vězte, že z 19 center jich pracuje na fakultní půdě pouze osm.

MUDr. Jan Stryja,

Centrum cévní a miniinvazivní chirurgie Nemocnice Podlesí, a.s.,

člen výboru České společnosti pro léčbu rány

I v Česku lze stavět „na zelené louce“

Odpověď na tuto otázku mimo jiné souvisí s tím, jak je české zdravotnictví prezentováno v médiích – viz anketu Hospodářských novin o nejlepších medicínských pracovištích (naprosto nepodloženou fakty, jen názory idolů české chirurgie), viz internetovou přestřelku „Jak ovládnout 220 miliard“, viz návštěvy nemocnic redaktory v převlečení za zdravotníky atd. Toto vše staví tuzemské zdravotnictví do špatného světla. Opak je pravdou – české zdravotnictví obecně je na velmi vysoké úrovni. To mohu doložit návštěvou více než 30 systémů zdravotní péče všude po světě. Když přednášíte ve Štrasburku, New Yorku či Hongkongu, nikdo se vás neptá, zda jste z Prahy nebo východnější části České republiky. Odborný svět zajímají pouze vaše odborné výsledky. Samozřejmě že všude na světě je trendem centralizovat špičkovou medicínu – vůbec to ale neznamená, že to musí být v hlavním městě. U nás stále převládá názor, že se o špičkovou medicínu nemá cenu pokoušet mimo fakultní nemocnice. Ve světě je tomu jinak. Špičková medicína se dělá i v centrech, která vznikla mimo fakultní pracoviště „na zelené louce“. Několik center z Česka už také dokázalo, že je to možné, a jsou na světovém odborném fóru plně akceptována. Je úplně jedno, zda jsou v Praze, Brně, Olomouci nebo Novém Jičíně. Je to vždy o týmu lidí, kteří chtějí spolu něčeho dosáhnout.

MUDr. Stanislav Czudek, CSc.,

Chirurgické oddělení Mendelova onkologického centra Nový Jičín

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana A2

Zdroj: