Začátky nové spolupráce v psychiatrii
Proto je nutno ocenit, že se 18. dubna z iniciativy profesorky Evy Češkové, přednostky Psychiatrické kliniky FN Brno, a ambulantní psychiatričky MUDr. Marty Holanové uskutečnilo unikátní setkání asi stovky lékařů, sester, zástupců pacientských organizací, samotných pacientů a jejich příbuzných z Brna, Prahy, Hradce Králové a Ostravy. Sešli se, aby otevřeli diskusi o možnosti spolupráce všech, koho se psychické onemocnění přímo nebo nepřímo dotýká. Postihuje totiž nejen pacienty, ale i ostatní osoby, které s nimi a kolem nich žijí. I příbuzní se musejí vyrovnat s nemocí, které nerozumějí a nejsou na ni připraveni. Lékař je schopen předat jim základní informace, ale nemá kapacitu ani možnost pomáhat všem, navíc na umění komunikace dřívější systém vzdělávání psychiatrů ani nepamatoval.
Účastníci setkání měli možnost zhlédnout podle mého názoru vynikající dokumentární film ze života dvou rodin pacientů se schizofrenií. Už tento snímek jasně ukázal, že potřebujeme-li někde urychleně zavést individuální péči podle potřeb pacienta, je to právě v psychiatrii.
Po projekci se v malé skupině diskutovalo o tom, jak důležitá je spolupráce mezi lékařem a rodinou. I kdyby byl přebytek lékařů, nikdy by neměli dost času na to, aby se mohli věnovat všem, na něž dopadají následky psychické nemoci. Je nesmírně důležité, aby si zdravotníci uvědomili, že pacientské organizace tady nejsou kvůli tomu, aby lékaře kontolovaly nebo jim snad chtěly konkurovat. Mají však kolektivní zkušenosti, které nabízejí nově diagnostikovaným i jejich rodinám.
Jedním z prvních úkolů, které si účastníci setkání zadali, je rozšířit ifnromace a povědomí o pacientských organizacích, na něž se mohou zdravotníci, pacienti a jejich příbuzní obracet o pomoc. Není možno se spoléhat jen na systém, ale projevit i dobrovolnost a dobrou vůli.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2008, strana A3
Zdroj: