Za koho bojují zvolení lékaři?

I když lékaři mívají pocit, že se společenská prestiž jejich povolání stále snižuje, titul MUDr. před jménem je něco, co pořád ve volbách funguje samo o sobě, a strany to dobře vědí. Proto ve vrcholných zastupitelských orgánech je mnohem více lékařů, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Obvykle občanům slibují, že se zaslouží o kvalitní moderní zdravotnictví dostupné pro každého (jakkoli je to dnes již protimluv). Organizace zdravotní péče je dnes ale svébytná disciplína – a ne každý schopný klinik ji ovládá. Kolik lékařů v politice je, se ukazuje na příkladu novely zákona o specializačním vzdělání. Kdo někdy oblékl bílý plášť, měl potřebu se k podobě této normy vyjádřit. Jednání o ní je tak stále nepřehlednější a vzdaluje se nějakému konsensu.

Na druhou stranu lékaři v terénu nemají pocit, že by je zastupovala nějaká silná parlamentní lobby. Je otázka, jestli by měla. V diskusním fóru se tedy ptáme lékařů‑politiků (případně kandidátů v právě probíhajících senátních volbách), jestli cítí jako svůj úkol zasazovat se za zlepšení finančních i jiných pracovních podmínek pro lékaře jako celek, a pokud ano, jak toho chtějí dosáhnout. Někteří to jako své přímé zadání chápou: „Už při svém angažmá v Senátu v letech 2008–2014 a i nyní, pokud bych uspěl ve volbách, vždy jsem hájil nejen zájmy pacientů, k nimž patřím i já a moje okolí, ale především zájmy zdravotníků (lékařů a nelékařů), protože jsem především lékař (kolega),“ říká například bývalý ředitel pražské záchranky MUDr. Zdeněk Schwarz. Jiní vidí svou úlohu více obecně. „Zlepšit postavení lékařů znamená z pohledu senátora hlavně postupně odplevelit, ale také vylepšit i respektovat platnou legislativu. Třeba právě stran přesčasů. Hlavně je třeba konečně přepočítat a srovnat disproporce ve financování našich sedmi druhů zdravotnictví a více než stovky oborů od sedmi distributorů zdravotní daně,“ uvádí senátor prof. Jan Žaloudík.

Počet lékařů ve vrcholných zastupitelských orgánech jen mnohem vyšší, než by odpovídalo jejich počtu v populaci. Nezdá se ale, že by vytvářeli nějakou lékařskou lobby. Běžní zdravotníci mají pocit, že tito volení politici za ně příliš nebojují. Proto se tentokrát poslanců Parlamentu, senátorů a aktuálně i senátních kandidátů s titulem MUDr. ptáme: Myslíte si, že je vaším zvláštním úkolem zasazovat se o lepší postavení českých lékařů? A pokud ano, co pro to děláte, respektive co pro to hodláte dělat?

• Doc. MUDr. Jiří Dort, Ph.D.,

dětský lékař a neonatolog, přednosta Neonatologického oddělení FN v Plzni, kandidát do Senátu – TOP 09

Zdravotnictví se potýká s nedostatkem kvalitních lékařů i sester. Má‑li se zabránit zhoršování dostupnosti lékařské péče, je nutné vytvářet takové podmínky, aby lékaři neodcházeli. Lékařská věda se neustále a rychle rozvíjí a zdokonaluje. Zdravotnictví tak zákonitě potřebuje stále víc peněz. Ty se buď musejí přidat, nebo říct občanům, co je pro ně dostupné a co již ne. Systém by neměl fungovat na úkor zdravotníků jako dosud. Začarovaný kruh současného českého zdravotnictví je v tom, že nemocnice jsou závislé na přesčasové práci lékařů nad rámec platných předpisů a lékaře k tomu nutí pomocí nízkých základních platů. Kvalifikovaných lékařů v nemocnicích proto ubývá a ti zbývající musejí odpracovat více přesčasů. Zdravotnictví má být spravedlivé pro občany, ale nemělo by opomíjet zájmy zdravotníků. Protože spokojený lékař = spokojený pacient!

V Senátu se chci zasadit o férové zdravotnictví jak pro pacienty, tak pro zdravotníky. To je takové zdravotnictví, které je kvalitní a pro pacienty dostupné a bezpečné. Z hlediska zdravotníků jde především o systém postgraduálního vzdělávání, který by pro lékaře měl být dobře průchodný, přesčasy v souladu s platnými předpisy a spravedlivou odměnu.

• MUDr. Zdeněk Schwarz,

nestraník, kandidát do Senátu za Hnutí pro Prahu

Ano, už při svém angažmá v Senátu v letech 2008–2014 a i nyní, pokud bych uspěl ve volbách, vždy jsem hájil nejen zájmy pacientů, kterým jsem i já a moje okolí, ale především zájmy zdravotníků (lékařů a nelékařů), protože jsem především lékař (kolega). Vždy když se projednával zákon z oblasti zdravotnictví nebo zákon, který s ním nějak kooperoval, hlasoval jsem tak, abych právě těmto lidem neuškodil a pokud možno pomohl. Někdy jsem tak získal nepřátele nebo nesouhlasné stanovisko od kolegů politiků. Na zdravotním výboru jsem vždy hájil zdravotníky. A to hodlám i v budoucnu, pokud budu mít možnost.

• Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

senátor za ČSSD, kandidát do Senátu, předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR

Senátoři mají různé tituly i netituly, různé profese. Senátor není povolání, nýbrž dočasný mandát. Senátor má povinnosti v celé obecnosti senátního dění, ale jeho vlastní přínos už má být zaměřen do oblasti, které rozumí a z níž pochází. Senátoři‑lékaři tedy více hovoří do problematiky zdravotní, sociální, školské, environmentální, ale i návazné správní a finanční. Postavení lékařů v relaci k jiným profesím u nás špatné není, v průzkumech důvěryhodnosti požívají nadprůměrné vážnosti. Lékař si politikou své renomé spíše zhoršuje, ale bez politiky státní, regionální nebo lokální nic podstatného mimo své pracoviště neprosadí. Někteří kolegové jsou si toho vědomi, jiní jen sní svůj sen o nestranné výjimečnosti a přenechají řešení problémů jiným. Zlepšit postavení lékařů znamená z pohledu senátora hlavně postupně odplevelit, ale také vylepšit i respektovat platnou legislativu. Třeba právě stran přesčasů. Hlavně je třeba konečně přepočítat a srovnat disproporce ve financování našich sedmi druhů zdravotnictví a více než stovky oborů od sedmi distributorů zdravotní daně. Stále platí otázka – data, nebo vata? Verbalizovaná vata jako doposud, nebo už konečně skutečné validní analýzy dat a funkční prognózy? Jsem rád, že se pracně podařilo prosadit novelu zákona č. 372/2011 Sb., která snad umožní dostat veřejné prostředky pod státní a veřejnou kontrolu. Ani ne tak kvůli populárním černým dírám, jichž je už pomálu, ale kvůli rozumnějšímu hospodárnému počínání, udržitelnosti nákladů a důstojnému ocenění kvalifikované práce. A konečně se snad i dozvíme, kolik lékařů vůbec je, v jakých odbornostech, kde chybějí, kde přebývají, jak stárnou a mládnou. Takový malý lékařský přírodopis, který také prospěje i jejich postavení, současnému i budoucímu.

• MUDr. Ladislav Václavec,

chirurg, ředitel Sdruženého zdravotnického zařízení Krnov a Slezské nemocnice Opava, nezávislý kandidát do Senátu

Cílem senátora určitě není jen bojovat za lepší postavení lékařů, ale za systémové změny, které jsou v našem zdravotnictví více než nutné. Je to změna systému vzdělávání, jak lékařů, tak i sester, tak aby jejich kvalifikace byla rychlejší a administrativně jednodušší a mohli zastávat svou práci u pacientů. Dále to jsou další nezbytná opatření k zajištění dostupné zdravotní sítě a zajištění pohotovostních služeb pro občany ve všech krajích. To samozřejmě při adekvátní finanční odměně jak lékařů, tak nelékařských zdravotnických pracovníků.

• MUDr. Jiří Ventruba,

neurochirurg, kandidát do Senátu – ODS, neuvolněný starosta Modřic

Ohodnocení lékařů a zdravotnického personálu u nás je ve srovnání s vyspělými zeměmi skutečně špatné, ale stejně tak jsou málo ohodnoceni specialisté v jiných oborech. To navíc v poslední době zhoršuje uměle oslabovaný kurs koruny. Naše společnost má bývalým socialistickým režimem stále ještě zdeformovaný vztah k elitám vůbec. Systém nepřál vzdělané inteligenci ve všech oborech, lékaře nevyjímaje. Například v jiných západních zemích je práce instrumentářky na operačním sále (tedy středoškoláka) tak dobře honorována, že tento plat stačí k uživení čtyřčlenné rodiny. Jsem jednoznačně pro to, aby vynikající odborníci byli mimořádně dobře ohodnoceni, a to společensky i finančně. Za tento cíl, jehož dosažení je otázkou dlouhé cesty kultivace našeho národa a našich vlád, se budu vždy osobně zasazovat. Budu‑li tedy zvolen do Senátu, hodlám důsledně navrhovat novely a úpravy současných zákonů a nařízení, jež v současné době dostatečně neoceňují profesní i finanční postavení lékařů a zdravotnického personálu.

• MUDr. Alena Dernerová,

senátorka, hnutí Severočeši.cz, kandidátka do Senátu

Primárně jsem vždy lékař, politik až v druhé lajně, zase ale jako politik mohu udělat víc než lékař. Jako členka představenstva České lékařské komory vždy ctím náš stav, tedy zájmy lékařů. Totálně mě vytáčejí postupně vznikající zákony v Poslanecké sněmovně, konkrétně je to zákon o vzdělávání lékařů a farmaceutů, který měl být vylepšením stávajícího. Ministerstvo zdravotnictví nabízelo snížení oborů na 29 z nynějších 46. Různými kreativními úpravami před druhým čtením máme oborů 43. Myslím si, že tam zapůsobil obrovský lobbing ze strany některých politiků a odborných společností na jednotlivé poslance, takže vznikl paskvil. Uvidíme, co vyjde z druhého čtení, a pokud budu znovu v Senátu, ráda bych zákon zpravodajovala, a pokud tam zůstane těch 43, budu zásadně proti.

• MUDr. David Kasal,

pediatr, ANO, místopředseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR

Doktoři do politiky patří, vidím ale jako důležité, aby byli dál propojeni s praxí. Sloužím šest, sedm služeb měsíčně v chrudimské nemocnici i jako poslanec a jsem s praxí poměrně úzce spjat. Jako poslanec považuji za aktuální problém extrémní administrativu, někdy až nesmyslné požadavky kolem akreditací nemocnic a samozřejmě vzdělávání. Jsem zpravodajem zákona č. 95/2004 Sb. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy se něco schválí a doběhne to do praxe, hned vidím, jestli jsme zákon udělali dobře. Mrzí mě, že se debaty o zákoně č. 95/2004 Sb. omezily jen na boj pediatrů a na paragraf 22 s praxemi ambulantních lékařů v nemocnicích, kdy si myslím, že by měla být ambulantní a nemocniční složka provázána. Bylo by to různé spektrum vzdělávání jeden až dva dny v měsíci – semináře, přednášky, ale i dopolední vizity, mohou být v sobotu, takže nebude problém, že by se odváděli někomu pacienti v ambulanci, a pro ty, kdo budou mít zájem, by to mohlo být i formou ústavní pohotovostní služby. V zákoně je ale řada věcí, které lékařům pomohou, je tam podpora pro ženy lékařky, aby se jim na mateřské dovolené započítala do vzdělávání práce na zkrácený úvazek v nemocnici. V zákoně je například i zjednodušení a prostupnost mezi obory. Ohledně administrativy prosazuji, aby se minimálně o 50 procent snížila, aby lékaři a sestry měli čas pečovat o pacienty.

Zdroj: