Za FN odpovídám já
Netěší mne to, ale i tentokrát se budeme muset vrátit k evergreenu zvanému regulační poplatky. Nemáte pocit, že se na ně vyplýtvalo už dost politických i fyzických sil?
To bezpochyby! Je to otázka už jen výsostně politická a jsem přesvědčen, že politický kapitál, který do toho někteří oponenti už vložili, není dobrou investicí – ani pro ně ne. Čas strávený nad poplatky jsme mohli věnovat diskusi nad návrhy reformních zákonů a hledat společně jejich případná vylepšení tak, aby byli spokojeni všichni. To je mnohem důležitější než poplatky, protože objektivní čísla, která jsme zveřejnili, skutečně nezakládají důvod k jakýmkoli změnám.
Ani Ústavní soud tento týden ve svém nálezu neshledal, byť jen velmi těsnou většinou hlasů, že by regulační poplatky měly “všeobecně rdousící efekt”. Zkoušel jsem ale číst i mezi řádky a mám pocit, že Ústavní soud především vyslal signál vám, politikům, že nehodlá suplovat roli jakési třetí komory parlamentu. Máte stejný pocit?
Jednoznačně – byl to vzkaz, aby Ústavnímu soudu nebyly napříště zasílány k posouzení zákony jenom proto, že v polarizované Poslanecké sněmovně prošly o jeden či dva hlasy. Mimochodem, toto sdělení bylo mimořádně důležité i pro zachování nezávislosti Ústavního soudu a jeho postavení v celém ústavním systému.
Ale takových signálů je v nálezu více. Jedním z nich je většinový přístup soudců k výkladu článku 31 Listiny základních práv a svobod – výkladu velmi modernímu, který je plně v evropských intencích a který nevytváří dogmatickou interpretaci bezplatnosti zdravotní péče.
To hovoříte o výkladu osmi soudců – ale sedm dalších se právě o interpretaci článku 31 Listiny poměrně razantně otírá…
…a je to samozřejmě v naší postsocialistické společnosti zcela přirozené. Každý z nás, i soudce Ústavního soudu, odněkud vzešel, má za sebou nějakou historii, politický názor nebo i politickou kariéru. Takže osm soudců si zmíněný článek vykládá moderně, ostatní tíhnou svou interpretací spíše k minulému století. Ale to neříkám ve zlém, pouze konstatuji.
Pojďme od poplatků ke skutečně reformnímu tématu – k návrhu zákona o univerzitních nemocnicích. Vy jste už projevil ochotu vyjmout jej z celého reformního balíku a projednávat zvlášť. Proč?
Vyjmutí není úplně přesný výraz, ty zákony jsou v jednom balíku beztak jenom virtuálně. Ale podstatná je souvislost jednoho s druhým. Mluvme tedy spíše o zohlednění některých časových faktorů, abychom nemuseli dát zákon o univerzitních nemocnicích do připomínkového řízení hned, ale mohli jsme o něm se všemi zainteresovanými ještě jednat.
Jednat, nebo přesvědčovat? Názor akademické obce je již poměrně konzistentní. Cituji ze společného prohlášení rektora Univerzity Karlovy a děkanů všech jejích lékařských fakult a také farmaceutické fakulty vydaného 28. května: “Zásadním a nepřekonatelným problémem je záměr MZ ČR převést stávající fakultní nemocnice na akciové společnosti před případným schválením zákona o univerzitních nemocnicích.” A o den později se připojila i Vědecká rada UK. Převod FN na akciové společnosti by prý “popřel elementární zásady demokratického právního státu. Znamenal by ztrátu potřebného právního rámce pro spolupráci mezi univerzitou a fakultní nemocnicí, a tím až znemožnění výuky.”
Postoj Univerzity Karlovy je už delší dobu iracionální. S univerzitami probíhají standardní jednání, během nichž se k návrhům paragrafů přidávají pojistky, které po nás chtějí. Ten zákon začíná být kvůli tomu tak podrobný, až se mi to přestává líbit. Čím více detailů se snaží kterýkoli zákon řešit, tím více překážek se může projevit při jeho naplňování v praxi.
A na adresu výše citovaných stanovisek bych jen rád připomněl, že v našem právním řádu je stále ještě platný zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních z roku 2006. Moc bych prosil všechny reprezentanty univerzit, aby se do něj podívali. Pokud se jim moje alternativa nelíbí, ať si ji porovnají s touto, protože žádná jiná v našem právním řádu nachystaná není. Ať to posuzují z hlediska “většího a menšího zla” – a přesvědčí se, že o fakultních, resp. univerzitních nemocnicích není v daném zákonu ani čárka!
Prostředí akciové společnosti tedy výuku neohrozí ani neznemožní, tím jste si jist?
Ano, jsem. Je to jen klišé opakované lidmi, kteří se k němu přihlásili buď z naprosté neznalosti, nebo z nějaké spontánnosti a potřeby boje proti establishmentu. Neopírá se o jediný věcný argument – zato já pro své tvrzení takový argument mám! Univerzity, co jich jen v ČR je, mají uzavřeno nepočítaně smluv o provádění výuky s nemocnicemi, které jsou obchodními společnostmi. Tak je tomu třeba v Českých Budějovicích, kde je nemocnice akciovou společností už dobrých pět let, v Pardubicích i jinde. A všude to funguje – přitom se ani nejedná o akciové společnosti neziskového typu, jaký chceme uplatnit u univerzitních nemocnic.
Pokud jde o převod fakultních nemocnic na akciovky usnesením vlády, je mi líto, ale do toho, jak stát naloží se svými nemocnicemi, univerzity opravdu hovořit nemohou. Za řízení těchto nemocnic odpovídám já a nechci, aby byly zadlužené. Mým zájmem je, aby fungovaly – a jsem to tedy já, kdo pro ně vybírá právní statut, který to zajistí.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana B1
Zdroj: