Z REDAKČNÍ POŠTY - Ad Vzdělání sester včera, dnes a zítra
Ad vzdělání zdravotních sester (MT č. 19/2016, str. A5)
Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetl článek Vzdělání sester včera, dnes a zítra. Pokud jde o minulost, starší si pamatují, že základem vzdělání statisíců sester bylo absolvování zdravotnické školy, končící maturitou. Jejich práce jsme si vždy vážili a v žebříčku pohledu společnosti zdravotní sestry zaujímaly a stále zaujímají jedno z čelných míst. Přítomnost je výrazně poznamenaná zákonem z roku 2004, který změnil povinnou edukaci každé, a to bych zdůraznil, že každé samostatně pracující sestry tak, že její vzdělání musí být po maturitě rozšířeno o tříleté vzdělání terciární – buď na vysoké škole, nebo na vyšší odborné škole. V budoucnu, pokud parlamentem projde Ministerstvem zdravotnictví navržený zákon, bude tento systém vzdělávání každé sestry nahrazen pouze jednoletým pomaturitním studiem.
Sám jsem již dříve napsal, že tato změna vyvolala pokles počtu studujících na zdravotnických školách. Autorka článku se domnívá, že tento pokles je vyvolán demografickým vývojem, tedy že se rodí méně dětí. Pokud by tomu tak bylo, musel by být tento pokles stejný i u absolventů ostatních středních škol. Jaká je však realita? Ve školním roce 2003/2004 maturovalo na všech středních školách v ČR 74 605 žáků. V školním roce 2014/2015 to bylo už jen 56 059, to znamená pokles o 25 procent. Ve školním roce 2003/2004 maturovalo na zdravotnických školách v oboru všeobecná sestra 3 618 studentů a ve školním roce 2014/2015 již pouze 1 752 studentů, to je pokles o 52 procent! Toto je pouze kvantitativní pohled na (podle mého názoru) neuváženou změnu vzdělávacího programu. O poklesu kvality studentů, kteří si vybrali studium na zdravotnických školách, nemám objektivní ukazatele, možná by o nich mohli pohovořit ředitelé těchto škol…
Jestli bylo cílem lidí, kteří tento program prosazovali, zvýšit prestiž povolání zdravotní sestry, tedy podle mého názoru se jim to nepodařilo. Ba naopak, společnost reaguje tak, jak reaguje, a rodiče zřejmě svým dětem toto studium nedoporučují. Pokud tvůrce tohoto vzdělávacího programu vedla představa, že vývoj medicíny si vyžaduje delší studium, je třeba se zamyslet nad tím, zda o tři roky také neprodloužit studium každého lékaře. To (pro informaci čtenáře) se naopak ve své postgraduální části zkracuje. Paradoxně tedy, zatímco zdravotní sestra, která začala studovat na zdravotnické škole a po maturitě absolvovala tříleté terciární studium, tedy má za sebou sedmileté odborné zdravotnické vzdělání, absolventce gymnázia po maturitě stačí k zvládnutí zdravotnické problematiky tři roky terciárního studia, aby dozorovala práci zdravotnických asistentek (absolventek pouze středních zdravotnických škol)!
Je pravda, že rozdílné pracovní náplně zdravotnických asistentek a všeobecných zdravotních sester, majících ono povinné sedmileté kompletní vzdělání, upravuje vyhláška č. 55/2011 Sb. Ta se ale v denní praxi na mnoha místech nedodržuje. I autorka předmětného článku píše: „Můžeme se bavit o tom, jak moc jsou tyto programy rozdílné a jak se v praxi vyhláška dodržuje.“ Reálná situace v našem zdravotnictví mi tak vzdáleně připomíná Potěmkinovy vesnice. Je smutné obhajovat systém, který je v praxi těžko realizovatelný. Stačí se informovat o uzávěru lůžek pro nedostatek sester či poslouchat rádio…
Českých sester je přes sto tisíc a ty bez povinného terciárního vzdělávání budou ošetřovat nemocné ještě v roce 2045, kdy půjdou do důchodu. Jak bylo výše uvedeno, o studium na zdravotnických školách není zájem. Budeme mít v této době dostatek plně kvalifikovaných sester, nejen v nemocnicích, ale i v ambulantním sektoru? Vlastně – podle stávající legislativy – u jednotlivých praktických či odborných lékařů by zdravotnické asistentky bez dohledu ani pracovat nemohly. Nebo bude u každého lékaře zdravotnická asistentka, na jejíž práci bude dohlížet plně kvalifikovaná všeobecná sestra?
Jsem si plně vědom, že změna edukace v roce 2004 není jediným důvodem současné neutěšené situace. Je jím nepochybně nevhodné finanční ocenění namáhavé práce sester. I zde jsou však zvláštnosti v jejich odměňování, na které nepomysleli ti, kteří změnu v roce 2004 navrhovali. Samostatně pracující sestra po absolvování předepsaných 4 600 hodin terciárního vzdělávání má nárok na platovou třídu 9 – je‑li bez platné registrace, nebo třídu 10 – pokud má registraci. Sestra se specializovanou způsobilostí potřebuje ve svém vzdělání po maturitě pouze 560 hodin výuky a má nárok na platovou třídu 10 či 11.
Závěrem: v době, kdy začalo terciární vzdělávání sester, jsem na 1. LF UK měl zajišťovat výuku chirurgie bakalářského studia (v té době jsem žil v přesvědčení a dodnes mám za to, že by to mělo být výběrové studium). Navštívil jsem profesorky, které studium vedly, s dotazem, jak výuku zaměřit – zda výuku pozdějších bakalářek orientovat více prakticky, či teoreticky, kde bude v nemocnicích jejich místo nebo zda to budou budoucí profesorky na zdravotnických školách. Nedostalo se mi jednoznačné odpovědi, nikdo to nevěděl. Teprve od roku 2004 je to jasné – jsou to všechno samostatně pracující sestry. Tím se problém vyřešil, ale jak, to vidíme všichni – a Ministerstvo zdravotnictví musí konat.
Zdroj:
