Z redakční pošty - Ad Patří lékové stenty do nadstandardu?
MT 2/2012, str. A2–A3
Odpovědi odborníků na otázku MT, zda lékové stenty patří do nadstandardu, poskytly čtenářům zajímavou a poučnou informaci. Nadstandardem tazatel i odpovídající rozuměli ve shodě s jeho současným běžným užitím „ekonomicky náročnější variantu“, kterou má stanovit právní předpis na základě zmocnění novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění; standardem je v tomto pojetí „základní varianta“. Pojmy označující zdravotnickou péči (záměrně nehovořím o zdravotní péči) jako základní, standardní, potřebnou atd. nejsou až dosud řádně definovány a jsou užívány promiskue v různých souvislostech a pro různé potřeby; původně neměly nic společného se způsobem a velikostí úhrady péče, netýká se to ani „standardů diagnostických a léčebných postupů“, vydávaných ministerstvem zdravotnictví.
Oslovený zástupce MZ ČR na otázku MT jako jediný přímo neodpověděl. Všichni ostatní, vesměs špičkoví odborníci z oboru kardiologie a prezident sdružení Czech Med, odpověděli jednoznačně, že v medicínsky indikovaných, tedy potřebných případech je aplikace tzv. lékových stentů (drug eluting stents) standardem a že naopak DES považovat za nadstandard nelze. Vysvětlují standard a nadstandard v relacích s pokroky medicíny v této oblasti a zdůrazňují individualizaci zákroků. Čtenář si mimoděk uvědomí, že fakticky může existovat i „podstandard“.
Etymolog standardem obecně rozumí běžnou nebo vynikající úroveň. Lexikograf obvyklou, běžnou míru něčeho nebo stupeň potřebný jako základ k hodnocení něčeho. Standard může být vysoký, ale i nízký – srovnej např. životní standard. Respondenti v souladu s profesní etikou, i když o ní vysloveně nemluví, rozumějí standardem takovou úroveň a takový druh zákroku, který odpovídá zásadám medicíny založené na důkazech. Zodpovědný lékař bude uvažovat a jednat stejně. Pacient pochopí standard a nadstandard po svém čili implementaci ekonomické náročnosti do „základní varianty“ a do „ekonomicky náročnější varianty“; na pomoc si v lepším (?) případě vezme Listinu základních práv a svobod. Za takové situace nezbývá než přát plátcům péče, aby při hospodaření s veřejnými prostředky ctili moudrou zásadu: „Usilovat o pravdu je cennější, dražší, než ji mít.“ Státnímu orgánu rozhodujícímu o úhradách péče nemohu radit. Kéž by řešil všechny nastalé problémy poctivě, rozuměj transparentně, jak se dnes hezky říká.
Zdroj: Medical Tribune