Vzpomínky na prof. Charváta – osobnost české medicíny
Jednatřicátého ledna si odborná veřejnost a zástupci III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze i představitelé lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice připomněli 30. výročí úmrtí profesora Josefa Charváta, jedné z největších osobností české medicíny a zakladatele české endokrinologie. Stalo se tak při vzpomínkové akci u pamětní desky na domu v Ostrovní ulici, kde prof. Charvát dlouhá léta žil a také zemřel, a následně při křtu vzpomínkové knihy „Josef Charvát – Jak jsme ho poznávali“.
Jak doba plyne, povědomí i o tak význačných osobnostech, jakou bezesporu prof. Charvát byl, mizí a mladí lékaři, natož současní studenti medicíny, se už o něm nemusejí mnoho dozvědět.
Do dějin medicíny se profesor Josef Charvát zapsal především jako velký internista, jeden z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století. Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Nesporné jsou jeho zásluhy o českou (i slovenskou) endokrinologii jako plnohodnotný medicínský obor, který se v té době – v polovině 20. let – teprve dostával do obecného povědomí, zejména díky objevu a prvnímu používání inzulinu. Profesor Charvát se podílel i na vzniku české imunologie a dodnes je uznávána jeho role v počátcích kybernetiky. Jeho krédo „Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět“ předznamenalo informační explozi následujících desetiletí.
Profesor Charvát byl kromě uznávaného odborníka také člověkem velmi společensky angažovaným, byl např. velmi aktivní ve skautském hnutí, ale i v řádu svobodných zednářů, v roce 1968 byl navrhován do funkce prezidenta republiky, ale odmítl kandidovat. O rok později byl zvolen rektorem Karlovy univerzity, jenže do funkce již nebyl jmenován.
„Prof. Charvát byl jistě uznávaným odborníkem, nicméně spontánně bývá v souvislosti s ním velmi často používán výraz osobnost, což je něco, co přesahovalo jeho odbornost i akademické hodnosti. Odborníkem je někdo, kdo posouvá vědění kupředu, a k vysoké odbornosti vede cesta dlouhodobého studia a pilné práce. Osobností musí být ovšem člověk uznáván ostatními pro to, jaký je, jaké zastává myšlenky, názory a postoje. Profesor Charvát zažil a přežil dramatické chvíle na počátku druhé světové války i na jejím konci a následně během druhé poloviny dvacátého století. Každá doba je svým způsobem vymknutá z kloubů a dost možná se osobnost dá charakterizovat právě tím, jak člověk vzdoruje ‚divnosti‘ té které doby, jakou si volí cestu a prostředky, aby byl respektovaným představitelem své profese, a v tomto směru pro nás může být profesor Charvát velkým vzorem,“ připomenul během vzpomínkové akce prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. LF UK v Praze.
Připomenout práci, myšlenky a různé aktivity jak na poli odborném, tak společenském se pokusila vzpomínková kniha „Josef Charvát – Jak jsme ho poznávali“, pod kterou jsou jako editoři podepsáni prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., přednosta III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, a MUDr. Petr Sucharda, CSc., primář III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Tuto kliniku prof. Charvát v roce 1945 založil a následně vedl až do roku 1970, kdy musel na základě administrativního výnosu tehdejších úřadů z vedení kliniky odstoupit. Nadále se však podílel na chodu pracoviště, jmenovitě Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus, kterou vedl až do roku 1983, tedy ještě krátce před svou smrtí 31. ledna 1984.
„Základem knihy je soubor vzpomínek pamětníků prof. Charváta, které doplňují další materiály týkající se této osobnosti. Jsou mezi nimi ukázky z knih prof. Charváta (Život, adaptace a stress a Člověk a jeho svět), ale i jeho vzpomínání na akademika Josefa Pelnáře, který ho učil, či zajímavé zednářské texty profesora Charváta, které nebyly ještě nikdy publikovány, a obsáhlá fotografická příloha. Určitou zajímavostí, která ukazuje osobnost prof. Charváta také jako vášnivého motocyklistu, je článek z časopisu Motor z roku 1926, v němž profesor Charvát líčí, jak si jel pro novou motorku BMW do Mnichova a vracel se na ní zpět do Čech,“ stručně představuje obsah knihy prof. Svačina.
Zdroj: MT