Vzpomínka na jeden tvůrčí život v bouřlivém století

Dne 15. prosince 2011 uplyne 50 let od úmrtí prof. MUDr. Jiřího Štefla, emeritního přednosty Farmakologického ústavu Lékařské fakulty MU v Brně. Jak jednou zmínil prof. Jan Šmarda, byl to mimořádný člověk s mimořádně zlým osudem.

Jiří Štefl se narodil 7. října 1904 ve Všestarech. Po studiích na gymnáziu maturoval ve Slaném s vyznamenáním roku 1922, promoval pak v roce 1927 na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Již jako „fiškus“ jevil neklamné známky talentu a prošel několika odbornými ústavy (Fyziologický ústav prof. Mareše, Fyziologický ústav prof. Petříka) i v zahraničí (stipendium pro práci v biologické stanici ve Villefranche sur Mer). Dva roky po promoci přešel na Farmakologický ústav v Brně k prof. Boučkovi a habilitoval se v oboru farmakologie v roce 1930. V Brně se také oženil se zubní lékařkou MUDr. Drahomírou Havlíčkovou.

Roku 1938 získal Rockefellerovo stipendium pro vědeckou práci v Institute for Medical Research v New Yorku. V USA získal mnoho přátel, kteří ho později v poválečném období v republice často navštěvovali. V roce 1939 se vrátil do vlasti a zakrátko po jeho návratu začala nacistická okupace; byly zavřeny vysoké školy i Masarykova univerzita a doc. Štefl musel pracovat jako pokladenský lékař. Pro jistou omezenou vědeckou a pedagogickou činnost v jeho oboru mu však poskytli prostory jeho přátelé na psychiatrické klinice. V letech okupace se zapojil do různých protiněmeckých akcí, během nichž se nejedenkrát octl v ohrožení života, a podporoval fyzicky i morálně rodinu popraveného prof. Vladimíra Groha, nejznámější oběti prvního stanného práva v Brně.

V roce 1944 byl dům, v němž bydlel s rodinou a kde měla manželka zubní ordinaci, při americkém náletu na Brno zasažen leteckou pumou. Kdo byl ve sklepě, přežil, kdo ne, zahynul, během pěti minut však manželé Šteflovi přišli o všechen majetek i přístřeší. Nastalo velmi obtížné období, k životu v protektorátní době se přidala nutnost zabezpečit holé živobytí a začít vše budovat znovu.

V tomto období se také začal věnovat psaní, pokračoval ve vydávání populárně vědeckých článků a navíc detektivních románů. Psát o jeho vědecké a pedagogické činnosti by bylo na mnoho dalších stránek, stručně shrnuto, byl významnou osobností na poli popularizace lékařských poznatků, měl všechny vlastnosti i schopnosti mluvit k širokým vrstvám, bystrý postřeh a rozsáhlé vědomosti. Uzavřel přátelství s mnohými významnými osobnostmi kultury, jako byli například Bedřich Golombek, Edvard Valenta, Jaromír Tomeček a jiní. Byl redaktorem revue Věda a život, spolupracoval s redakcí časopisu Vesmír i s Lidovými novinami.

Po skončení druhé světové války se české vysoké školy opět otevřely a prof. Štefl se stal přednostou Farmakologického ústavu po prof. Boučkovi. Pokračoval ve své činnosti odborné, pedagogické, beletristické, přednáškové. Jeho kontakty s významnými americkými farmakology pokračovaly dále – v roce 1946 proběhla jejich významná návštěva v republice (prof. Krayer) a prof. Štefl během ní vystupoval jako aktivní diskutér a také překladatel.

Jeho osvětové přednášky v různých městech byly velmi žádané a doprovázel je pravidelně velký nával posluchačů, někdy bylo třeba i asistence policie. Taktéž jeho rozhlasové přednášky byly velmi oblíbené a byl vyzván, aby je vydal knižně. Tak vznikly knihy Život a smrt, Lékař hovoří se ženami, Lékař hovoří s muži, Lékař hovoří s dětmi, Lékařovy odštěpky, Medicinské historky a jiné. Napsal několik detektivních románů s komisařem Salákem jako centrální postavou: Případ prof. Rocha, Vražda ze zdvořilosti, Vrah duší, Mor v Egyptě (zatím nevyšel) a jiné.

Prof. Štefl na Farmakologickém ústavu vychoval řadu žáků a pozdějších farmakologů – namátkou můžeme jmenovat prof. Lenfelda, doc. Nováčka, doc. Sajnera, dr. Texla, dr. Vacka, prof. Zemánkovou‑Kuncovou. Poválečné období bylo velmi nadějné, ovšem skončilo komunistickým nástupem k moci v únoru 1948. Jako velmi populární osobnost byl nejdříve vyzván ke spolupráci. Při procesu s dr. Miladou Horákovou se postavil proti systému a důsledek byl hrozný pro něj i jeho rodinu.

Byl zbaven vedení ústavu, publikace čehokoli mu zakázána, jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven, vědecká a pedagogická činnost mu byla zakázána, stal se závodním lékařem. Tou dobou se začaly objevovat u prof. Štefla zdravotní problémy, slabší migrény, které byly později vyhodnoceny jako drobná mozková krvácení. Další ranou bylo onkologické onemocnění jeho manželky, která na ně zemřela. Pět měsíců poté utrpěl prof. Štefl silné mozkové krvácení, jemuž tentokrát podlehl, a to v produktivním věku 57 let. Domnívám se, že osud této osobnosti, jejíž význam sahá daleko za obor, v němž vynikl, stojí za připomenutí.

------

autor:MUDr. Jiří Pospíšil, CSc.,
emeritní ordinář a pedagog

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune