Vznikne prepandemická vakcinace proti chřipce?
Stöhr ve svém článku konstatuje, že když se v dubnu a květnu roku 2009 začala z Mexika šířit prasečí chřipka, stáli vlády i výrobci očkovacích látek před stejnou otázkou: Kolik vakcíny objednat, respektive vyrobit? Nezbylo, než se připravovat na nejhorší, protože výroba vakcíny trvá šest měsíců. V prosinci 2009 bylo na světě k dispozici 495 milionů dávek. Ze strany výrobců šlo sice o úctyhodný výkon, ale stačilo to stěží na očkování 10 % světové populace. V červnu 2010 bylo k dispozici 1,3 miliardy dávek. Také to by v případě vážného průběhu pandemie bylo příliš málo a navíc by vakcína byla k dispozici pozdě. Naštěstí se katastrofické scénáře nenaplnily a vlády po celém světě jsou nyní obviňovány z mrhání penězi daňových poplatníků na nákup zbytečné vakcíny. Pokud by se katastrofické scénáře naplnily, vinila by veřejnost vlády naopak z fatálního selhání při zabezpečení dostatečného počtu dávek očkovací látky.
Produkce vakcíny, která by zajistila dostatek dávek pro všechny, kdo vakcínu potřebují, nebude ještě dlouho možná. Stöhr proto navrhuje, aby se svět připravil na příští pandemii tak, že bude možné očkovat velká množství lidí před tím, než pandemie udeří. To by zpomalilo postup nové pandemické chřipky a snížilo by nárazově vysokou spotřebu vakcíny podávané postpandemicky.
Podle Klause Stöhra je možné provést prepandemickou imunizaci bez velkých nároků na finance. Stačí využít stávající imunizační infrastrukturu. Například v zemích, kde se běžně očkuje proti sezonní chřipce, by bylo možné přidávat vakcíny proti potenciálně pandemickým kmenům do vakcín proti sezonní chřipce. V jiných regionech by byla prepandemická vakcína aplikována lidem samostatně. Jako nejradikálnější opatření navrhuje Stöhr zařazení imunizace antigeny potenciálně pandemických chřipkových virů do programu dětského očkování.
Ta by byla výhodná v zemích, které nemají očkovací programy pro dospělé.
Ke zvýšení odolnosti na několik let, nebo dokonce na celý život by stačilo jedno či dvě podání antigenů. Při prepandemickém očkování se tak vytvoří populace, která se při pandemii nikdy nenakazí a nebude přenášet infekci virem na další zdravé lidi.
Prepandemická imunizace se musí vypořádat se dvěma hlavními problémy. Prvním je účinnost, která závisí na tom, jaký subtyp chřipkového viru vyvolá pandemii. Epidemiologové nedokážou s určitostí předem vybrat subtyp, jenž pandemii vyvolá. Prepandemická vakcína by proto musela být složena ze směsi antigenů, jež jsou považovány za potenciálně nejnebezpečnější.
Obecně se má za to, že příští pandemii by mohly vyvolat viry s hemaglutininy H2, H5, H7 a H9. Pro konstrukci vakcíny bude nutné využít vhodná adjuvans, jež zajistí dlouhodobější imunitu vůči virům. Za určitých okolností mohou adjuvans rozšířit spektrum imunitní odpovědi i na některé viry, jež se geneticky liší od virů nesoucích antigeny vakcíny. Zároveň bude nutné vyjasnit, na jak dlouho se imunita navozená prepandemickou vakcínou udrží. Není také jasné, jak bude imunitní systém reagovat na pestrou směs antigenů v prepandemické vakcíně.
Druhou velkou neznámou je bezpečnost prepandemické vakcíny zvláště s ohledem na používání adjuvans. Tyto nejasnosti se však v poslední době významně zredukovaly poté, co byly v rámci postpandemické imunizace očkovány miliony lidí vakcínou proti pandemickému viru H1N1 s adjuvans. Podle údajů European Medicines Agency bylo v období od října 2009 do března 2010 očkováno v Evropě vakcínou proti pandemickému viru s adjuvans 42 milionů lidí, z toho skoro půl milionu těhotných žen. Počet případů nežádoucích vedlejších reakcí na vakcínu s adjuvans byl srovnatelný s očkováním tradiční vakcínou proti sezonním chřipkovým virům.
Také klinické zkoušky desítky různých vakcín proti pandemickému viru H1N1 nezjistily u desetitisíců dobrovolníků větší zdravotní rizika než u běžné vakcíny proti sezonní chřipce. Klaus Stöhr je přesvědčen, že z ryze medicínského hlediska je prepandemická imunizace dobrá strategie. Politici však nebudou tento náhled na prepandemickou imunizaci sdílet.
Vynakládání prostředků na řešení problémů, které ještě nenastaly, je v politických kruzích krajně nepopulární. I v případě, že by se politici pro prepandemickou imunizaci rozhodli, by trvalo zařazení nových vakcín proti potenciálně pandemickým virům do očkovacích programů několik roků.
"Něco se musí změnit," konstatuje Stöhr na stránkách týdeníku Nature. "Současný přístup by ponechal 80 % světové populace nechráněných proti příští chřipkové pandemii. Většinu z nich v rozvojových zemích. A to je nepřijatelné." Stöhr vyzývá světové politiky, aby se začali vážně zabývat praktickými stránkami prepandemické imunizace, její ekonomickou efektivitou a dlouhodobými efekty této imunizace na zdraví obyvatel. Také farmaceutické firmy by se měly touto koncepcí vážně zabývat, popřípadě nabídnout jiné strategie, jež by zabránily situacím, kdy je po nástupu vážné chřipkové pandemie k dispozici příliš málo vakcín a navíc je i příliš pozdě.
Zdroj: Medical Tribune