Vzácné epilepsie dětského věku

Epilepsie je jedním z nejčastějších neurologických onemocnění, její etiologie je velmi rozmanitá. Pojem „epilepsie“ pokrývá širokou a různorodou škálu odlišných typů záchvatů, které mají širokou paletu příčin. Jestliže se záchvat vyskytne více než jednou bez vyvolávajícího faktoru, je to diagnostikováno jako epilepsie. Asi jedno procento celosvětové populace má nějakou formu epilepsie a okolo tří procent populace bude mít epilepsii někdy během svého života.

Jsou dvě hlavní podoby epilepsií: idiopatické a symptomatické. U symptomatických epilepsií je příčina známá: epilepsie se například vyvine po úrazu, po zranění mozku či na podkladě vrozené malformace či metabolické vady.

V posledním desetiletí se objevilo mnoho nových poznatků v oblasti genetického výzkumu u idiopatických epilepsií, a proto je dnes již nutné na genetickou etiologii pomýšlet a pátrat po ní. Velká část epilepsií je v rodinách přenášena komplexně, monogenně dědičné epilepsie tvoří jen část spektra. Nejčastější nálezy kauzálních mutací jsou u vzácných epileptických syndromů dětského věku a u epileptických encefalopatií.

Geneticky nejlépe probádaný je syndrom Dravetové (těžká časná myoklonická epilepsie), u které je až u 80 procent pacientů detekovatelná mutace v genu pro sodíkový kanál (SCN1A), u dalších pak mutace v genech PCDH19, GABRG2, SCN1B, SCN2A a STXBP1.

Molekulárněgenetické nálezy u dalších vzácných dětských epilepsií, jako je myoklonicko‑atonická epilepsie či Lennoxův‑Gastautův syndrom, nejsou tak konzistentní. Mezinárodní databáze genetických syndromů (OMIM) dnes eviduje 26 typů epileptických encefalopatií, které se liší klinickými projevy a nálezy mutací.

V diagnostice se využívají panely epileptických genů pomocí masivního paralelního sekvenování, které umožňuje vyšetřit desítky již známých genů najednou u velkého počtu pacientů. Další možností hledání mutací je NGS (Next Generation Sequencing), kdy se vyšetřením celého genomu/exonu hledají nové geny zodpovědné za epilepsii.

Tyto metody nejsou v ČR pro pacienty s epilepsií dostupné. Proto již třetím rokem spolupracujeme s mezinárodní skupinou EuroEPINOMICS. Cílem této skupiny, kterou vede profesor Peter de Jonghe, je identifikace nových genů a genetických variant predisponujících k epilepsii a farmakorezistenci a objasnění epileptogeneze.

Naše klinika se v rámci EuroEPINOMICS zapojila do pracovní skupiny RES, která se zabývá genetikou u vzácných epileptických syndromů (Rare Epilepsy Syndromes). Mezinárodní experti shromažďují velké skupiny pacientů s podobným fenotypem a po provedení různých vyšetřovacích metod (NGS, CNV, MPS) provádějí korelaci genotyp–fenotyp.

Dosavadní publikace se např. týkají genů DNM1, HCN1, GRIN2A (u idiopatické fokální epilepsie), CHD2 u epilepsie podobné syndromu Dravetové. Objevení genetické příčiny epilepsií přispívá k pochopení neurobiologické podstaty onemocnění a umožňuje vývoj nových léků.

Objasnění etiologie epilepsie pomocí molekulární genetiky je přínosem pro pacienta i pro zdravotnictví – ušetří se další zobrazovací, metabolické a ostatní vyšetřovací metody, léčba může být cílená (např. ketogenní dieta u GLUT1 deficitu, léčba stiripentolem u syndromu Dravetové). V zahraničí je vyšetření panelů několika desítek známých genů pomocí MPS již běžně dostupnou, v podstatě screeningovou vyšetřovací metodou hrazenou zdravotními pojišťovnami. Naším současným cílem je vyvinout podobný panel pro vyšetření genů zodpovědných za epilepsii. Identifikace genetické příčiny pak umožní genetické poradenství pro rodinu.

Zdroj: Medical Tribune