Výzvy k reformě zdravotnictví
Před koncem minulého roku se uskutečnil kulatý stůl reformního týmu Ministerstva zdravotnictví ČR a zástupců veřejnosti s Dr. Tommym G. Thompsonem, bývalým ministrem zdravotnictví USA. Tommy G. Thompson je bývalý ministr zdravotnictví a sociálních věcí USA z let 2001 až 2005 a čtyřnásobný guvernér státu Wisconsin (1987 až 2001), kde úspěšně prosadil několik reformních postupů v oblasti sociální a zdravotní péče. V roce 1996 Thompson prosadil zákon nazvaný Wisconsin Works, který se stal mezníkem sociálního zákonodárství státu Wisconsin a jako vzor pro reformy v sociální oblasti posloužil i v jiných státech USA. Program vyžaduje po nezaměstnaných příjemcích sociálních dávek účast na veřejně prospěšných pracích, a zároveň jim a jejich rodinám poskytuje přístup k zdravotní péči, jízdné ve veřejné dopravě a rekvalifikační programy. Po zavedení programu poklesl počet příjemců sociálních dávek o 90 procent. Během jeho působení vláda USA prosadila velmi významné změny ve financování zdravotních služeb (Medicare Modernization Act, 8. prosince 2003). V rámci těchto změn, uzákoněním daňově zvýhodněných účtů zdravotního spoření ve vazbě na zdravotní plány s vysokou spoluúčastí, začala éra zdravotní péče řízené spotřebitelem i v rámci federálních pojistných plánů.
Přestože diskuse byla původně strukturována do čtyř základních témat mapujících cíle, metodiku a průběh zdravotnických reforem, jednotlivá vystoupení se vždy vracela k obecnému a specifickému tématu – těžkému a často neúspěšnému prosazování reforem v naší zemi.
Dr. Thompson opakovaně zdůraznil několik základních myšlenek, které ho provázely při jeho mnohaleté politické práci –
- Jakákoliv změna v systému zdravotnictví je vysoce emocionální problém vnímaný ve společnosti velmi osobně.
- Jakákoliv změna dotýkající se jednotlivce je vnímána velmi ostražitě a změna v systému poskytování zdravotní péče nadto s obavou, že známý postup, i když je nedokonalý, jehož rizika znám, bude nahrazen jiným, s riziky dosud pro mne neznámými.
- Jakákoliv reforma, která není prosazována v souladu s většinou společenského a politického spektra, nemůže být z výše uvedených důvodů prosaditelná.
Dr. Thompson uvedl, že jeho reformy týkající se omezení dávek pro nezaměstnané či zavedení zdravotních plánů s vysokou spoluúčastí, které prosazoval jako republikánský guvernér či ministr zdravotnictví republikánské vlády, vždy předcházely a doprovázely akce s výrazným sociálním akcentem. Vždy se snažil o důvěru opozice tím, že podtrhoval sociální rozměr navrhovaných změn a malými kroky podporoval zájmy užších, ale vlivných sociálních skupin. Tím se mu podařilo změny, které je možno chápat jako pravicové, podporující individualitu a soutěž, prosadit i v prostředí s parlamentní státní či federální většinou demokratů.
Dr. Thompson nakonec na opakované otázky, jak se vám to povedlo, odpověděl velmi jednoduše – potřebujete heslo definující jasný jednoduchý cíl, který je obecně srozumitelný a přijatelný, musíte ho vysvětlit napříč společností a politickým spektrem, získat pro něj média, udělat mnoho příprav, omezit emotivní strach z jakékoliv změny na minimum.
Diskuse, která trvala déle jak dvě hodiny, velmi připomínala setkání v oblasti podnikatelské sféry ze začátku devadesátých let – máme dobré nápady, pilně pracujeme, víme, že používáme moderní metody – přesto se nám úplně nedaří. Ve výrobě a službách jsme se již naučili, že nejde jen o dobrý nápad, finance a píli – výsledek je vidět, až když se uskuteční prodej. Technokratický přístup pak může být nazýván arogancí, malou komunikativností, ale jde spíše o podcenění konečné a přitom nejdůležitější fáze projektu.
Celou situaci dokumentují dobře tři osobní zážitky – v březnu jsem se zúčastnil V. světového zdravotnického kongresu ve Washingtonu, to již byly známy konkrétní podoby českých reformních zákonů. Velmi prestižní mezinárodní fórum postupně diskutovalo o nejpalčivějších problémech, které se dotýkají rozvinutých zemí. Osobně jsem pociťoval hrdost na to, že jsem ze země, jež připravila postup, který tyto problémy řeší ve správné posloupnosti a intenzitě. Pak jsem měl možnost v červnu na půdě odborového svazu zažít malou konferenci o sociálních otázkách EU, které se zúčastnili zástupci zemí EU, několik z nich stálo u zdravotních reforem v Británii či Nizozemsku. Se zájmem vyslechli referát o našich plánech a byli zdrženliví, byli zaskočeni odvahou. A nyní na podzim jsem si na shromáždění v Americkém středisku vzpomněl na rozhovor s Petrem Pažitným, poradcem bývalého ministra zdravotnictví Slovenska pana Rudolfa Zajaca. Na před pěti lety na položenou otázku, zda lze takový ojedinělý rozsah reforem prosadit, odpověděl – vím, že máme pravdu, když nás nepochopí, tak reforma nebude. Nepochopili, ale nebyla to jejich vina.
Bylo by krásné se po více než sedmnácti letech od doby, kdy proběhla první a zatím poslední reforma zdravotnictví (rozvolnění ústavů národního zdraví, zavedení pojištění a privatizace praxí), dočkat jasné jednoduché vize, politické shody a následného pochopení veřejností. A reforma by nemusela být třeba ani tak dokonalá jako ta nyní připravená, ale stravitelná. Vždyť občané si přece zaslouží změny, které povedou k větší účelnosti a lepšímu využití prostředků jak finančních, tak materiálních, ale zatím se bojí. Přejme a dopřejme jim nutné změny, ony totiž zachrání či prodlouží lidské životy. Najděme si nějaké jiné pole pro tvrdé politické boje, metod péče o zdraví je na to opravdu škoda.
Zdroj: