Výzva jménem eNeschopenka
Domnívám se, že není třeba zevrubně vysvětlovat důvody zavedení eNeschopenek. Digitalizace je často skloňovaným pojmem jak ve státní správě, tak ve zdravotnictví, a eNeschopenka je skutečným win‑win řešením pro všechny, kterých se týká.
Díky eNeschopence pacient může od lékaře rovnou do postele a nemusí nosit papírový průkaz do práce. Zaměstnavatelé, kteří o eNeschopenku nejvíc stáli, budou mít aktuální informace o pracovní neschopnosti svých zaměstnanců. Lékaři se pak přestanou trápit pětidílným tiskopisem a nebudou muset řešit, kterou propiskou neschopenku vypisovat, aby se papír neprotrhával.
Ovšem žádná změna není jen tak. MPSV a ČSSZ stály před nelehkým úkolem, jak projekt zrealizovat za pouhého půl roku od schválení příslušné legislativy. Realizace přitom vyžadovala nejen technické nastavení na straně státu, ale také pečlivou komunikaci s dodavateli lékařských softwarů, vývoj bezplatného rozhraní pro lékaře, kteří softwary nepoužívají, a zevrubné testování. ČSSZ ale všechno stihla a na začátku prosince si mohl každý otestovat fungování eNeschopenky na fiktivních pacientech.
Pak ovšem vypuklo poslední a neméně náročné kolo boje o eNeschopenku, nazval bych je „fází mediální“. Je to fáze stejně náročná jako ty předchozí. K 15. lednu, kdy tento text vznikl, je úspěšně vydaných 100 000 eNeschopenek. eNeschopenka hravě zvládá denní průměr původního papírového systému, a je tedy bezpečné tvrdit, že funguje, jak má. Když server iDnes zveřejnil anketu mezi čtenáři, zda by se chtěli vrátit k původní variantě, v poměru 7 : 1 řekli, že nikoli.
Bohužel, bez ohledu na to, jak mluví čísla, tak dobré zprávy noviny neprodávají. Pokud se tedy setkáte s kritikou eNeschopenky, zvažte prosím i z vlastní zkušenosti, zda se jedná o kritiku oprávněnou, zda systém skutečně nešetří čas a zdraví pacientů, nebo zda byste přeci jen chtěli znovu hledat v ordinaci onu propisku, která neprotrhne pět tiskopisů.
Zdroj: MT