Význam hodnocení sRAGE u diabetiků 1. typu
Na molekulární úrovni jsou sRAGE „up‑regulovány“ v aterosklerotických lézích diabetických pacientů. sRAGE indukují tvorbu adhezivních molekul a zánětlivých cytokinů, což přispívá k rozvoji patologických změn v oblasti endotelu, k zánětu mírného stupně a ke zvýšení tuhosti cévních stěn. To vše může částečně vysvětlovat vyšší výskyt kardiovaskulárních poruch u diabetiků.
Cílem studie, aktuálně publikované na medicínském portálu Medscape, bylo prokázat, zda jsou patologicky zvýšené plazmatické koncentrace sRAGE spojeny se zvýšením incidence fatálních i nonfatálních kardiovaskulárních chorob a se zvýšenou mortalitou u diabetiků 1. typu, což dosud nebylo objektivním klinickým hodnocením ověřeno. Dalším záměrem této studie bylo zjistit, do jaké míry by tento vztah mohl být vysvětlen pomocí markerů endoteliální a renální dysfunkce, zánětu, změnami arteriální stěny a produkty pozdní glykace (AGEs).
Vztah mezi sRAGE a kardiovaskulární mortalitou
Klinické hodnocení probíhalo jako prospektivní observační studie, do níž byli zařazeni dospělí diabetici 1. typu. Studie probíhala v ambulantním renomovaném diabetologickém centru Steno Diabetes Center v Dánsku. Studie se účastnila jednak skupina 169 pacientů, kteří měli diagnostikovánu diabetickou nefropatii na základě persistentní mikroalbuminurie (>300 mg/24 hodin) v alespoň dvou ze tří vyšetření. Dále bylo zařazeno i 170 osob s persistentní normalbuminurií, definovanou jako vylučování albuminu do moče v množství <30 mg/24 hodin. Podmínkou účasti ve studii byla nepřítomnost jiného onemocnění ledvin nebo močových cest v době zahájení studie.
Úvodem byly zjištěny vstupní koncentrace sRAGE pomocí metody ELISA. Kromě nich byla vyhodnocena i řada dalších parametrů a rizikových faktorů – například věk, pohlaví, doba trvání diabetu, lipidový profil, systolický a diastolický krevní tlak, koncentrace endogenního kreatininu, odhadovaná glomerulární filtrace (GFR), stav kuřáctví, souběžná farmakoterapie, parametry zánětu (jako CRP, IL‑6) a řada dalších laboratorních ukazatelů.
Studie probíhala po dobu 12,3 roku (v letech 1993 až 2006). Primárním parametrem byl kombinovaný výskyt fatálních a nonfatálních kardiovaskulárních příhod (například infarkt myokardu, intervence, jako je perkutánní transluminální koronární angioplastika, aorto‑koronární bypass, amputace či operace cév v důsledku ischémie končetiny, akutní cévní mozková příhoda). Sekundárním parametrem bylo vyhodnocení mortality z jakékoli příčiny.
Výsledky studie potvrdily, že incidence fatálních a nonfatálních kardiovaskulárních chorob i mortalita z jakékoli příčiny byly statisticky významně vyšší při zvýšených úvodních koncentracích sRAGE, a to nezávisle na ostatních, „tradičních“ kardiovaskulárních rizikových faktorech. Zjištěný poměr rizika byl 1,90, resp. 2,12 na každý vzestup logaritmicky transformovaných hodnot sRAGE (Ln‑sRAGE) o jednu jednotku.
Po zohlednění parametrů glomeruální filtrace bylo zjištěno, že vztah mezi Ln‑sRAGE a zánětlivými, endoteliálními a dalšími sledovanými parametry byl výrazněji vyjádřen u pacientů s přítomnou nefropatií, v porovnání se skupinou pacientů s normalbuminurií.
Nadějné výsledky vyžadují další výzkum
Závěrem lze konstatovat, že výsledky aktuálně publikované studie přinesly několik zásadních poznatků. Jde o první prospektivní studii, v níž byl prokázán vztah mezi koncentrací sRAGE a vyšší incidencí kardiovaskulárních příhod, resp. mortalitou u pacientů s diabetem 1. typu. Její hodnotu zvyšuje i poodhalení možného mechanismu tohoto vztahu.
Ačkoli studie měla jistá omezení, z nichž nejmarkantnější je zejména fakt, že koncentrace sRAGE i ostatních biomarkerů byly vyhodnocovány pouze v úvodu studie, a nebyla tedy sledována jejich dynamika, význam studie je nesporný a bude jistě následována řadou dalších výzkumů.
Zdroj: Medical Tribune