Význam deprese v interní ambulanci

Ve vztahu deprese a kardiovaskulárních chorob však dosud není jasný etiopatogenetický podklad. Uvažuje se například o roli hormonální regulace (serotonin, kortisol, adrenalin), o vlivu tonu sympatiku, o změně stravovacích a pohybových návyků při depresi apod. Vztah deprese a arteriální hypertenze je také nejasný, známější je vztah hypertenze a chronického stresu. Více prozkoumaným se zdá být vztah deprese a inzulinové rezistence. Epidemiologické studie již poměrně dlouhou dobu a spolehlivě opakovaně prokazují vysokou komorbiditu metabolického syndromu, inzulinové rezistence a depresivní poruchy. Již v roce 1965 si známý autor H M. van Praag povšiml poruchy utilizace glukózy u nemocných trpících depresivní poruchou. Od té doby byla provedena řada studií, které jeho předpoklad potvrdily. Několik prací prokázalo, že metabolismus mozku je svázán s metabolismem periferních tkání. I v mozku byly objeveny inzulinové receptory, a proto se zde může projevovat inzulinová rezistence. Následkem ní v mozku může být zaznamenána zvýšená aktivita centrálního sympatického nervového systému s následnými projevy deprese. Vztah mezi periferní inzulinovou rezistencí a centrální serotonergní aktivitou prokázal na skupině zdravých mužských dobrovolníků doc. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., z Psychiatrického centra Praha, ve studii provedené na 19 zdravých mužích, kteří měli normální hodnoty glykémie a glykovaného hemoglobinu (HbA_1c).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2006, strana 14

Zdroj: