Výzkum plicní hypertenze v roce 2006
Symposium zahájila žijící legenda české kardiologie, prof. MUDr. Jiří Widimský, DrSc., z pražského IKEM, rozsáhlým přehledem historie problematiky plicní cirkulace v ČR. Prof. Widimský připomněl, že vývoj v posledních 80 letech byl v naší zemi mimořádně dynamický a v řadě aspektů pozoruhodný. Sahá od prof. Otto Kleina, který v roce 1929 jako první stanovil u 11 nemocných srdeční výdej pomocí Fickova principu, přes vznik několika světově proslulých kardiopulmonálních laboratoří v 60. letech, založení Evropské společnosti pro patofyziologii dýchání v roce 1967 až po pravidelné pořádání proslulých mezinárodních kongresů o plicní cirkulaci a plicní hypertenzi v letech 1969 až 1999.
Po tomto historickém úvodu shrnul prof. MUDr. Michael aschermann, DrSc., předseda České kardiologické společnosti, aktuální stav problematiky plicní cirkulace v ČR. V dalších dvou dnech se diskutovalo o problematice akutní plicní embolie a jejích chronických důsledcích, o diferenciální diagnostice a léčbě plicní arteriální hypertenze (PaH) a o problematice plicní hypertenze asociované s jinými onemocněními (revmatologickými, plicními, vrozenými srdečními vadami či dalšími srdečními chorobami). Prof. E. Mayer z německé Mohuče, který sehrál významnou roli při zavádění programu endarterektomie plicnice v ČR, přednášel o principech chirurgické léčby chronické tromboembolické plicní hypertenze (CTEPH), další zahraniční host, prof. I. Langová z Vídně, se věnoval efektu dlouhodobé léčby subkutánním treprostinilem u pacientů s PaH.
Zajímavá epidemiologická data
Rektor Univerzity Karlovy a fyziolog světového jména prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., shrnul zásadní novinky v oblasti studia patofyziologie plicní hypertenze v roce 2006. Tento rok byl rovněž bohatý na novinky v klinickém výzkumu chronické plicní hypertenze. Byly publikovány dvě důležité epidemiologické práce. V první z nich francouzští autoři M. Humbert a kol. studovali soubor téměř 700 pacientů s PaH. Většina nemocných (75 %) byla diagnostikována ve stadiu pokročilého onemocnění, tedy relativně pozdě. Prevalence PaH je ve Francii 15 případů na milion dospělých obyvatel, roční incidence 2,4 případu na milion dospělých obyvatel. Jednoleté přežití ve studované populaci činilo 88 %, přičemž nemocným byla dostupná veškerá moderní léčba PaH včetně kombinační farmakoterapie. C. Becattini se spolupracovníky zase publikovali výsledky sledování incidence CTEPH u 259 nemocných po první epizodě akutní plicní embolie. Dosavadní literární údaje referují, že k rozvoji CTEPH dojde u 0,1 až 3,8 % nemocných, kteří přežijí akutní plicní embolii. Údaje o vyšším výskytu CTEPH jsou však často kritizovány pro svou metodologickou nepřesnost. Zmíněná italská práce prokázala po nejméně tříletém sledování výskyt CTEPH u 0,8 % nemocných. Je velmi pravděpodobné, že toto číslo se blíží realitě.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2007, strana A10
Zdroj: