Využití fluvoxaminu u sebevražedných aktivit

Kasuistika se věnuje pacientce V. P. ve věku 58 let s neúplným školním vzděláním, v plném invalidním důchodu, která byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii – v roce 1994 pro kombinovaný sebevražedný pokus včetně požití medikamentů, v roce 1996 pro záměrné sebepoškození účinky antiepileptik a trankvilizérů s depresivní reakcí po tragické smrti dcery, v roce 2003 pro situační dekompenzaci simplexní poruchy osobnosti. Intelekt má na úrovni slaboduchosti až v pásmu lehké mentální retardace. Její osobnost lze vyhodnotit jako histrionskou. Pacientka současně trpí epilepsií typu grand mal.

Z antidepresiv se postupně léčila Prothiadenem, Vivalanem, Anafranilem a Miabene, z neuroleptik užívala Chlorprothixen, z benzodiazepinů Neurol, Oxazepam, Rivotril a Lexaurin. V roce 2000 byla její antidepresivní léčba změněna na užití fluvoxaminu 100 mg/den. Stalo se tak ze dvou důvodů: pacientka pokračovala v opakovaných sebevražedných pokusech, kdy se intoxikací původními léky vážně ohrožovala na zdraví a životě, a také se opakovaly epileptické záchvaty. Od doby nasazení fluvoxaminu záchvaty i bez změny antiepileptické léčby ustaly. Z toho plyne, že původní antidepresiva podporovala vznik epileptických záchvatů. V poslední době i když pacientka měla důvod k realizaci dalšího sebevražedného pokusu (rodinné problémy), takový pokus neprovedla. To jednoznačně svědčí pro antiagresivní působení fluvoxaminu.

Pacientka pokračuje v léčbě v nezměněné dávce. Tento lék nemocné změnil (zlepšil) kvalitu života. I kdyby teoreticky podnikla další sebevražedný pokus, byla by intoxikací v porovnání s původními léky ohrožena na životě méně.

Najít vhodné antidepresivum při sebevražedné aktivitě není jednoduché, protože některá antidepresiva zpočátku zhoršují suicidální myšlenky (např. fluoxetin, nortriptylin, clomipramin). Fluvoxamin by mohl být pro své antiagresivní působení vhodnou terapeutickou alternativou.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 26/2007, strana A6

Zdroj: