Výuku neohrozíme
Ano, máme, tento týden nás čeká jen závěrečná porada, během níž se rozhodne o několika drobných sporných bodech.
Možná se právě jich týkají dotazy, které vám naším prostřednictvím adresují čtenáři MT. Třeba zda je pravda, že pro převod fakultních nemocnic chcete použít tzv. zákon o velké privatizaci z roku 1991? Tato norma nemá vinou řady dodnes podezřelých privatizačních kauz právě dobrou pověst…
To je blud, který se šíří, ale já musím znovu opakovat: ne, nepřipravuje se žádná privatizace fakultních nemocnic. Transformace, která je nezbytná, aby se mohly začít naplňovat paragrafy zákona o univerzitních nemocnicích, probíhá podle zákona o majetku státu. Teprve její dokončení umožní to, aby mohla být podle našeho nového zákona uzavřena smlouva s univerzitou, aby bylo univerzitě bezúplatně převedeno 34 procent akcií apod., a aby se tedy nemocnice mohla stát nemocnicí univerzitní – neziskovou, to zdůrazňuji.
Druhý čtenářský dotaz se týká už zmíněných 34 procent akcií pro univerzity, resp. třetinového zastoupení akademické obce v představenstvu a dozorčí radě budoucích univerzitních nemocnic – akciových společností. Co s takovýmto podílem univerzita zmůže? Má sice dost sil zablokovat případný prodej nemocnice, ale nezabrání jejímu pronájmu – a na rozsah výuky i její organizaci bude mít rovněž jen menšinový vliv.
Tak si položme otázku, jaký vliv má univerzita ve fakultních nemocnicích dnes? Nemá ze zákona ani majetkový podíl, ani rozhodovací pravomoci, chabým pokusem o nějakou právní úpravu byly tři odstavce jedné jediné zastaralé vyhlášky. Takže se tu opět šíří bludy o tom, že univerzita bude mít nějaký minoritní podíl, a přitom až dosud neměla vůbec žádný! Paragrafy návrhu zákona o univerzitních nemocnicích přesně určují, jakou roli v jednotlivých agendách nemocnice hraje univerzita – a v těch, které souvisejí s výukou, především pregraduální, vědou a výzkumem, jsou přímo vyjmenovány, a tím i garantovány její kompetence. Ty jsou v těchto oblastech mnohem silnější, než by odpovídalo zastoupení univerzity podle objemu vlastněných akcií – právě proto, že to jsou kompetence určené zákonem. Takže pravda je taková, že stát dává univerzitám v nemocnicích miliardové podíly, aby se mohly významně podílet na jejich rozvoji a aby v nich byla zajištěna výuka, která dnes stojí vysloveně na vodě. Když ředitel vyžene z fakultní nemocnice mediky, škola proti tomu nemá žádnou zákonnou obranu – a čtenáři si jistě vzpomenou, že takové tendence tu před časem také byly.
V návrhu je i paragraf, ve kterém se píše, že univerzitní se nemůže stát žádná nemocnice, která nebude mít s univerzitou již uzavřenu smlouvu – je to jakási pojistka, že všechny záležitosti týkající se obsahu i rozsahu výuky, vědy a výzkumu stejně jako vzájemné kooperace budou vyjednány a dohodnuty předem.
Další čtenář se ptá, zda budou v budoucích univerzitních nemocnicích zrušena místa pro zaměstnance univerzit – přednosty –, a zda tedy budou o provozu rozhodovat pouze pracovníci nemocnice. Zároveň má podezření, že se ministerstvo dostává do střetu zájmů, když nemocnice na jedné straně samo provozuje a na druhé strany v nich bude akreditovat výuku.
Tak nejprve k tomu konfliktu zájmů. Jaká je moc ministerstva jako vlastníka stávajících příspěvkových organizací? Absolutní! Ministr může rozhodovat úplně o všem, i o věcech, které se týkají přednostů. I proto se snažíme celou situaci zprůhlednit a dát jí zákonem pravidla, aby nemocnice nebyly vláčeny politickými změnami. Ostatně dobře si pamatujeme, že posledních osm let ovládala ministerstvo zdravotnictví jedna jediná politická strana – a přesto nebyl její přístup k fakultním nemocnicím jednotný. Pokud jeden ministr některé z nich utlumoval a jiné naopak posiloval nejrůznějšími dotacemi, jeho nástupce to zase dělal úplně naopak… Ten, kdo si přeje návrat k této praxi, samozřejmě bude v našem návrhu hledat stále nové a nové mouchy.
Pokud jde o akreditace, prosím, aby se nesměšovalo pregraduální a postgraduální vzdělávání. Pro to pregraduální uděluje akreditace ministerstvo školství, nikoli my. V kompetenci našeho ministerstva je akreditace postgraduálního vzdělávání – a bude-li univerzita spoluvlastníkem nemocnice, jak to říká náš návrh, a zároveň má postgraduální vzdělávání ošetřeno i ve smlouvě s univerzitní nemocnicí, bude z toho významně profitovat. Připomenu, že jsme na příští rok na podporu postgraduálního vzdělávání vyčlenili ze státních prostředků půl miliardy korun. Významnou část z těchto peněz dostane právě univerzita, jen malý podíl nemocnice – kdyby zákon nebyl přijat a zůstala by zachována současná praxe, většinu peněz by inkasovaly fakultní nemocnice a na univerzity by nezbylo prakticky nic.
Následující otázka – pravděpodobně někoho ze zaměstnanců stávající fakultní nemocnice – jde poněkud nad rámec návrhu zákona o univerzitních nemocnicích, ale určitě je na místě ji položit. Jak budou odměňováni zaměstnanci budoucích univerzitních nemocnic – akciových společností? Podle platových tabulek, nebo smluvní mzdou? Když se nemocnici bude dařit, poznají to i na výplatě? A naopak, když univerzitní nemocnice bude hospodařit se ztrátou, mají se bát o práci?
Jednoznačně dostanou smluvní mzdu. To, že odměna za práci je závislá na prosperitě organizace, je normální a mělo by tomu tak být. Všichni známe mizerii současných tabulkových platů. V univerzitní nemocnici, která bude prosperovat, bude možno tak jako v jiných obchodních společnostech dosáhnout daleko vyšších příjmů, které zároveň nejsou limitovány žádnými tabulkovými stropy. U špičkových pracovníků, profesorů, kteří budou nemocnici přinášet body i granty a budou svou pověstí i jménem nemocnici propagovat, se nebojím mluvit o statisících korun měsíčně.
Chceme dosáhnout efektu spojených nádob – aby byli všichni zaměstnanci zainteresováni na prosperitě zaměstnavatele a z ní pak profitovali. Ale nejen to – v tomto čísle MT píšete i o výsledcích průzkumu spokojenosti pacientů v nemocnicích přímo řízených ministerstvem. Potvrdilo se, že zdravotnická zařízení, která dobře hospodaří, mají i daleko spokojenější pacienty.
A pokud jde o strach o práci, není k němu sebemenší důvod. Pokud ze zákona o univerzitních nemocnicích vzniknou de facto centra excelence, tedy špičkové medicíny s významným podílem výuky, vědy a výzkumu, mají prakticky jistý kontrakt se zdravotními pojišťovnami. To už by musela svou práci opravdu hodně – přehnaně řečeno – flinkat, aby nedostala zaplaceno za to, co dělají.
Je-li forma akciové společnosti pro univerzitu, stát, zaměstnance i pacienty tak výhodná, proč ji ještě nikde v Evropě nevyzkoušeli? Tak zní poslední z dotazů čtenářů MT – a jeho autor se odvolává na slova rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla. Podle něj jde o vyvedení výuky a výzkumu z univerzit, jak to kdysi učinil Sovětský svaz a dnešní Rusko to jen horko těžko zase vrací zpátky.
Zásadně odmítám, že bychom se pokoušeli o něco exotického. Jak už jsem říkal na začátku, transformujeme nemocnice do podoby neziskových akciových společností, které plně odpovídají modelu non-for-profit organizací, jež známe z jiných zemí. Nesou-li například německé nemocnice za svým názvem označení GmbH, nejedná se o nic jiného než o neziskovou společnost s ručením omezeným. Takže oni mají neziskové s.r.o., my budeme mít neziskové a.s. Využíváme pouze statutu akciové společnosti, ale zákon o univerzitních nemocnicích – v souladu s obchodním zákoníkem – ji omezuje. Například zakazuje dělit zisk mezi akcionáře a naopak nařizuje investovat jej zpět do příslušných fondů léčebné péče, výzkumu či výuky, dále do investic a v případě vynikajících výsledků i do odměn těch, kteří hodnotu vyprodukovali. O tom všem bude rozhodovat valná hromada.
Velmi mne mrzí, že se pan rektor Hampl nechává ovlivnit nepravdivými názory, že univerzitní nemocnice budou podnikat v ziskovém režimu. Kdybychom už v právním řádu měli zákon o neziskových organizacích, využili bychom tuto právní formu. Nicméně jsem přesvědčen, že až jej bude kolegyně ministryně Džamila Stehlíková se svým týmem tvořit, nebude se její nezisková organizace prakticky v ničem podstatném lišit od naší neziskové akciové společnosti.
Čili až bude tato norma na světě, nic nebude bránit univerzitním nemocnicím, aby přešly do režimu neziskové organizace podle zvláštního zákona. My ale musíme řešit aktuální situaci, proto nemocnice transformujeme na akciové společnosti, které obchodní zákoník umožňuje založit i za jiným účelem, než je podnikání a dosahování zisku. Zákon o univerzitních nemocnicích tedy obchodní zákoník doplní v tom, že definuje onen „jiný účel“ neziskové činosti.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana B1
Zdroj: