Výskyt multirezistentní TBC je překvapivě vysoký
Mezinárodní tým pod vedením Tracy Daltonové z Centers for Disease Control and Prevention v americké Atlantě publikoval v předním lékařském časopisu Lancet znepokojivé výsledky studie mapující rezistenci k antibiotikům u Mycobacterium tuberculosis. U více než 40 % pacientů nakažených bakterií rezistentní k antituberkulotikům 1. linie bylo prokázáno, že jejich bakterie vzdorují i některým z běžných antibiotik 2. linie.
Boj s tuberkulózou se povážlivě zkomplikoval nárůstem výskytu multirezistentních kmenů (multidrug‑resistant čili MDR) M. tuberculosis, jež vzdorují dvěma antibiotikům 1. linie – rifampicinu a isoniazidu. V některých zemích připadá na MDR kmeny plná polovina případů onemocnění tuberkulózou. Antituberkulotika 2. linie jsou toxičtější, méně účinná a musejí být podávána po delší dobu. Léčba těmito antibiotiky je také výrazně dražší. K řadě případů onemocnění MDR kmeny dochází v rozvojových zemích, kde nejsou antituberkulotika 2. linie běžně dostupná.
Dalším problémem je narůstající rezistence k antituberkulotikům 2. linie, jako jsou fluorochinolony nebo injekčně podávaná antibiotika amikacin, capreomycin a kanamycin. Nárůst výskytu těchto tzv. XDR kmenů (extensively drug‑resistant) M. tuberculosis přerůstá ve vznik kmenů, které jsou současnými antibiotiky prakticky neléčitelné.
Tým Tracy Daltonové vyhodnotil rezistenci k jedenácti antibiotikům 1. a 2. linie u M. tuberculosis od 1 278 pacientů s diagnostikovanou MDR tuberkulózou. Sledování proběhlo v letech 2005 až 2008 v osmi zemích: Estonsku, Lotyšsku, Peru, Filipínách, Rusku, Jižní Africe, Jižní Koreji a Thajsku. Výsledky jsou alarmující. Z vyšetřených pacientů 43,7 % vykázalo rezistenci k nejméně jednomu léku 2. linie, 20,0% rezistenci aspoň k jednomu injekčně podávanému antibiotiku 2. linie, 12,9% rezistenci k alespoň jednomu fluorochinolonovému antibiotiku a 6,7 % pacientů bylo nakaženo XDR kmenem. Podíl XDR kmenů se pohyboval v závislosti na oblasti od 0,8 do 15,2 procenta.
Jako nejvýznamnější rizikový faktor pro nákazu kmenem s rezistencí k antituberkulotiku 2. linie se ukázala předchozí léčba tuberkulózy tímto antibiotikem. Pátrání po výskytu rezistentních kmenů a typech rezistence je silně komplikováno skutečností, že rozvojové země s vysokým výskytem MDR kmenů M. tuberculosis nemají potřebné laboratorní zázemí. Pro potřeby studie publikované v Lancetu byly všechny testy rezistence provedeny v laboratořích Centers for Disease Control and Prevention v Atlantě. Jde o zásadní pilotní studii, s jejímiž výsledky bude v budoucnu porovnávána situace v šíření rezistentních kmenů M. tuberculosis.
Švédský klinický mikrobiolog Sven Hoffner ze Smittskyddsinstitutet v Solně označil v komentáři studie otištěném rovněž v Lancetu nárůst rezistence u M. tuberculosis za „problém způsobený člověkem“, protože léčba tuberkulózy je často zanedbávána. Klíčem k úspěchu a k omezení výskytu rezistentních kmenů je včasná diagnostika a rychlé nasazení účinných antibiotik. Přesná diagnóza ale může trvat i tři měsíce a během této doby se může choroba nadále přenášet. Bez přesné diagnózy není možné stanovit léčbu pro konkrétního pacienta. Světová zdravotnická organizace v loňském roce konstatovala, že v roce 2010 byla jen u 16 % pacientů s MDR kmenem M. tuberculosis stanovena správná diagnóza a provedena správná léčba. Zkušenosti z některých zemí však vzbuzují mírný optimismus. Lotyšsko a Estonsko dokázaly zavedením preventivních opatření stabilizovat situaci, a dokonce snížit výskyt MDR kmenů. Vyvíjejí se rychlejší diagnostické postupy a mnoho si lékaři slibují také od dvou nově vyvíjených antituberkulotik, která jsou ve finálních fázích testů.
Zdroj: Medical Tribune