Přeskočit na obsah

Vykrádání psychiatrické terminologie

Nemocní s diagnostikovanou schizofrenií jsou lidé hluboce trpící, kteří následkem složité genetické dispozice a většinou také v důsledku pro ně tragických životních zkušeností vzdali zápas o přizpůsobení se realitě, která se pro ně stala nesnesitelnou. Propadají se proto do světa bludů a halucinací. Argumentace nemocných o struktuře tohoto světa mívá velmi přísnou logickou stavbu, která bývá neprůstřelná pro racionální přesvědčování. Jedním z nejbolestivějších rysů jejich prožívání je samota. Jsou najednou sami, opuštěni všemi, většinou i svými nejbližšími, kteří jim přestali rozumět. Bojují o svou integritu jako jedinci. Velmi vzácné jsou indukované psychózy (folie a deux), kdy bludným představám věří i někdo pacientovi blízký. Indukovaný po odloučení od nemocného zpravidla poměrně rychle přestane bludné představy sdílet.Nic nového pod sluncem
Mediálně vulgarizované pojetí psychiatrických diagnóz není nové. Psychiatři už po století mění svou terminologii, aby chránili své nemocné. V učebnici psychiatrie sepsané profesorem Karlem Kuffnerem z roku 1900 se dočteme, že Esquirol rozlišil zblbělost získanou od zblbělosti vrozené. Mohl si to dovolit, protože to tehdy zřejmě nebylo obecně přijímáno jen jako nadávka. Jakmile se situace změnila, psychiatři museli ustoupit. Místo o získané zblbělosti mluvíme o demenci – ještě více „zimmerrein“ je však Alzheimerova nemoc. Místo vrozené zblbělosti jsme museli přestat mluvit i o idiocii, imbecilitě a debilitě, poněvadž i tyto termíny začaly plnit funkci nadávky. A tak dnes máme místo toho několik stupňů mentální retardace. Nadávkou se stala i hysterie, takže můžeme opatrně mluvit o pithiatické osobnosti nebo spíš o somatoformní disociační poruše. Nadávka má být stručná, a tak těžko může muž na svou manželku křičet: „Ty nemocná somatoformní disociační poruchou!“ Asi zde vývoj neskončí, protože už jsem slyšel v tramvaji otázku adolescenta: „Nejseš náhodou retardovanej?“
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2006, strana 4

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené