Vstupte do světa virtuálních preparátů
Jedním z cílů výuky na lékařských fakultách by se mělo stát osvojení si vymožeností, které přináší telemedicína, tak, aby je absolventi mohli využívat v běžné lékařské praxi pro zlepšení péče o pacienty; např. při konzultaci nálezů se vzdáleným referenčním centrem, telekonferenci lékařských týmů, použití volně přístupných obrazových či jiných databází ve vzdělávání apod. Aplikace, které jsou dnes zaváděny do praxe jako více či méně převratné novinky, budou za několik let naprosto běžně používané.
Reálnější než on-line atlasy
V současné době již existuje mnoho zdrojů medicínských informací, které jsou online přístupné – literární databáze, obrazové atlasy, výukové stránky. U online přístupných mikroskopických atlasů (kterých existuje celá řada) jsou studentům předkládány předem nafotografované mikroskopické (příp. i makroskopické) snímky pořízené z probíraného preparátu. To umožňuje snížit na minimum množství přenášených dat (jsou přenášeny pouze obrázky „diagnostických“ partií preparátu) a zabrání se ztrátě času při prohlížení „balastních“ (tj. pro diagnózu nepodstatných) partií.
Přes nesporný zásadní přínos (možnost distančního vzdělávání bez časového omezení a také přístupu většího množství studentů, než kolik by jich mohla pojmout sebevětší mikroskopická posluchárna) však tento přístup trpí jednou nezanedbatelnou vadou – pro diagnózu jsou předem vybírány pouze určité partie snímku. Toto není optimální řešení, neboť student je předem naváděn ke klíčovým diagnostickým znakům. To jistě jeho práci usnadňuje, neodpovídá to však reálnému diagnostickému procesu, kdy je třeba analyzovat případ jako celek, aktivně vybrat podstatné informace a na jejich základě dospět k diagnóze. Zmíněné nedostatky je možno odstranit převedením mikroskopických preparátů do tzv. virtuálních preparátů (virtual slides).
Jedná se o revoluční metodu, jejíž existence by byla před několika málo lety nemyslitelná. Pomocí speciálního přístroje (v podstatě plně robotizovaného mikroskopu) jsou jednotlivé mikroskopické preparáty, využívané v patologii jak pro běžnou diagnostiku, tak pro výuku, převedeny do digitální podoby. Celý histologický řez je fotografován při dvacetinásobném či čtyřicetinásobném zvětšení – velikost plochy těchto jednotlivých mikrofotografií je však logicky velice malá a pokrývá jen několik set čtverečních mikrometrů. Následně je proto ze šachovnice těchto snímků, které obsáhly celý preparát, vytvořen „slepením“ jednotlivých záběrů virtuální preparát. Ten má obrovský datový objem (většinou kolem 1 GB).
Ke studiu i pro klinické konzultace na dálku
Student má k dispozici celý rozsah tkáně a může si jej online prohlížet, měnit zvětšení apod. Virtuální preparát lze prohlížet z kteréhokoli počítače na světě připojeného do internetu pomocí běžného webového prohlížeče, bez nutnosti instalace speciálního software. Klíčové je, že během prohlížení se přenáší vždy jen vyžádaná část informace (dané mikroskopické pole – tj. obsah obrazovky při daném zvětšení), nikoli celý soubor, což by bylo technicky neúnosné.
Po překonání technických limitací (výpočetního výkonu nutného pro tvorbu virtuálního preparátu, rychlosti datových linek) tak zůstává hlavní překážkou většího rozšíření této metody vysoká finanční náročnost příslušného hardwarového vybavení. Cena robotizovaného mikroskopu nutného pro digitalizaci preparátů se pohybuje v řádu několika milionů korun.
Díky přidělení grantu Fondu rozvoje vysokých škol bylo možno pořídit tento přístroj do Hradce Králové, kde slouží k postupné digitalizaci mikroskopických preparátů používaných při výuce histologie a patologie na všech lékařských fakultách v ČR. Konečným výsledkem tak bude databáze virtuálních preparátů, která by měla sloužit při samostudiu a přípravě na zkoušku z těchto oborů. Databáze je volně přístupná na adrese http://www.lfhk.cuni.cz/ vip a studenti ji již bohatě využívají. Další možností uplatnění digitální mikroskopie je oblast konzultací vzácných či obtížných bioptických nálezů mezi regionálními pracovišti patologie a referenčními centry. Díky možnostem konzultací v reálném čase na vzdálenost v podstatě neomezenou odpadá prodlužování času, který je nutný ke stanovení definitivní diagnózy. Zkracují se tak doby hospitalizace a snižují celkové náklady. Bohužel, tento trend, který se ve světě již bohatě uplatňuje, naráží v našich podmínkách na základní paradox: pracoviště, která by z této technologie mohla nejvíce vytěžit (tj. menší nemocnice), nemají dostatečné finanční prostředky na pořízení drahého vybavení pro digitalizaci mikroskopických preparátů. Lze jen doufat, že v nedlouhém časovém horizontu dojde v této oblasti ke změně a digitální mikroskopie se stane stejně běžnou metodou v rejstříku patologů, jako jsou dnes např. moderní videoendoskopické metody v rukách gastroenterologů.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2007, strana B6
Zdroj: