Vrozené metabolické poruchy
Dědičné metabolické poruchy (DMP) představují klinicky, biochemicky i geneticky velmi heterogenní skupinu vzácných nemocí. Tento termín byl poprvé použit již v roce 1908 prof. Archibaldem Garrodem k charakterizaci čtyř chorob, které byly tehdy známé – alkaptonurie, pentosurie, cystinurie a albinismu. V současné době je již známo více než devět set DMP, které představují cca 15 % všech nemocí ze skupiny tzv. vzácných chorob („rare disease“), pro něž byla stanovena hranice incidence nižší než 1 : 2 000. V případě DMP je celková incidence odhadována na 1 : 500 až 1 : 1 000, ale skutečný výskyt v populaci bude však pravděpodobně ještě vyšší.
DMP jsou onemocnění zapříčiněná různými patogenními mutacemi v DNA. Nejčastěji se jedná o nemoci s autosomálně recesivním typem dědičnosti, méně časté jsou gonosomálně recesivní (např. Fabryho choroba, Leschův‑Nyhanův syndrom nebo Hunterův syndrom), autosomálně dominantní (některé z porfyrií) a nemoci s maternální dědičností (mitochondriální nemoci s mutacemi v mitochondriální DNA). Klinické projevy můžeme rozdělit do čtyř základních fenotypových skupin, a to na základě různých patofyziologických mechanismů – hromadění substrátů či nedostatek produktů, a podle charakteru abnormálně metabolizované látky – tedy nemoci malých nebo komplexních molekul. Pro některá onemocnění je typické akutní nahromadění látek, většinou velmi toxických (např. amoniaku u pacientů s poruchou močovinového cyklu), nebo naopak chronické progredující střádání v mnoha orgánech těla (např. glykosaminoglykany u pacientů s mukopolysacharidózou). U jiných poruch vznikají klinické příznaky v důsledku chybějícího produktu (např. hypoglykémie u pacientů s poruchou beta‑oxidace mastných kyselin) nebo pomalu vznikající klinické komplikace při nedostatečné syntéze glykoproteinů pro buněčné membrány u poruch glykosylace proteinů (tzv. CDG syndromy).
V diagnostice DMP je nutný přístup, který kombinuje výsledky (a) klinického vyšetření, (b) rutinního laboratorního vyšetření zahrnujícího biochemické a hematologické analýzy, (c) zobrazovacích a funkčních vyšetření, (d) speciálního metabolického vyšetření. Při vyhledávání pacientů s určitými DMP je využíván novorozenecký laboratorní screening, jehož podstatou je zachycení ještě asymptomatických pacientů. Novorozenecký screeningový program má předem definované spektrum nemocí a provádí se aktivně v celé populaci. V České republice je v současné době v novorozeneckém screeningu třináct nemocí, z toho je deset dědičných metabolických poruch. U pacientů s klinickými projevy suspektními pro DMP je používán selektivní screening na úrovni koncentrace metabolitů, aktivity enzymu/ transportního proteinu, histopatologického vyšetření bioptického vzorku tkáně nebo na úrovni DNA.
V souvislosti s rozvojem poznání se neustále rozšiřuje i počet léčitelných DMP. V současné době je přibližně třetina DMP nějakou formou ovlivnitelná a asi u stovky DMP je léčba velmi dobře účinná. Léčebné postupy využívané pro DMP závisejí na základním patogenetickém mechanismu a mohou zahrnovat následující opatření: dietní restrikce látek, které pacient neumí zpracovávat (např. nízkobílkovinná dieta s podáváním směsi vybraných aminokyselin, dieta s vyloučením galaktózy), dodávání chybějících produktů (např. podávání maltodextrinu a škrobu k prevenci hypoglykémie u jaterních glykogenóz nebo biotinu u deficitu biotinidázy), podávání farmakologických dávek kofaktorů nefunkčního enzymu (např. pyridoxin u homocystinurie), podávání chaperonových látek stabilizujících mutantní enzymy (sapropterin u fenylketonurie), podání rekombinačně připravených enzymů – enzymová substituční terapie (u řady lysosomálních onemocnění) nebo transplantace orgánů či hematopoetických buněk.
Podpořeno výzkumným záměrem RVO‑VFN64165.
Zdroj: Medical Tribune