Vlhký a průchodný nos – součást zdravého životního stylu

Nosní dutina má významné postavení v procesu dýchání. Plní tři základní funkce: čistí, ohřívá a zvlhčuje vdechovaný vzduch. Tomu odpovídá reliéf nosní dutiny a struktura nosní sliznice. Více než 80 % velkých a 95 % malých částic se zachytává na nosní sliznici, odkud jsou pomocí mukociliárního transportu dopravovány do hltanu a dále pak do trávicího traktu, eventuálně do zevního prostředí. V dnešní době, kdy žijeme v prostředí plném exhalací, působení ústředního topení, klimatizace a vesměs snížené imunity, má aktivní přístup k pacientům, co se týče péče o cesty dýchací, velký význam.

 Nosní dutinou v průběhu inspiria laminárně proudí 6 až 70 l/min. Vdechovaný vzduch se průchodem nosní dutinou ohřívá na konstantní teplotu 31 až 36 stupňů, což má významný ochranný efekt na sliznici DCD. Nosní sliznice zvlhčuje vdechovaný vzduch na 75 až 80 % a v DCD dosahuje zvlhčení 95 až 100 procent. Před vysycháním chrání nosní sliznici hlen produkovaný slizničními žlázkami.

Čich je fylogeneticky jedním z nejstarších smyslů, avšak člověk je „mikroosmotický“ druh s podstatně méně vyvinutým čichem. Na vyvolání čichového vjemu má přímý vliv proudění vzduchu v nosní dutině, hlenová vrstva na čichovém epitelu, vlastní čichový epitel a jeho spojení s mozkem.

Sliznice nosní dutiny a VDN slouží jako první ochranná linie vůči infekci. Sám epitel není pasivní mechanickou bariérou proti noxám, ale jeho produkt – hlenový film – ano, neboť obsahuje mnohé faktory lokální antimikrobiální ochrany (glykoproteiny, laktoferin, lysozym, IgG, IgA). Podkladem chronické rhinosinusitidy s deficitem imunologické ochrany proti hlavním bakteriálním infekčním agens je tedy obyčejně skrytá imunodeficience některého z výše uvedených obranných faktorů.

 Nos má též důležitou regulační funkci projevující se jednak vlastní změnou nosní průchodnosti, jednak pomáhá regulovat funkci jiných orgánů – například plic. Rezonanční funkce nosu a VDN jakožto rezonanční dutiny se projevuje zabarvením a kvalitou hlasu.

V neposlední řadě má nos též sexuální funkci, kterou zabezpečuje intranasální chemoreceptor – Jacobsonův vomeronasální orgán. Objasnění jeho skutečného významu u člověka je však věcí budoucnosti. Fyziologická činnost VDN je přímo závislá na dvou základních faktorech: ventilaci a drenáži. Podmínkou normální ventilace je volné ústí VDN do nosní dutiny spolu s přirozeným prouděním vzduchu v nosní dutině.

 Fyziologická drenáž závisí na množství a kvalitě produkovaného hlenu, efektivnosti ciliárního transportu, slizniční resorpci a průchodnosti ústi dutiny v oblasti tzv. ostiomeatální jednotky. Sliznice HCD je tvořena mimo jiné drobnými buňkami s řasinkami, které posunují vdechované nečistoty i vlastní sekret, výměšek nosní dutiny k nosohltanu. Odtud je sekret dále posunován do hltanu a obdobně je transportován z průdušek směrem vzhůru přes hrtan do hltanu. Zde je buď spolykán, nebo vyloučen zevně.

 V podslizniční vrstvě jsou četné žlázky, které vyměšují značné množství sekretu – půl litru až litr za den. Sekret je buď řídký, vodnatý, nebo hustý, hlenovitý. Zajišťuje optimální prostředí pro kmitavý pohyb řasinek.

Již staří jogíni dospěli k poznání, jaký význam má dobrý funkční stav cest dýchacích pro jejich zdraví, takže zvlhčování a péče o cesty dýchací se staly nedílnou součástí jejich denní hygieny.

Využití rhino Hornu u akutních onemocnění

HCd Sychravé podzimní počasí, mlhy a plískanice s sebou každoročně přinášejí zvýšený výskyt infekcí horních cest dýchacích (HCD), manifestujících se akutním zánětem. Avšak ani v letních měsících, zejména vlivem pobytu v klimatizovaných prostorách a prudkých změn počasí, není jejich výskyt zcela ojedinělý. Také nadměrná fyzická zátěž, emoční zátěž či alergie mohou významně přispět ke snížení imunity, a tak zvýšit možnost vzniku infekce HCD. Tato onemocnění jsou všude ve světě hlavní příčinou infekční nemocnosti, pracovní neschopnosti a tito pacienti zaplňují ordinace praktických lékařů, pediatrů a otorhinolaryngologů. Obecně platí, že infekce propukne, když množství a virulence (intenzita nakažlivosti) infekčního agens převýší imunitní možnosti organismu. Je možno říci, že pravidelné výplachy nosní dutiny výrazně snižují toto riziko. Zatímco zdravý dospělý organismus se s infekcí HCD většinou dobře vyrovná, je u dětí, zejména nejnižších věkových kategorií, a u rizikových skupin dospělých průběh mnohem nebezpečnější a též zaznamenáváme častější výskyt komplikací.

Nejčastěji se vyskytující onemocnění

Akutní rýma (rhinitis acuta, coryza) je téměř vždy virového původu, alespoň v počátcích onemocnění. Na začátku bývá suché stadium s nepříjemným pálením a suchostí v nose a nosohltanu, po 12 až 24 hodinách následuje katarální stadium s vodnatou či hlenovitou sekrecí. Poškození respiračního epitelu a porucha mukociliárního transportu zpřístupní nosní sliznici bakteriální superinfekci pyogenními mikroby. Kvůli anatomicko‑fyziologickým vztahům změny na sliznicích postihují i vedlejší nosní dutiny (VDN), někdy též, zejména u dětí, Eustachovu trubici, eventuálně střední ucho. Chorobné slizniční změny jsou obvykle dočasné, i bez léčby ustoupí v 80 % do 2 týdnů. Běžná akutní rhinitida či rhinofaryngitida se léčí symptomaticky. Příznaky počátečního suchého stadia se špatně léčebně ovlivňují, avšak je možné je zmírnit zvlhčováním nosní dutiny a nosohltanu slanou vodou, minerálními vodami, sterilní mořskou vodou a rostlinnými extrakty (Vincentka, Sterimar, řepík lékařský, šalvěj), dále pak je vhodné užití mukomodulačních přípravků a v exsudativním stadiu používáme moderní nedráždící anemizační nosní kapky či spreje, které se však mohou užívat jen krátkodobě, protože jinak dochází k návyku a následným chronickým morfologickým změnám nosní sliznice, jejichž léčba většinou vyžaduje chirurgický zákrok. Velmi důležitý je způsob aplikace (polohování hlavy) těchto roztoků, abychom docílili co nejefektivnějšího rozptýlení těchto látek na sliznici dýchacích cest. Vhodnou aplikační formou jsou aerosoly ve formě sprejů, avšak mnohem efektivnější jsou roztoky, které se aplikují pomocí k tomu určené nádoby – Rhino Hornu.

Akutní sinusitidy (akutní záněty vedlejších nosních dutin) vznikají většinou jako součást nebo komplikace akutní rýmy, proto dnes spíše používáme termín rhinosinusitida. V klinickém obrazu dominuje hnisavá sekrece z nosu, obvykle jednostranná, neprůchodnost nosní, tlak či bolest v obličeji v oblasti postižené VDN, může se dostavit i vzestup teplot a zánět spojivek. Pro bolest je typické, že její intenzita narůstá při předklonu. Nejčastěji jsou postiženy maxilární dutiny, poté čichové sklípky (zejména děti), dále pak čelní a nejméně často klínová dutina. Pozornost musíme věnovat zejména postižení etmoidálních (čichových) a frontálních (čelních) sinů (VDN), kde hrozí potencionální závažné očnicové a nitrolební komplikace. Jelikož jde o bakteriální onemocnění, jsou v léčbě kromě symptomatické léčby jako u akutní rýmy indikována antibiotika celkově. Tuto léčbu můžeme významně podpořit výplachy hypertonickým solným roztokem několikrát denně, čímž výrazně zlepšíme kvalitu života takto postižených, zmírníme příznaky sinusitidy a snížíme dávky užívaných léků u nemocných s opakujícími se záněty VDN. Tuto léčbu doporučují i mnozí praktičtí lékaři v západní Evropě a Severní Americe.

Nasofaryngitida (nasopharyngitis acuta, adenoiditis – zánět nosohltanu) se vlivem anatomických poměrů projevuje zejména u dětí, kdy dítě dýchá ústy, huhňá, má zduřelé krční uzliny, hlenohnisavou sekreci z nosu a na zadní stěně hltanu. Kojenci nemohou sát! Při takto vyjádřeném zánětu jsou často nutná antibiotika celkově, důležité je odsávání z nosu a aplikace nosních kapek. Tuto léčbu můžeme také účinně podpořit lokálními výplachy minerálními vodami a bylinnými extrakty, protože děti už od 5 let jsou schopné provádět výplachy HCD s využitím Rhino Hornu.

Využití rhino Hornu u alergických onemocnění HCD a DCD

Protože cesty dýchací jsou jednou z hlavních vstupních bran alergenu do našeho organismu, mají opakované výplachy HCD velký význam v jejich komplexní léčbě. Odstraňují z nosu prach, pyly a další inhalační alergeny, a tak význačně redukují vyvolávající agens alergických reakcí a zároveň zvlhčují sliznici HCD, čímž zvyšují její imunitu vůči bakteriálním a virovým infekcím. Druhotně tímto způsobem snižují pohotovost k astmatickým záchvatům u astmatiků.

Využití rhino Hornu u chronických onemocnění HCD a DCD

Nedílnou součástí komplexní léčby chronické rhinosinusitidy bez a s nosní polypózou, doporučenou Evropským konsensem o rhinosinusitidě a nosní polypóze 2007 (EPOS), jejímž podkladem je evidence based medicine, je vedle dlouhodobého užívání ATB (makrolidů) a lokálních kortikosteroidů i lokální léčba solnými roztoky efektivně a snadno aplikovanými pomocí Rhino Hornu. Tyto roztoky nejsou návykové, nepoškozují nosní sliznici, nevyskytly se interakce s jinými léky, nehrozí u nich riziko předávkování, nevysušují, neovlivňují chuť, jsou bezpečné během těhotenství, bezpečné a nenávykové při dlouhodobém užívání, výrazně zmírňují nasální příznaky, umožňují snížit frekvenci aplikace nasálních kortikosteroidů, nebo dokonce přerušované dávkování bez zhoršení příznaků nebo dopadu na zdravotní stav, lze je využít jako doplňkovou léčbu k systémovým antihistaminikům nebo antileukotrienům ke zlepšení celkového zdravotního stavu a snížení rizika opakovaného výskytu infektů HCD.

Využití rhino Hornu u pooperačních stavů HCD

Další velmi důležitou možností využití Rhino Hornu je v průběhu pooperační péče po operacích nosní dutiny, VDN a nosohltanu. Přestože při těchto operacích je sliznice maximálně šetřena, vzniká v operovaném poli plošná rána, jejíž spontánní dlouhodobé hojení probíhá pod obrazem per secundam intentionem (jako strup na poraněné kůži). Podle výsledků histologických vyšetření a endoskopického sledování probíhá hojení rány respirační sliznice ve čtyřech na sebe navazujících fázích:

\ \ hemorrhagicko‑krustózní – trvá do deseti dnů

\ \ obstruktivní lymfedém – do třiceti dnů

\ \ mesenchymální přestavba – tři měsíce

\ \ jizvení – nastupuje po třech měsících

Rozčlenění na fáze hojení umožňuje rozpoznat jak časné poruchy hojení, tak zvolit optimální ošetřování a následně z toho plynoucí délku pracovní neschopnosti, kterou po operaci doporučujeme dva až pět týdnů v závislosti na rozsahu operačního výkonu, celkovém zdravotním stavu a v neposlední řadě na pracovním zařazení pacienta. Proces restituce sliznice probíhá poměrně zdlouhavě. Za rozhodující pro správnou regeneraci považujeme druhý až šestý týden po operaci.

Důležitou součástí pooperační péče je lokální léčba, jejímž hlavním cílem je udržet vlhký, lépe řečeno „mokrý“ a průchodný nos, což je vhodná prevence tvorby zaschlých hemorrhagicko‑purulentních objemných, nosní dutinu obturujících krust a vytvořit příznivé podmínky pro ventilaci a pozvolna se obnovující drenáž nosní dutiny a zejména VDN. Po odstranění přední nosní tamponády (většinou po 48 hodinách) začne pacient zvlhčovat dutinu nosní slanou vodou, minerálními vodami, eventuálně rostlinnými extrakty a oleji, hydrofilními gely. Nejefektivnější způsob aplikace je laváž solnými roztoky pomocí Rhino Hornu s takovým množstvím roztoku a frekvencí výplachů, aby zabezpečily trvale vlhký nos. Další možnou aplikační alternativou jsou nosní spreje.

 Přestože jsme se ve sdělení převážně zabývali léčbou již probíhajících zánětlivých onemocnění HCD, je třeba zdůraznit, že základním, nejefektivnějším a ekonomicky nejpřínosnějším opatřením je prevence. Jejím základem je zdravý životní styl s dostatkem pohybu na čerstvém vzduchu, pestrá strava s adekvátním zastoupením všech stopových prvků a nespecifické zvyšování imunity, jejíž nezbytnou součástí je péče o HCD tak, aby se tato stala součástí naší denní hygieny.

Zdroj: